O asistentech a jiných těžkostech

Tomášovi je dvacet osm a už dvacet let je kvadruplegikem. Život malého kluka natrvalo změnila srážka s autem. Po téměř tříletém pobytu v nemocnici si ho maminka vzala domů. Vlastně ani nic jiného nezbývalo. Nikde jinde ho nechtěli, je trvale připojen na ventilátor.

U Tomášova lůžka stojí Lucie Zbrojová, asistentka z neziskovky POHODA. Jsou už parťáci, vyrážejí spolu i do kurzů malování ústy, povídají si o všech novinkách, Lucie mu utře pusu, podá pití, když je potřeba, zapne odsávačku, zlikviduje nepříjemné svědění, dělá všechno, aby byla dobrá nálada. Procvičují si i paměť. Jejich velké téma je fotbalová Sparta, Tomáš klub nejen pozorně sleduje, ale už pusou namaloval sparťanský obraz. Nad jeho lůžkem visí zarámovaný dres s podpisy hráčů. Tomáš je i gurmán – moc si pochvaluje bramborovou kaši a rybí filé.
Lucie je zkušená asistentka. Sama má zdravotní postižení, a tak dobře ví, co tato služba může přinášet. A také ví, proč mnozí její kolegové asistenci opouštějí. Nízké odměny, těžká práce, velké citové nasazení.
V dnešní době, kdy se dokonce i supermarkety předhánějí v nabídkách docela dobrých mezd, je asistence spíš pro idealisty. A to ještě musejí mít...