Povídání se členy skupiny The Tap Tap

Radiožurnál
-
Petr KRÁL, moderátor:
Posloucháte Radiožurnál, hosté ve studiu budou postupně přibývat, zatím je tu jeden jediný, a sice Šimon Ornest, kapelník skupiny The Tap Tap, což je, jak známo, unikátní soubor, ve kterém hrají převážně handicapovaní hudebníci, kteří prošli anebo jsou klienty Jedličkova ústavu. Šimone, vítejte, dobrý den.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Dobrý den.

Petr KRÁL, moderátor:
Vy se dnes pohybujete velmi toporně, vypadá to na nějaký pracovní úraz nebo přestáváte být hybný, co se s vámi děje?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Mně se tak jako jednou zhruba za rok pravidelně totálně zablokovaly záda, takže dneska si s Láďou Angelovičem rozumíme víc než kdy, kdy jindy.

Petr KRÁL, moderátor:
Láďa Angelovič, mluvčí kapely, záhy přivede do sestavy tady ve studiu. Šimone, existuje vůbec na světě něco podobného, jako jsou The Tap Tap, tedy kapela, která je vlastně z podstatné části poskládána z tělesně postižených lidí, nebo jste světový unikát?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Vypadá to při všem našem zjišťování a my se o to docela už několik let zajímáme, že žádná jiná kapela taková neexistuje na světě, a to především v tom množství handicapů různých, který jsou u nás zastoupený. Pokud takový tělesa existujou, tak jsou to většinou lidi, který mají tu diagnózu nějakou nebo žijou s nějakým podobným postižením, ale u nás je to skutečně tak různorodej tým, že jsme nic podobnýho neobjevili. A o to cennější je asi, že to funguje, tak jak to funguje.

Petr KRÁL, moderátor:
No ono to funguje už 19 let. Počítal jste s tím, když jste vlastně vstoupil do Jedličkova ústavu před 20 lety, že dáte dohromady kapelu, která bude koncertovat v českých domech ve všech možných státech světa? Že pojedete na olympijské hry v Londýně, že budete v O2 Aréně předskakovat Elánu, že budete mít vlastní velké programy v opeře.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Rozhodně jsme s tím nepočítali. Ono je to, jak vždycky říká náš moderátor Láďa Angelovič, že se nám to trošku ten hudební kroužek vymknul z ruky. Ale je pravda, že jsme od začátku chtěli, aby to nebyla žádná terapie a něco mezi realitou a normální kapelou. Chtěli jsme od začátku, aby to normální kapela byla, a to si myslím, že je.

Petr KRÁL, moderátor:
Ještě jsem zapomněl říct jedno zajímavý, jeden zajímavý údaj, jedno zajímavé číslo, 7 milionů 843 tisíc a nějaké dobré, to nejsou peníze, které by byly na kontě The Tap Tap na výstavu, na výstavbu studiového domu Studeo, ale to je počet shlédnutí písně, kterou si teď na Radiožurnálu pustíme.

Petr KRÁL, moderátor:
Skupina The Tap Tap, píseň takřka zlidovělá, Ředitel autobusu. Šimon Ornest tady se mnou ve studiu, míněno tedy kapelník a stvořitel nebo spolustvořitel této písničky. Všiml jsem si, že si moc nepodupáváte ani do rytmu, to už tu píseň nemáte rád?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Ale mám jí rád, ale ještě teďko shodou náhod je tady s námi režisér klipu k tý písničce Radovan Síbrt, oni o nás točej takovej časosběrnej dokument.

Petr KRÁL, moderátor:
Ano, to je vysvětlení pro posluchače, kteří se dívají na kamery a vidí, jak se tady hemží kameramani a zvukaři. Tak, děkuji.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Točíme v rozhlase, tak musím říct, že když už jsme to v tom studiu slyšeli všichni po tisíci sto šedesátý, tak už jsme na to byli trošku alergický, ale takhle, když to pustíte do rozhlasu, tak si podupávám.

Petr KRÁL, moderátor:
Radovan Síbrt, režisér, když už je tady s námi ve studiu, tak se posadí k mikrofonu vedle Šimona Ornesta. Radovane, vítejte, pojďte, teď nastala vaše chvíle, na kterou nejste připraven. Když už jste tady ve studiu, tak toho zneužiju. Povězte mi nějakou veselou historku z natáčení klipu písně, písně The Tap Tap Ředitel autobusu? Opravdu jste toho měli všichni plné zuby?

Radovan SÍBRT, režisér:
Dobrý den. Měli, upřímně, my jsme po těch, po těch čtyřech dnech natáčení nebo pěti dnech natáčení, kdy jsme od rána do večera slyšeli v krátkých smyčkách ...

Petr KRÁL, moderátor:
Blíž k mikrofonu, poprosíme, blíž k mikrofonu, někde nám něco hezky houká.

Radovan SÍBRT, režisér:
No, jsem nepřipraven, nic jsem neočekával. Ano, po těch několika dnech ve studiu, kdy jsme od rána do noci jeli neustále v krátkých smyčkách písničku Ředitel autobusu, tak už jsme byli lehce nervózní, ale těch humornejch situací se odehrála celá řada. My jsme například Marka, bubeníka kapely, trápili takovým zavěšeným, zavěšeným sítem, který jsme posílali kolem jeho hlavy a neustále jsme se do ní trefovali, takže ten toho měl plný zuby pravděpodobně víc, víc než my.

Petr KRÁL, moderátor:
No, každopádně píseň se povedla, to byl režisér klipu Radovan Síbrt, který si o tom může myslet něco jiného. Děkujeme, Radovane. Šimone, vy jste tou písní chtěli bojovat za bezbariérovost, převážně tedy na trasách do městské hromadné dopravy, ale třeba i bezbariérovost mezi lidmi. Máte pocit, že je ještě jaksi v tomto ohledu potřeba bojovat? Protože 8 milionů shlédnutí na YouTubu, je to tak nějak znát?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
My máme radost, že i díky téhle písničce už je možné cestovat v pražské MHD s malým dětským nebo skládacím kolem. Vlastně došlo ke změně smluvních, smluvních přepravních podmínek, kde předtím byla ta složitá definice, kterou já tam cituju a který vlastně ani spousta těch řidičů autobusů nerozuměla. Takže v tomhle ta písnička má ještě kromě toho, toho, těch sympatií posluchačů má ještě skutečně velikej efekt pro lidi, který používají i jinou kompenzační pomůcku než notoricky známej mechanickej nebo elektrickej invalidní vozík, což v tomhle případě třeba bylo to malý dětský kolo. A jinak si myslím, že máme ještě hodně, hodně co dohánět a že vlastně je strašně teď důležitý, aby byla prosazená v Evropský unii směrnice o bezbariérovosti veřej..., všech veřejných budov a na tom hodně pracuje eurokomisařka Věra Jourová, prozatím se to nedaří.

Petr KRÁL, moderátor:
Poraďte teď všem, když už jsme u té osvěty, je záhodno před handicapovanými vůbec tohle slovo použít? To je sice na jednu stranu z vašich akcí a výstav jaksi zřetelné, že si tělesně postižení ze sebe umí dělat ale opravdu hodně drsnou srandu, co bychom neměli před handicapovanými nebo tělesně postiženými vůbec říkat, vyslovit?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Tak, Petře, takovej úplnej základ jako nějaký korektnosti, která si myslím, že je důležitá v komunikaci toho člověka s handicapem, je právě, že vždycky je to za prvé člověk a potom až je ten handicap. Takže říkáme lidi s handicapem anebo život s handicapem, to je asi docela dobrý to takovýmhle způsobem komunikovat. A jinak si myslím, že je hrozně důležitý uvědomit si, že nejsou žádný my a oni, že všichni jsme na stejný lodi a koneckonců každej z nás v prvních a posledních 10 letech života zřejmě bude potřebovat nějakou dopomoc a asistenci a i když jsme biologicky naprogramovaní na to nemyslet, tak je dobrý možná třeba na to nemyslet, netrápit se tím, ale neměli bychom dělat, že to tak není. Prostě to tak je.

Petr KRÁL, moderátor:
Jak se zpívá v písni Ředitel autobusu, prostě jedeme v tom spolu.

Petr KRÁL, moderátor:
Dopoledním Hostem Radiožurnálu kapelník skupiny The Tap Tap Šimon Ornest. Šimone, už jsme to zmínili, je to 20 let, co jste vy vstoupil do Jedličkova ústavu s tím, že tam chcete pracovat. Vy jste tam opravdu chtěl pracovat s podstatou toho, co a koho tam najdete, nebo to byla jedna z mnoha nějakých štací při hledání práce? Jak jste se tam dostal?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Byla to v podstatě náhoda. Moje kamarádka Tereza mě upozornila, že se tam uvolnilo místo arteterapeuta, protože já jsem byl vlastně čerstvým absolventem umělecko-průmyslový školy na Žižkově, mám, jsem, maturoval jsem v oboru řezba a tvarování dřeva, tak jsem si říkal, že bych tam v tý truhlářský dílně mohl to, mohl zkusit pracovat jako arteterapeut. A to místo bylo už obsazený, nabídli mi místo vychovatele a já jsem se rozhodl v tu chvíli ho přijmout a teď už, jak vy říkáte, jsem tam asi 20 let.

Petr KRÁL, moderátor:
A věděl jste nebo alespoň jste vzdáleně tušil, do čeho, ke komu jdete, co vás čeká?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Nevěděl jsem to vůbec. A říkal jsem si, že vlastně když se už několik let směju těm černejm vtipům z časopisu Sorry, že by vlastně nebylo od věci si tu práci vyzkoušet. A vlastně taková první věc, která mě hodně překvapila jako vychovatele čerstvýho na domově mládeže škol Jedličkova ústavu, že většina těch tehdejších klientů ten časopis Sorry odebírala a smála se úplně stejným vtipům jako já, což byl vlastně možná potom mnohem později impuls k tomu vzniku tý výstavy naší černýho humoru.

Petr KRÁL, moderátor:
Neměl jsem trošičku přece jenom obavu smát se s těmi lidmi na vozíku vlastně tomu, čemu se smějí oni, kdežto vy na tom vozíku nesedíte?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
No tu obavu rychle ztratíte, když vám dojde, že všechno je úplně normálně, že ty lidi jsou schopný si ze sebe udělat takovouhle legraci nebo jí na sebe třeba nevztahovat úplně v tu chvíli, prostě černej humor je velkej komunikační prostředek a určitá schopnost nadhledu, i když třeba člověk zrovna prožívá nějakej, nějaký těžký období.

Petr KRÁL, moderátor:
A teď úplně upřímně, měl jste někdy chvíli, kdy jste z Jedličkova ústavu chtěl utéct, zabouchnout ty dveře za sebou a už se tam nikdy nevrátit?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
To je zajímavá otázka. Teď mě napadá, že asi neměl. Protože vlastně od začátku jsem se pokoušel udělat něco, čím bych trošičku ty lidi motivoval, aktivoval, já jsem byl hodně aktivní muzikant v tý době, takže ten kroužek byl takovej dost logickej. A myslím si, že vlastně nějaká naše teorie, že to postavit to na tom rytmickým základu, na těch rytmickejch hudebních nástrojích, že se dost potvrdila a no, neuvažoval jsem o tom, že bych utek.

Petr KRÁL, moderátor:
No, ale přece jenom, jaké to bylo hledat mezi postiženými lidmi lidi do kapely? Nebál jste se, že prostě některým nadšencům třeba talentovaným budete muset při konkursu říct, že jejich postižení nedovoluje hrát v kapele, nebo jste to dokázal vyčarovat tak, že to všichni i přes svůj handicap zvládli?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
My se snažíme, aby to bylo tak, že když někdo skutečně má trvalou motivaci a hodně chce, že pro něj nějakou roli v tý kapeli, kapele vždycky vymyslíme. A myslím si, že když někdo vopravdu chtěl, až třeba možná na výjimku jednoho kluka, kterej skutečně byl v nějakým lehčím nebo středním pásmu poruchy autistickýho spektra, kdy skutečně bylo strašně těžký ho zvládat jak na zkouškách, tak při těch vystoupeních, tak jsme vždycky ten způsob našli, pokud tam ta motivace byla. A to si myslím, že je taky na Tap Tapu vlastně unikátní, že nám nejde o to, jak moc ty lidi jsou talentovaný, ale spíš o to, jakou mají motivaci a ten celek funguje dobře, tak jak funguje.

Petr KRÁL, moderátor:
Vaše rodiče, herečka a pedagožka Daniela Kolářová, herec, režisér Jiří Ornest, měli radost z toho, že jste se před 20 lety stal tím, kým jste se stal?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Já si myslím, že určitě jim to žádnou starost nedělalo, že jsem nastoupil jako vychovatel na domově mládeže škol Jedličkova ústavu, ale stejně jako já, myslím si, že ani oni vůbec nečekali, co by se z toho mohlo stát a že by mohl vzniknout nějakej Tap Tap a potom ty další projekty, který s Tap Tapem máme.

Petr KRÁL, moderátor:
Na projektech s vámi spolupracoval váš tatínek Jiří Ornest, stvořil spolu s vámi Nefňuku pro Novou scénu Národního divadla, to je téma, ke kterému se určitě ještě budeme vracet. Vy máte za sebou poměrně velmi, velmi těžký rok, protože váš tatínek letos na jaře zemřel, vy přes to všechno, co děláte, tak jste byl s tatínkem i přes jeho těžkou nemoc do poslední chvíle, bylo to hodně těžké mít na starosti takovýhle soubor a vlastně starat se o tatínka, o člověka, se kterým jste spolupracoval, kterého jste měl nepochybně velmi rád?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Tak o tátu v těch posledních dnech se starala hlavně máma. Já jsem se snažil v tom ...

Petr KRÁL, moderátor:
Mluvíme se Šimonem Ornestem, teď jsme se dostali k velmi citlivému tématu. Připomínám, že Nefňuka je představení, které můžeme na Nové scéně Národního divadla stále ještě vidět a pokud se nepletu, tak by se měla chystat tak zájezdní verze, to znamená, že Novou scénu Národního divadla toto představení opustí a možná vyrazí až k vám. Tam byla velká spousta komplikací i vůbec s podstatou toho souboru, jak ty lidi na tu Novou scénu dostat, jak dlouho to vznikalo všechno?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Tak to představení, nápad na něj vzniknul zhruba asi před 7 lety, kdy jsem se setkal se skvělým hercem a mimem Tondou Novotným a on už tehdy pracoval na takový malý verzi představení podle knihy Jesús Betz francouzských autorů Francoise Bernarda a Federica Rocy. A tu knížku měl s sebou, ukazoval mi to a byl to příběh kluka s těžkým handicapem bez rukou a bez nohou, kterej je hrozně chytrej a statečnej a díky tomu prožije obrovský dobrodružství a nakonec se stane ředitelem vlastního cirkusu a zamiluje se do artistky. A mně se strašně ten příběh líbil, říkal jsem si, no tak to se úplně nabízí, aby muziku živou k tomuhle představení udělal Tap Tap a hned jsem s tím šel za tátou a jemu se to strašně líbilo a vlastně tak jsme na tom postupně začali pracovat, získávat ty práva, pomáhal nám hodně tátův kamarád, kterej žil dlouhou dobu ve Francii, Honza Rybář v tý komunikaci i s těmi, s těmi autory a ty práva se podařilo získat. No a potom se, jak jste naznačil, komplikace začaly komplikovat a táta na tom nemohl intenzivně pracovat, potom na tom velmi intenzivně pracoval i přesto, že byl hodně těžce nemocnej, napsal všechny písničky k tomu představení, muziku k tomu udělal, teď mi to úplně vypadlo, Jaroslav Svoboda z kapely Traband.

Petr KRÁL, moderátor:
Jarda Svoboda z Trabandu, ano.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
A myslím si, že ten výsledek stojí za to.

Petr KRÁL, moderátor:
Určitě ano. Kdy můžeme vidět Nefňuku v té vývozní exportní verzi pro malá divadla?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Tady s velkou pomocí Konta Bariéry dáváme postupně dohromady takovou menší výjezdní verzi, teď jsem ve fázi nějakýho, nějaký, nějaký, těsně za začátkem toho, tý logistiky. Je to hrozně složitý to vymyslet tak, aby to fungovalo, a chceme to uzpůsobit tomu, aby se to dalo hrát i v ne úplně divadelních prostorech, kde nebudeme závislí na těch tazích a projekcích a tak dál, takže je to opravdu složitý, aby to fungovalo dobře, my na tom pracujeme, no a v nejbližší době nás můžete vidět s Nefňukou 2. 1. 2018 na Nové scéně, anebo teď velmi intenzivně připravujeme dvě představení, doufám, v Pardubicích, kde Nefňuka vzniknul, 11. 1. 2018.

Petr KRÁL, moderátor:
A ještě také připomenu, že úplně nejblíž můžeme The Tap Tap vidět v akci letos podruhé ve Fóru Karlín. Jejich Mikulášská má být výjimečná. Jak, dozvíme se za chvíli.

Petr KRÁL, moderátor:
A ti hosté přibývají. Se Šimonem Ornestem už je se mnou ve studiu další ikona skupiny The Tap Tap Ladislav Angelovič, mluvčí skupiny, zatím se tady na nás směje, za chvíli ho ten smích možná přeje, až se ho budeme ptát.

Petr KRÁL, moderátor:
Noha na kolejích, vlak projel, se mnou ve studiu stále Šimon Ornest, zakládající člen a vlastně principál, to asi není to správné slovo, dirigent skupiny The Tap Tap, a také mluvčí kapely Láďa Angelovič, Láďo, dobrý den.

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
Dobrý den, zdravím posluchače.

Petr KRÁL, moderátor:
Mě moc zajímá, jak jste se vy dva potkali? Protože Ladislav je asi poslední zakládající člen, který stále ještě je členem skupiny The Tap Tap, jak jste to mohl vydržet, Láďo, tak dlouho?

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
No, jednoduše. Já prostě když naskočím, tak se mi hodně špatně vyskakuje.

Petr KRÁL, moderátor:
Míněno i z kapely tedy. Šimone, vzpomínáte si na první setkání s tímhle tím sympatickým chlapíkem na vozíku?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
No, první setkání úplně ne, ale vzpomínám si na jeden moment zábavnej, protože Láďa má bráchu, kterej je mu strašně podobnej. Vy jste dvojčata vlastně, že jo.

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
Jednovaječný.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
A já jsem, v přízemí jsem se nějak rozloučil nebo pozdravil s Láďou a šel jsem nahoru na tom domově mládeže a najednou a běžel jsem pak dolů po schodech a najednou proti mně šel Láďa Angelovič. A já jsem mu říkal znova ahoj a on mě zdravil tak odtažitě, protože jsme se neznali a teprve potom jsem zjistil, že to je ten jeho bratr. Ale to byl teda moment, kdy jsem opravdu si přestal bejt jistej, ztratil jsem všechny záchytný body ve vesmíru.

Petr KRÁL, moderátor:
Upřímně, to je možná inspirativní pro některé vystoupení, ale to nechám samozřejmě na vás. Poslyšte, slyšeli jsme píseň Noha na kolejích, s tou písní vlastně pomáhali lidé, kterým do života v různých situacích ten vlak přece jenom vstoupil nebo spíše vjel, ať už to byl Wabi Daněk či Lou Fanánek Hagen, který vlastně pod vlakem přišel o nohu, jak Wabi Daněk reagoval na to, že vlastně takřka folková hymna se promění takhle? A jak na to reagoval Fanánek, který vám s tím pomáhal?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
S Fanánkem jsme se seznámil vlastně až při týhle písničce, s Wabi Daňkem jsme se znali už z minula, takže já když jsem mu volal, že máme takovej text a takovej nápad, tak on samozřejmě říkal, rád se na to podívám, poslechnu si to, nevím úplně, teď nedovedu říct. A poslech si to a volal mi a že mu to nevadí a že se toho rád zúčastní. A my jsme měli velkou radost, že tu spolupráci přijal i Fanánek, taky jsme nevěděli, jak bude reagovat, ale myslím si, že se mu líbil ten text od Tomáše Belka a vůbec myslím, že si to užil ve studiu i při tom natáčení klipu, protože oni oba účinkujou i v tom klipu k tý písničce. A tu písničku najdete a ten klip snadno na YouTubu, takže budeme rádi, když se na ten klip podíváte.

Petr KRÁL, moderátor:
Že mi někdy soucit vadí víc než schody, to je věta, která zazní v písni Noha na kolejích. Láďa Angelovič, Láďo, co vám vadí nejvíc ve vašem životě, který trávíte vlastně na invalidním vozíku?

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
No, co mi tak vadí nejvíc, no tak asi budu úplně trapnej, je to prostě ta doprava, jinak všechno člověk zvládá, jenom ty přesuny si člověk musí víc naplánovat a nejvíc vás potěší, když občas nejede nějakej vejtah a hledáte náhradní řešení, takže vlastně si cvičíte mozek.

Petr KRÁL, moderátor:
Hm, ale zatím jste ho asi vždycky našel. My jsme nedávno s kolegou se snažili pomoct vozíčkáři, který se snažil dostat na elektrickém vozíku do autobusu, ono je to docela těžké, nějak jsme s tím moc ani nehli. Kolik to váží?

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
Tak okolo, okolo 100 kilo.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Ale oni ty elektrický vozíky skutečně nejsou vyrobený k přenášení, jo.

Petr KRÁL, moderátor:
No, dobře, ale jak to máte řešit potom, když narazíte ...

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
No, existujou, u všech nízkopodlažních autobusů je plošina, u nízkopodlažních tramvají je plošina a ta praxe by měla vypadat tak, že řidič vás zaregistruje, vy teda to uděláte maximum pro to, aby vás zaregistrovat, vystoupí, vyklopí plošinu, a to samý proběhne při výstupu.

Petr KRÁL, moderátor:
Šimon Ornest, Ladislav Angelovič, naši hosté. Připomínám, že jejich Mikulášská se valem blíží, bude prý naprosto výjimečná. Jak moc, zeptáme se za chvíli.

Petr KRÁL, moderátor:
Hudební skupina The Tap Tap posouvá hranice možného tam, kam bysme si to před pár lety ještě možná sami ani neuměli představit. Lidé na vozících slaňují Nuselský most, koncertují po celém světě, zahajují olympiádu, anebo případně také předskakují ve vyprodané O2 Aréně skupině Elán. To všechno je skupina The Tap Tap. Se mnou ve studiu Šimon Ornest, její kapelník, a mluvčí Ladislav Angelovič. Láďo, slanil jste si na vozíku ten Nuselský most také, nebo ne?

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
No já naštěstí nemusím, protože já to většinou moderuju jako sportovní přenos, takže oni slaňujou a já to komentuju, takže já naštěstí jsem z obliga.

Petr KRÁL, moderátor:
Aha, takže kdyby vás chtěl Šimon Ornest nějak potrestat za nějaký přečin v kapele, tak by vás nechal slanit Nuselský most. Nechce se vám do toho.

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
Ne, já bych to asi dal nakonec, ale jsem přízemní tvor takovej.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Já jsem si to sám vyzkoušel, a to není za trest. To je za odměnu.

Petr KRÁL, moderátor:
Jo, takže, Láďo, příště až to bude, tak to bude za odměnu. My jsme jenom teď zmínili ten Nuselský most, protože to je něco naprosto, naprosto unikátního, aby lidé na vozících slaňovali z té velké výšky dolů, ale vy těch naprosto překvapivých momentů jste měli za tu vaší devatenáctiletou kariéru poměrně hodně, můžete, Šimone, heslovitě pár jich zmínit? Minimálně nějaká výjimečná místa koncertů, kam jste se dostali.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Tak, my jsme hráli na několika zajímavejch zahraničních štacích. Já myslím, že když to zběžně budu jmenovat, tak to byl Londýn, Madrid, Brusel, Moskva, Bratislava a naposledy jsme hráli v Jeruzalémě, tam jsme si to báječně užili, protože jsme měli i takovej omezenej čas se vykoupat v Mrtvým moři, kde speciálně Láďa z toho byl totálně nadšenej, protože prostě je to vědec starej, tak říkal, vono, já jsem o tom tolikrát slyšel a vono to opravdu funguje. A takhle se mu zvedaly ty nohy nahoru v tý vodě. A je to, ale musím říct, že třeba velmi zajímavý chvíle jsme zažili při plánování koncertu ve věznice Světlá nad Sázavou, u našeho plánování turné po českých věznicích.

Petr KRÁL, moderátor:
Ano, to mělo být letos na podzim, přesně tak, ženská věznice ve Světlé nad Sázavou.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
A to mělo být letos na podzim a my jsme si uvědomovali, že vůbec existence nápravných zařízení a ta funkce nápravných zařízení ve společnosti je daleko hlubší, než jak by se povrchně člověku mohlo zdát, ale teprve při kontaktu s těmi vězeňkyněmi jsme si uvědomili, že vopravdu tam často ty lidi přicházejí z tak špatnýho sociálního prostředí, že opravdu to není žádná legrace, že by mohli na sobě odvést nějakou práci, a myslím si, že speciálně ve Světlý nad Sázavou ta paní ředitelka Gabriela Slováková na tom hodně pracuje. A my jsme tam naplánovali vlastně workshop s těmi vězeňkyněmi s kapelou Katr band, oni se mají naučit všechny naše písničky a dokonce se tam rýsovala možnost, že by s námi potom mohli jet po těch dalších věznicích nebo si s námi zakoncertovat, zazpívat i mimo tu věznici. A proto je vymyšlenej i koncept toho, že ten první koncert v tý Světlý by měl bejt vlastně ideálně v přímým přenosu v Český televizi, a protože se to takhle široce prozatím nepodařilo dohodnout a realizovat, tak teď jsme to přeplánovali a i ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti to plánuje na jaro 2018, tak doufejme, že se to podaří nastartovat a uskutečnit.

Petr KRÁL, moderátor:
A třeba do té doby i Katr band změní trošku složení. Uvidíme.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Tak to je, oni se tam samozřejmě ty vězeňkyně mění, ale nás i potěšilo, že ten ohlas těch dam na tu spolupráci, protože většina z nich znala zase Tap Tap a písničku Ředitel autobusu, byl velmi nadšenej, že se na to těšily, dokonce některým bylo líto, že už tam třeba v tu dobu nebudou, což byla taky kuriózní situace.

Petr KRÁL, moderátor:
Si prodloužily pobyt ještě. Šimon Ornest, Ladislav Angelovič, hosté Radiožurnálu.

Petr KRÁL, moderátor:
Hostem Dopoledního Radiožurnálu Šimon Ornest, spolu s ním Ladislav Angelovič, oba spojuje dohromady už hodně dlouho skupina The Tap Tap. Ladislave Angeloviči, mluvčí skupiny, Šimon Ornest teď bude mlčet, případně mu bude vypnut mikrofon, jak to chodí v kapele uvnitř? Je tam prostor pro demokracii nebo je tam samoděržavý car Šimon Ornest a nedovolí diskusi?

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
No, upřímně řečeno, demokracie u nás moc nefunguje, ale kdybyste se zeptali jakýhokoliv kapelníka velký kapely, protože nás je na pódiu 20, tak kdybysme se měli dohadovat a nějakým konsensuálním způsobem se rozhodovat, tak se nikdy o ničem nerozhodnem, protože co člověk, to názor, znáte to, takže si myslím, že ono to chce, aby to někdo vedl a měl vizi, a to Šimon má.

Petr KRÁL, moderátor:
Dobře. Tak jinak, vy jste zdatný šachista, když hrajete šachy se Šimonem Ornestem, musí vždycky vyhrát?

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
Tak my spolu šachy nehrajem, protože nevím, Šimon je možná ani neumí, já teda rozhodně nejsem zdatný šachista.

Petr KRÁL, moderátor:
Takže to je Šimonův handicap teda, neumí hrát šachy.

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
Rozhodně, ale mohl by je vyřezat.

Petr KRÁL, moderátor:
To je, pokud si ještě na řezbářskou minulost vzpomene, pravda, má z toho maturitu, kdy jste naposledy něco vyřezal, Šimone?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Já tak o prázdninách, teď naposledy jsem dětem vyřezával nějaký hůlky.

Petr KRÁL, moderátor:
Hůlky.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Tak jako hole na prázdninách, tak jednou za čas mě to popadne, no a asi na důchod to čeká, no.

Petr KRÁL, moderátor:
Hm. A nic kreativnějšího nevyřezáváte, hrozí, že by nikdo nepoznal, co to je nebo ...

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Může, to hrozí, to hrozí vždycky, ale není na to čas.

Petr KRÁL, moderátor:
My jsme zmínili ty koncerty, které jste absolvovali všude po světě, vlastně více než 20 muzikantů převážně na invalidních vozících nebo s kompenzačními pomůckami, to musí být poměrně náročné přesunout tenhle ten soubor do Izraele.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
No, já myslím, že to malinko souvisí s tím, na co jste se před chvilkou ptal Ládi, jo, ono opravdu ta logistika takhle velikýho tělesa s množstvím nástrojů a někdy speciálních nástrojů prostě nemůže, nemůže být nějaká dobrovolná, podobně jako to sestavování třeba programu. Tam musí bejt jasný instrukce, musí všechno klapat na minuty a i tak samozřejmě, i když jsme se na to, třeba na přesuny letecký připravovali půl roku předem, většinou jsme lítali s ČSA, ten servis byl vzornej, naučili jsme se to s nima, tak přesto nastanou vždycky nějaký komplikace, takže příprava jak koncertů na zkouškách, tak potom velkejch akcí, jako je třeba Mikuláška ve Státní opeře nebo ve Fóru Karlín, nebo našich festivalů, festivalu Pojď dál nebo leteckých přesunů a účinková v zahraničí vyžaduje naprosto pevnou logistiku a velmi pečlivou přípravu. A i když se pečlivě připravíme, tak nastanou nějaký problémy, ale ty se dají většinou snadno vyřešit, tak tolik jenom k demokracii.

Petr KRÁL, moderátor:
Dobře, děkujeme, téma demokracie jsme vyčerpali. Pojďme teď na Mikulášskou do Fóra Karlín. Letos už podruhé. Vždycky to bylo v opeře v Praze, ale ta se jaksi rekonstruuje, tak to tam být nemůže. Moderace se ujme Ladislav Angelovič, nebude na pódiu sám, bude tam mít, pustí si tam velkou konkurenci, no velkou, pana Cikrta, s ním budete moderovat. Láďo, to není vaše první setkání s panem Cikrtem v moderátorské dvojici.

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
Ne, rozhodně ne. My s Tomášem spolupracujeme už delší dobu a je to naprostej profík a je vidět, že to má zmáknutý. A je to kvalitní jednoduchá spolupráce.

Petr KRÁL, moderátor:
Kvalitní a jednoduchá spolupráce. Vy jste také mluvčí a také připravujete vaše glosy, kde na ně berete inspiraci?

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
No, to je dobrá otázka. No tak snažím se sledovat cvrkot, no a trošku to jako dramaturgicky pak řeším, jestli tý politiky už nebylo moc nebo tohle to, aby to bylo tak nějak vyvážený, protože jsou některý lidi ve veřejným prostoru, o kterejch byste mohli glosovat dvakrát tejdně, ale už by nás to nikoho nebavilo.

Petr KRÁL, moderátor:
Tak pojďme zpátky na Mikulášskou, prý bude výjimečná, Šimone Orneste, čím? To říkáte vždycky před Mikulášskou a ona vždycky svým způsobem výjimečná je.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Ona vždycky je výjimečná. Jenom doplním, že ty videoglosy Láďovy, který si sám připravuje a točí, můžete najít na našem Facebooku, Facebooku kapely The Tap Tap. A k letošním Mikulášský, podruhý už přijala naše pozvání skvělá americká zpěvačka Gaelynn Lea, která, a já jsem byl trošku nervózní, jestli to naše pozvání od minula přijme, protože ona udělala obrovskej kus práce za ten rok, téměř, jak sleduju Facebook její, denně někde hraje a stává se z ní veliká hvězda, takže zajímavý je, že budeme mít kompletně jednu písničku, která vzniká přímo pro nás, vlastně ten námět nebo navrhnul Tomáš Belko, je to báseň od Roberta Frosta, kterou zhudebnil teďko Michal Nejtek, a jmenuje se ...

Petr KRÁL, moderátor:
No.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Road Not Taken se jmenuje a potom s námi vystoupí dva soubory pěvecký, spolupráci zopakujeme se souborem, s dívčím souborem z Litoměřic Puellae cantantes, který vede náš kamarád a člověk, kterej aranžuje písničky pro nás, Roman Palas a poprvé letos v premiéře s námi vystoupí i sbor Canticorum Iubilo, ve kterým účinkuje shodou mnoha náhod i prezidentský kandidát profesor Jiří Drahoš a ten si zazpívá jednoho z ředitelů autobusu s námi.

Petr KRÁL, moderátor:
Tak uvidíme, jak mu to zpívá. Vy jste těch slibů od různých politiků slyšeli hodně, některé se vyplnily, některé určitě ne, my jsme úplně na závěru našeho dnešního povídání, u závěru našeho dnešního povídání, jsou tady dotazy od posluchačů, tak jenom stručně. Vstupenky na Mikulášskou jsou ještě?

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Ano, jsou. Koncert se koná 5. 12. od 18 hodin ve Fóru Karlín a vstupenky seženete na portále Goout.cz.

Petr KRÁL, moderátor:
Jedna posluchačka píše, že má osmnáctileté dcery, takže moc dobře ví, postižené, o čem tady mluvíme. A ještě vzpomínka od Katky, zdraví vás a píše nám, že děkuje za Ředitele autobusu, protože se při ní narodil její starší syn a od té doby je to naše píseň. Takže je to vlastně i svým způsobem porodní píseň. Pánové, vaše největší přání jednou větou? Láďa Angelovič.

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
Největší přání momentálně, aby do toho Fóra Karlín přišlo co nejvíc lidí, aby to všechno dobře dopadlo, protože to bude streamovaný na našem YouTubu, a to je vždycky velkej nervák.

Petr KRÁL, moderátor:
Tak, a jedna věta ...

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Na našem Facebooku.

Ladislav ANGELOVIČ, mluvčí skupiny The Tap Tap:
Na Facebooku, pardon.

Petr KRÁL, moderátor:
A jedna věta holá ještě od Šimona Ornesta.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Přijďte všichni 5. 12. v 18:00 do Fóra Karlín, uvidíte a zažijete něco neuvěřitelnýho.

Petr KRÁL, moderátor:
Tečka. The Tap Tap. Těšíme se, na shledanou, ať se vám daří a na závěr jednu takovou veselou Kdo neskáče, není Čech, přestože i ten, kdo sedí na vozíku, Čech je. Pánové, díky, na slyšenou a na shledanou.

Šimon ORNEST, kapelník skupiny The Tap Tap:
Děkujeme.