Nevidomý střelec se za bílou hůl nestydí

O jiném úhlu pohledu. Toho ze tmy. Věnoval se silniční cyklistice. Hrál fotbal. Nejlépe mu šla sportovní střelba. Pak přišel úraz. Bylo mu jedenadvacet, když vlastní neopatrností přišel doslova ze dne na den o zrak. Nevidomý devětatřicetiletý Martin Adámek ale nikdy „neházel flintu do žita…“

„Vzpomínám si, co mi problesklo hlavou, když jsem ještě před ztrátou zraku někde viděl nevidomého s bílou holí: jak to musí být strašné, beznadějné, že ten dotyčný není schopen samostatného života,“ popisuje mladý muž v černých brýlích. „Záleží ale na tom, jak se k tomu člověk postaví. Samotného mě překvapuje, když se podívám s odstupem času, že jsem to vlastně lidově řečeno tak snadno strávil,“ vypráví Martin.

A vzápětí dodává, že bez rodičů, přátel a lidí z jeho okolí by to nešlo. Usnadňovali mu návrat do běžného života, jak se jen dalo.

Postupně se novou situaci snažil zpracovat. A pomohl mu také humor. „Nerezignoval jsem, neřeším, co by bylo, kdyby bylo…
 

Klíčová slova: