Pomáhat těm, kteří to potřebují, jsem měla v krvi odjakživa, říká Dana Vaníková

Plzeň – Pětapadesátiletá Dana Vaníková je prakticky nevidomá. I přes svůj hendikep se však rozhodla pomáhat ostatním. Pracuje ?v centru pro postižené, je radní v Nezvěsticích, kde dělá ještě sociální pracovnici.

"Působí také v radě pro seniory a ve sboru dobrovolných hasičů. K tomu vychovala tři děti a nyní se stará o pět vnoučat.
S hendikepem žijete už dvacet let. Co se vám stalo?V pětatřiceti letech se mi narodilo třetí dítě, dcera,?a lékaři následně zjistili, že mám zelený zákal. Přišlo se na to docela pozdě, proto od té doby na pravé oko nevidím vůbec a na levé mám zbytkové vidění.
Muselo být velmi těžké se ?s tím vyrovnat, ještě když jste se musela starat o malou dcerku.V rodině jsem měla obrovské zázemí. Nejvíce mi pomohl manžel a moji rodiče. Také jsem docházela do dvou organizací, které pracují s nevidomými.? A ještě za mnou docházela pečovatelka, která mě všechno učila znovu.
V tu chvíli se vám musel změnit celý život.To ano. Najednou se vám všechno úplně přehodnotí. Když se to někomu stane, tak si sáhne na úplné dno. Ale nesmí propadnout panice a musí si říci, že život jde dál a že mnozí jsou na tom ještě hůř. Když člověk chce a má velkou oporu, tak se téměř všechny činnosti naučí znovu, i nevidomý.