Neslyšící a přesto hasič. Nemohu ale pomáhat, jak bych chtěl, říká mladík

Od dětství chtěl být profesionálním hasičem. Tento sen se Martinu Látalovi nesplnil, od narození je neslyšící. V Kostelci na Hané nastoupil alespoň do dobrovolné jednotky. Zasahoval už při lesních požárech, dopravních nehodách či záplavách na Jesenicku.

Narodil se v Prostějově, v nedalekém Kostelci na Hané bydlel jeho otec, který byl od mládí členem místního sboru dobrovolných hasičů. Postupně pak do sboru vstoupila celá rodina.  

Kdy jste se rozhodl, že byste chtěl být hasičem?
  Už v kočárku, nesmějte se. Od malička jsem chodil k hasičům a měl jsem sen, že až budu velký, budu jedním z nich. Byl to sen z pohádky. Během puberty jsem to moc neřešil, ale jak se blížily maturitní zkoušky, přemýšlel jsem, co budu dělat dál a co by mě zajímalo. Mohl bych být opravdu hasičem, ptal jsem se sám sebe. Ukázalo se to ovšem jako problém, protože jsem od narození neslyšící.  

I přesto jste se dostal k dobrovolným hasičům. Jak to probíhalo?
  Od roku 2002 jsem členem sboru dobrovolných hasičů u nás v Kostelci na Hané. Po několika letech jsem se začal zajímat, zda bych se nemohl dostat k zásahové jednotce. A opět jsem narazil kvůli svému sluchu, kolegové se toho obávali. Hledal jsem tedy další možnosti, vystudoval jsem vysokou školu obor ochrana obyvatelstva, což je pro práci u hasičů dobrý základ. Několik let jsem pak s...