Před lety přišla o nohu. Mezi štamgasty se pohybuje na invalidním vozíku

Bohatou historii má hospoda ve Strážku na Žďársku. Nyní ji provozuje paní Vonešová, hostinská na vozíčku. Štamgasti do jejího podniku rádi chodí. Stejně tak tam mířili i kdysi za éry Karla Bouzka.

Zaklepu na výdejní okénko restaurace Na Špici ve Strážku a čekám. Je odpoledne, asi kolem třetí hodiny. Dům s číslem popisným 24 vypadá opuštěně, všude je ticho.  

Z papíru za oknem jsem se dozvěděla, že otevírací doba je pouze v pátek, sobotu a neděli (a já jsem tam jiný den), ale ještě to nevzdávám. Dávám na rady jedné starší kolemjdoucí, že když zaklepu na ono okénko, možná budu mít štěstí a s majitelkou hostince se setkám.  

Štěstí mám, protože po chvíli se okénko otevře a já hledím do tváře té životem těžce zkoušené ženy na vozíčku.  

Příliš mi nedůvěřuje, není si jistá, zda na ni nebudu psát nějakou stížnost nebo kdovíjaké mám vůbec úmysly. Nakonec se domlouváme, že se znovu uvidíme v neděli během otevírací doby, abych zažila atmosféru, když "je votevřeno". Otvírací dobu musela změnit  

Bohumila Vonešová je bývalá zaměstnankyně Jednoty Velké Meziříčí. V pohostinství od 70. let minulého století pracovala, v 90. letech si pak restauraci pronajala a kolem roku 2000 celou nemovitost odkoupila. Je nejenom autorkou dnešního názvu hostinec Na Špici, který je prý odvozený od místa, kde se nachází – na konci úzké uličky, jakoby na špici. Zároveň je paní Vonešová živoucím důkazem nezlomnosti lidské vůle.  

"Hospoda mi šlapala, to jo, ale ze zdravotních důvodů jsem to musela tahle upravit," vysvětluje mi například neobvyklou otevírací dobu.  

Ve svém životě už přišla o mnohé, před pár lety i o nohu a...