Léčba kmenovými buňkami

PRIMA Family
-
Josef KLÍMA, moderátor
Reportáž Petry Majerové je vlastně dalším příspěvkem do nekončící debaty o léčbě kmenovými buňkami, ale taky dojemným příběhem muže, u kterého to vypadalo, že po mozkové mrtvici zůstane navždy těžce postiženým invalidou a dnes funguje na více než 90 % své původní kondice.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Ještě před dvěma lety by pan Luboš Kulha tohoto nebyl vůbec schopný. Stát vedle své malé dcery a pomáhat jí s úkoly. Dnes, jak sám říká, je zase  zpátky ve hře. Co se vlastně stalo? Pojďme pěkně od začátku. Je červenec roku 2013.

Luboš KULHA, pacient
Přijel jsem z  práce ve tři hodiny, byl zrovna pátek, těšil jsem se na víkend. Udělalo se mi špatně, zvýšenej tlak, pocit na zvracení a tak dále. A v tý době holka tři roky, kluk čtyři a půl let. Takže to víte, taková jako prostě doma divočina trošku. V práci taky starosti, takže jsem prostě tomu dával příčinu takovou, že jsem si říkal, tak je to určitý vypětí, v kterým jsem vlastně byl, že je to určitá přepracovanost.  Jsem si myslel, že to bude nějaká slabost, která přejde. Bohužel nepřešla. Pak jsem potřeboval na záchod a jak jsem šel na záchod, tak jsem se na chodbě složil a už jsem nedošel.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Záchranka a okamžitý převoz do nemocnice. Diagnóza: cévní mozková příhoda. Ve věku 46 let. Do té doby zdravý chlap byl najednou nemohoucí troskou.

Luboš KULHA, pacient
Já jsem nebyl schopný prostě žádnýho pohybu, včetně polykání. Měl  jsem ochrnutý jícen. Samozřejmě vyprazdňování, tak všechno  prostě byl problém. Snažili se mě rozhejbat, protože já jsem, jediný, co bylo, tak jsem byl schopnej koukat do stropu. Já jsem si způsobem prošel peklem. Ale já prostě jsem začal,  jak malý děcko, když se učí chodit. Znova všechno od začátku. I když jsem v hlavě věděl. Já jsem věděl, jak se co dělá, ale já jsem nemohl nic.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Pan Luboš je vzorný pacient. Dělal vše, co mu lékaři řekli. Všechny dostupné rady a možnosti využil maximálně, ale výsledek byl minimální. Jeho zdraví se mu vrátilo tak na 30 %. Podle něj to bylo přežívání, ne žití.

Luboš KULHA, pacient
Ono  utekly dva roky, mě se ten, nebo dva a půl roku, mě se ten zdravotní stav zastavil, já jsem chodil jak mátoha. Já jsem furt chodil a furt jsem se, čeho se můžu chytnout. Abych nespad. Já jsem vyčerpal veškerý rehabilitace, možnosti ambulantní rehabilitace, v ústavech rehabilitace. Jsem všechno absolvoval, co šlo. Já jsem nevěděl kudy kam. Já jsem prostě říkal,  já musím najít nějakou možnost, jaký, způsobem prostě pokročím. Já říkám, já přece nemůžu skončit jako nějakej prostě mrzák, aby kolem mě někdo skákal. Pak jsem byl v Jihlavě na kontrole a tam mi pan jeden doktor mi řekl, vám by, pane Kulho pomohly pouze kmenový buňky. A já jsem rok tápal a hledal jsem možnosti, jakým způsobem se tohodle chytit.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Léčba kmenovými buňkami je u nás poměrně složitá. A pro mnohé lidi nedostupná. Sehnat relevantní informace o ní zabraly panu Kulhovi celý rok. Pak se s vypětím všech fyzických sil dostal až sem, na brněnskou kliniku profesora Michálka, našeho předního experta na buněčnou terapii a imunoterapii.

Jaroslav MICHÁLEK, lékař
Měl takovou vrávoravou chůzi. Vypadal nebo působil jako opilec. Je to dáno tím, že ta cévní mozková příhoda v jeho případě postihla zejména mozeček, což je centrum rovnováhy. Ten jeho zdravotní stav byl opravdu na úrovni nějakého třeba 70 - 80letého člověka.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Naše legislativa ale neumožňuje aplikaci kmenových buněk v takovémto rozsahu, jaký potřeboval pan Luboš. Profesor Michálek ho ale odeslal na kliniku do Vídně. Jako lékař věděl, že mu kmenové buňky mohou výrazně pomoci. Bohužel aplikaci kmenových buněk si pan Kulha musel zaplatit sám, 320 tisíc. Žádná z pojišťoven tuto léčbu pochopitelně nehradí.

Luboš KULHA, pacient
Mě to teda pan profesor trošku říkal, že by se mi měla zlepšit ta porucha rovnováhy, že by se mi měl prostě trošku ten mozek jako stabilizovat, srovnat. Ale samozřejmě konkrétně to, co by pacient rád slyšel, to kdy se to spraví, do jaký míry, to nedokáže říct nikdo. Ale prostě dal mi naději. Já jsem se toho chytl.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
A ta naděje pro vás znamenala co?

Luboš KULHA, pacient
Ta naděje pro mě znamenala, že se posunu dál, že nezůstanu mrzákem, kterým jsem byl dva roky. Mě bylo úplně jedno, jestli bych byl  první pacient v republice. Mě bylo jedno, jestli bych byl první na světě. Mě bylo jedno i peníze. Pro mě v tu chvíli neměly žádnou hodnotu. Já jsem si šetřil na auto a nakonec jsem to dal za léčbu. Ještě, že jsem to za tu léčbu dal a nevrazil jsem to do kus plechu.

Jaroslav MICHÁLEK, lékař
Ty kmenové buňky hlavní mechanismus účinku je ten, že potlačují chronický zánět a navozují vlastně opravu tkání a regeneraci těch tkání.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Takže, co jste si pomyslel, že je to u něho zabere?

Jaroslav MICHÁLEK, lékař
Určitě ano. Určitě ano.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Také vás napadá otázka, kde se kmenové buňky vlastně vezmou? No, možná budete překvapeni.

Luboš KULHA, pacient
Mě zachránil můj tuk. Ano. Je to tak, je to zázrak, je to prostě svým způsobem nepochopitelný, mě zachránil víceméně můj tuk.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Když jste tam ležel, kapaly kmenové buňky, tak to jste si myslel v tu chvíli? Jo,  pomůže mi to.

Luboš KULHA, pacient
Viděl jsem to jako  zázrak, tak jsem si jako říkal, myšlenky, konečně se něco děje, konečně jsme se po roce zase k něčemu dopracoval.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Samotná aplikace kmenových buněk byla ale jen  začátek. Pod kontrolou  profesora Michálka musel pan Luboš razantně upravit stravu. A cvičit a cvičit. Neustále cvičit. Ten efekt těch kmenových buněk nastoupil po kolika měsících?

Luboš KULHA, pacient
U mě po devíti měsících a po intenzivních rehabilitacích, žádný ležení u toho. Odezněla mi ta věčná únava, věčný zadejchávání. Já se nemusím nikde přidržovat. Někde stát tamhle u zdi, u sloupu, u stromu, u stolu. U židle. Já dneska můžu všechno. Já dokonce jezdím s dětma na bazén je vykoupat. Autem se nebojím jezdit sám. Autem dokonce už i do Brna na kontrolu jednou za tři měsíce jedu sám.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Pan Kulha je pravděpodobně jediným pacientem u nás, který tuto léčbu s jeho onemocněním absolvoval. Každý rok ale postihne cévní mozková příhoda zhruba 47 tisíc lidí, z toho 15 tisíc umírá. Také se ptáte, proč není tato léčba u nás dostupná?

Jaroslav MICHÁLEK, lékař
Je ta regulace trošku odlišná v Rakousku a v České republice. A my nedisponujeme povolením pro aplikaci nitrožilní u pacientů, kteří by třeba byli indikováni.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Myslíte si, že by to třeba bylo potřebný u nás?

Jaroslav MICHÁLEK, lékař
Určitě si myslím, že by to bylo velice, velice užitečné a je otázka dalšího vývoje, dalšího bádání, ale také další ochoty, řekněme i na té politické úrovni, aby se vlastně umožnilo léčení tímhle tím způsobem.

Petra MAJEROVÁ, redaktorka
Pan Kulha je dnes na 95 % svého původního zdraví. Dokonce se chce časem vrátit do  práce. Peněz, ani vynaloženého úsilí v žádném případě nelituje. Vrátilo se mu totiž to nejcennější, co má. Zdraví.

Luboš KULHA, pacient
Pro mě to je zázrak, to je v každým případě zázrak, protože když téměř čtyři roky prostě nemůžete skoro nic, dělá vám všechno problém, je to zázrak. Je to úplně neskutečný zázrak.