Přišla o nohy i ledviny, třikrát týdně musí na dialýzu. Tereza je však ráda, že vůbec přežila

Nechat se vyšetřit bude možné také v dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Teplicích, jehož pacientkou je i Tereza Bártová. Tereza netrpěla žádným chronickým onemocněním, ale jejíž selhání ledvin bylo náhlé. Loni na jaře se chystala na státnice a trénovala na cyklistickou sezónu. Čtyři dny před zkouškami se jí ale život obrátil na ruby. Snad stres a vyčerpání. Udělalo se jí špatně, měla teplotu a bolela ji hlava. Co však původně vypadalo jako obyčejná chřipka, byla nebezpečná meningoková meningitida.  

Měla jen jednoprocentní šanci na přežití  
Lékaři ji udržovali tři týdny v umělém spánku a dávali jí 1% šancí na přežití. Rodina u ní bděla a každý den na ni někdo mluvil, ač ona sama neví, nakolik je vnímala. A pak se probudila. "Možná je dobře, že se mi při tom probouzení realita ještě nějakou dobu prolínala se snem a docházelo mi až postupně, co se všechno stalo," vzpomíná. Nefungovaly jí ledviny, v krku hadici na dýchání, která ji neumožňovala mluvit, nohy od kolen dolů pryč, na levé ruce chyběly dva prsty a na pravé čtyři. S okolím se dva měsíce pokoušela dorozumívat ovázanýma rukama skrze ukazovací abecední tabulku. "Můj bratr byl nejnadanější. Tomu stačila jen dvě písmena a hned věděl, co potřebuji. Často tohle propojení ale nenastalo vůbec a personál netušil, o co je prosím," vzpomíná.  

Místo nohou protézy s karbonovými chodidly  
Tereza se mezitím se naučila třeba psát jen pomocí palce a jednoho zbylého článku prstu a zaváže si s tím i tkaničky. A také bravurně chodí na protetických nohou, které přirovnává k chůzi na chůdách. "Teď mám hroznou radost, že mám nová karbonová chodidla. Jde to s nimi mnohem lépe," komentuje vděčně.  

Vrhla se znovu do života a s vervou a vůlí nachází nové možnosti. "Říkala jsem si, že když to nepůjde na normálním kole, pořídím si handbike," říká. Sportovní duch někdejší fotbalistky, lyžařky, běžkyně a cyklistky přijímá jednu výzvu za druhou. Nedávno obhájila...