Pes na míru a do každého počasí
Můžeš
-
Sledovali jsme malou část obtížné práce trenérky asistenčního psa i proces předání fenky mladé slečně s tělesným postižením.
Co také obnáší příprava takového pomocníka na míru?
Poslův Mlýn, srpen 2017
Přijíždíme na reportáž na konci týdenního rekondičního tábora do rekreačního areálu Poslova Mlýna u Doks. Psa by ovšem do dnešního domluveného termínu skutečně "nevyhnal". Celý den prší a fouká studený vítr. První, co v areálu zahlédnu, je asi padesát lidí všeho věku pod plachtou obrovského stanu, někteří na vozíku. A samozřejmě nechybějí čtyřnozí pomocníci s označením "asistenční pes".
Aby se mi mohla vedoucí rekondičního pobytu, trenérka asistenčních psů a odbornice na canisterapii Irena Soukupová věnovat, starají se o skupinu dvě studentky kineziologie. Trenérka, doprovázená dvěma fenkami ve výcviku, Ruby a Daisy, mi na hned začátku krátce vysvětlí, proč tenhle rekondiční pobyt "praská ve švech": "Jde o jeden z nejlepších táborů, co se týče bezbariérovosti. Pobytový tábor pro vozíčkáře se tady pod záštitou Ligy vozíčkářů koná pravidelně už od roku 2012."
Užitečná skládanka
Irena Soukupová vede rekondiční pobyty pro vozíčkáře a jejich čtyřnohé pomocníky více než 10 let. Někteří klienti se hlásí opakovaně, další se s nově vycvičeným psem přidávají. "Bereme s sebou i klienty, kteří zatím vlastního pejska nemají, ale zde se s ním seznámí a učí se, jak s ním pracovat," dodává trenérka.
Výcvikový program probíhá každý den: "Cvičí se dopoledne a odpoledne na louce nebo v lese, pohybujeme se převážně venku," říká Irena, "a vždycky na závěr pořádáme soutěž o pohár Ligy vozíčkářů. Jednotlivé disciplíny se přizpůsobí lidem s handicapem a výhrou nebývá pouze pohár. Soutěžíme hlavně pro pobavení a legraci…"
Proč se vlastně vycvičený pes potřebuje dostat do kondice? Irena vypočítává: "Název rekondiční sedí. Vycvičený pes umí jistou množinu činností a klient si z té naučené skládanky vybírá, co potřebuje. Ale stává se, že počet dovedností a počet se snižuje – pak je třeba to znovu procvičit."
Trenérka spolu s kolegy je na pobytu pro klienty k dispozici po celé dny, dávají rady od rána do večera. A co zlatavé Ruby a Daisy, které tak poklidně oddychují u Ireniných nohou, v jaké fázi výcviku jsou, kdy budou předané a komu? Irena už zná adresy jejich nových domovů. Výběrem termínu naší reportáže jsme se tentokrát minuli s budoucí paničkou víc než dvouleté Ruby, studentkou, která se narodila s dětskou mozkovou obrnou, Štěpánkou Mendlovou a její rodinou. "Když začínám s výcvikem, už vím, kam cílím," odpovídá Irena ohledně výcvikové fáze, "protože si s budoucím klientem ujasníme, co očekává, a upřesníme si, co v silách asistenčního pejska skutečně je."
Ve chvíli, kdy se vycvičený pes od Ireny stěhuje, už má spolehlivě v hlavě vše potřebné. Musí být výborně ovladatelný, mít chuť k práci a dokázat se na ni plně koncentrovat. Plemena, která Irena cvičí, bývají zlatý retrívr nebo labradorský retrívr. Dosáhnou totiž snadno k vozíku a člověku na něm. Rádi aportují, přetahují se, podávají předměty nebo pomáhají se svlékáním. Musí být dostatečné silní, aby třeba zabrali za šňůrku na dveřích a dokázali je otevřít. Asistenční pes bývá pro postiženého člověka skvělý komunikační most, mizí i bariéra sociální opuštěnosti, pejsek se rád přitulí…
Kdy se Irena ke své speciální profesi vůbec dostala? Sama měla fenku, potomka prvního asistenčního psa vycvičeného v Čechách. O něco později se dostala do organizace, která asistenční psy cvičila, a začala se učit celou trenérskou abecedu – výběr štěňat, výcvik, secvičování, zacvičení doma i následné konzultace. Ze začátku byl výcvik koníčkem, teď už je Irena Soukupová v oboru vyhledávanou specialistkou a cvičí pro Ligu vozíčkářů: "Každý rok se mi podaří vycvičit maximálně dva další pejsky," usmívá se trenérka, "a Ruby má pořadové číslo jedenáct…"
Brno, Viničné Šumice, říjen 2017
Brzy po podání žádosti Mendlových o asistenčního psa pro dceru proběhlo v malé obci Viničné Šumice, kde žijí, šetření sociální poradkyně Ligy vozíčkářů. Je Ruby vhodná pro zrání Štěpánky, pro její další růst? A umožní rodina respektovat všechny životní potřeby psa, zabezpečovat hygienu, výživu a veterinární péči? Výsledky jasně ukázaly, že pro asistenci u studentky je vhodná právě Ruby.
Mendlovi kvůli splnění všech podmínek (a aby mohl být asistenční pes předaný během podzimu) zcela změnili své plány na letní měsíce a vydali se se Štěpánkou i mladší Tečinností rezkou na rekondiční pobyt k Doksům. "Ruby jsme měli celý týden od rána do večera – s trenérkou poblíž," vzpomíná tatínek Michal. "Byli jsme pro ni zpočátku úplně neznámí. Ale už za tři dny jsme k sobě našli cestu."
V Brně jsme objevili Střední odbornou školu Morava, kde Štěpánka studuje v třetím ročníku. Viděli jsme, jak ve třídě sedí Ruby po boku své nové paničky. A to sem fenka v doprovodu Ireny Soukupové dorazila teprve včera! Všechno probíhá jako na drátkách a Irena celé dění zpovzdáli sleduje. Po zvonění se Štěpánka s Ruby musí dostat k zastávce zeleného autobusu domů. Mladá dívka si na novou roli "povelování" dobře zvyká a kontakt se svým novým pomocníkem zvládá.
Byl to vlastně Štěpánčin nápad požádat o psa. "S manželem jsme to ze všech stran zvažovali," říká maminka Jana a pokračuje: "Do rodiny přibude nový člen, jako bychom adoptovali dítě. Odezva na naši žádost byla skutečně rychlá, protože běžně se čeká na pejska rok až dva." Očekávání rodiny, kde se Štěpánkou vyrůstá i mladší Terezka (8), bylo zřejmé – jejich starší dcera, omezená ve svobodě pohybu, nebude sama, ale s parťákem. "Štěpánka bude mít víc pohybu, i větší zodpovědnost a samostatnost," sumarizuje táta. "Rubinka není hračka, je to živý tvor. A navíc si sama pejska financuje ze svého invalidního důchodu…"
Do velkého světa
Od Ireny už všechny podstatné věci vědí, panička je Štěpánka, ona vydává povely. Když bude mít Ruby na sobě vestu s nápisem asistenční pes, bude poslouchat Štěpánku, pokud ne, může si hrát a běhat i s Terezkou. Dobře se tak pozná, kdy má práci a kdy volno.
Od Ruby Mendlovi také očekávají, že vedle ní se bude dcera samostatnější a také že se dostane k jiné komunikaci nežli rodinné. "I když se snažíme, aby se dostala ven – po obci jezdí na elektrickém skútru zakoupeném za pomoci Konta Bariéry, má upravený slavnostní kroj na hody, kde dělá sklepnici, jezdí pomáhat do knihovny, objednala si učebnici ruštiny pro samouky," vypočítává tatínek, "nástup do,velkého světa‘ na ni ještě čeká." A maminka Jana připojí: "Přáli bychom si pro Štěpánku elektrický vozík, je to už poslední věc, která jí k samostatnému pohybu chybí. Aby mohla vystartovat jednoho dne se svým psem do světa… A u nás se staví někdy na kafe."
Poslední slovo před naším odjezdem má Irena Soukupová: "Čtyřdenní rituál předání asistenčního psa není pro mne nikdy rutina – jen prostě přijít a pak zavřít dveře. Štěpánka ví, co chce, je ochotná naslouchat radám, jak má s pejskem pracovat. Už to vypadá, jako by tady Ruby byla dávno. Mně zůstává jiná radost: když vidím, že si ty dvě sednou, že se z nich stanou skvělé partnerky a kamarádky. A já pojedu dál, cvičit svého dvanáctého pejska v pořadí…"
Na Moravě mají dávno po svatováclavských hodech, je tady advent. Tentokrát bude doma u Mendlů o Vánocích o jednoho víc. Živý dárek a pomoc v jednom. Rubinka, pes na míru…
Bereme s sebou i klienty, kteří zatím vlastního pejska nemají, ale zde se s ním seznámí a učí se, jak s ním pracovat. Asistenční psi v Lize vozíčkářů Více o službě asistenční psi: www.ligavozic.cz/sluzby/asistenci-psi www.facebook.com/ligavozickaru Trenérka Irena Soukupová Tel.: 725 467 792 E-mail: irena.bartonova@seznam.cz http://canisteamy-cz.webnode.cz www.facebook.com/irena.soukupova.73
Čtyřdenní rituál předání asistenčního psa není pro mne nikdy rutina – jen prostě přijít a pak zavřít dveře.
Foto: Všechno je u Mendlů nové – i tahle vycházka s Ruby (zleva: Irena Soukupová, Jana a Štěpánka Mendlovy).
Foto: Na hodině v učebně školy zbývá Štěpánce čas i na krátké pohlazení.
Foto: Trenérka Irena Soukupová se dvěma fenkami ve výcviku...
Foto: Předání pokračuje cestou autobusem domů, dnes ještě přihlíží Irena. Zítra už pojede Štěpánka s Ruby docela sama…
Foto: Jan Šilpoch