Jak to vidí Vlasta Langhamerová, soudkyně

ČRo Dvojka
-
Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Příjemné nedělní ráno, milí posluchači. Mým hostem pro tuto neděli je velmi milá a usměvavá mladá žena, a je to paní soudkyně Vlasta Langhamerová. Dobré ráno.

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Dobré ráno.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Vy patříte k čerstvým letošním držitelům Ceny Křesadlo, což je cena, která se uděluje aktivním dobrovolníkům, ti co věnují svůj volný čas službě druhým. Vy jste s tím začala už jako studentka práv. Co vede mladého člověka k tomu, věnovat se druhým?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Tak máte pravdu, že jsem vlastně začala jako studentka v posledním ročníku právnické fakulty, kde jsem přemýšlela vlastně, jak ty zkušenosti respektive spíš znalosti, které jsem v té době měla a chyběly mi ty praktické zkušenosti jak ty znalosti uplatnit i někde jinde, než jen při své obživě, ale jak tou cestou vlastně pomoci někomu dalšímu, protože to byl vlastně jeden z hlavních důvodů, proč jsem šla studovat právnickou fakultu. To byl vlastně první moment, který mě napadl, a proto jsem vlastně vyhledala organizaci, kde bych mohla nějakým způsobem uplatnit ty svoje znalosti a to včetně těch odborných, protože samozřejmě těch možností, kde se dá dobrovolničit, je celá řada, ale Bílý kruh bezpečí v tomhle ohledu vlastně nabídl něco, co bylo specifické, protože potřebovali a potřebují stále dobrovolníky, kteří jsou kvalifikováni ať už v oblasti psychologie nebo zase naopak práva.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Já bych právě hledala dobrovolníky mezi studenty pomáhajících profesí, medicíny, ošetřovatelství a takových podobných, ale takhle mezi budoucími právníky?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Máte pravdu. Fakt je ten, že pro mě toho tehdy byla taková vlastně zajímavá volba něco nového a vlastně přišla jsem do Bílého kruhu bezpečí v okamžiku, kdy jsem věděla, že budu odjíždět ještě na roční studijní pobyt. Vlastně tehdy jsem se domluvila s vedoucí pobočky, že se podívám, jak to funguje vlastně někde jinde v zahraničí a následně pak, když mě to bude i nadále vlastně zajímat, dobrovolničení, takže se znovu vrátím do Bílého kruhu bezpečí, což se skutečně stalo a téměř do roka a do dne jsem byla zpátky.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Člověk si tak říká o tyhle ty věci by se měl přeci starat státní systém. Není doba dobrovolnictví už dávno od středověku pryč?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Není. Já si myslím, že otázka dobrovolničení a vůbec dobrovolníků je něco, co nabízí trošku něco jiného než může nabídnou státní systém. Je určitě dobrovolničení pro mě mimo jiné hodně i o lidském přístupu, o tom být s těmi lidmi, mluvit s těmi lidmi a vlastně mám možnost vidět v podstatě při každé své dobrovolnické službě, že to co může nabídnout stát, jsou určité některé vlastně věci, které jsou nesmírně podstatné, ať už je to při kontaktu s oběťmi trestních činů, ať už je to opravdu potom v rámci státních orgánů třeba orgánů činných v trestným řízení a podobně. Ale to dobrovolničení vlastně to, co můžeme nabídnout třeba v rámci Bílého kruhu bezpečí, tak to je právě specifický. Je to čas a je to prostor, je to nějaká vlastně zkušenost s tím, jak oběti přicházejí do Bílého kruhu bezpečí, v jakém rozpoložení a co jim vlastně v tenhle ten okamžik můžeme nabídnout, je právě ten prostor pro to, aby mohli v klidu spočinout a zároveň vlastně mohli načerpat určitá, řekněme, vysvětlení nebo někdy i nové informace ohledně toho, jak v jaké situaci se nachází a co v ní mohou dělat.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Může právě takováhle dobrovolnická iniciativa, která dělá něco, co ten státní systém nedělá, postupně ty státní služby měnit?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
To si myslím, že určitě a speciálně v té oblasti obětí trestných činů si myslím, že se to velmi aktivně děje, protože já jsem přišla do Bílého kruhu bezpečí aktivně dobrovolničit v roce 2006, což byl rok, který postupně přinesl velké změny v oblasti ochrany obětí domácího násilí a řada vlastně těch změn byla iniciována právě Bílým kruhem bezpečí. Těmi zkušenostmi, které byly udělány při konzultacemi s oběťmi, kdy se vlastně ukázalo, že v tomhle ohledu je tady velká mezera i co se týká legislativy a vůbec možností vlastně byl to Bílý kruh bezpečí spolu s dalšími, který inicioval právě změny v oblasti legislativy a podobně. To ovlivňování tam je nesmírně důležité, cenné a myslím si, že i intenzivní. Koneckonců je to vidět i teď třeba v souvislosti se zákonem po obětech trestných činů a podobně. Takže určitě ano.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Takže ve chvíli, kdy člověk má pocit, že ta společnost nic nedělá, něco tu chybí, tak buď můžu nadávat nebo si můžu vyhrnout rukávy a jít do toho pro to něco udělat.

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Souhlasím.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
A má společnost cit pro ocenění dobrovolníků?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
To je těžká otázka pro mě, protože já jsem vlastně v kontaktu s lidmi, kteří vědí o tom, že dobrovolničím a myslím si, že do velké míry to berou jako součást. Je to stejný, jako bych se věnovala nějakému koníčku jinému, tak oni vědí, že Vlasta se prostě věnuje dobrovolničení a že z toho má radost a že to dělá nesmírně ráda. Na tu otázku, jestli má společnost cit, pro dobrovolničení, asi úplně v tenhle ten okamžik neumím odpovědět.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Vy jste teď čerstvá držitelka Ceny Křesadlo, které je oceněním pro dobrovolníky, ale když jsem se snažila najít nějakou větší zprávu o tom, tak to bylo skoro nemožné, a přitom, když jsou vyhlášeny nějaké ceny sportovců nebo ledaccos jiného nebo i negativní věci, ty se dozvíme hned. Není to škoda?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Určitě škoda to je, protože faktem je, že pro mě to ocenění, vůbec ta nominace na Cenu křesadlo a pak i získání toho křesadla je obrovská čest. Já si té ceny nesmírně vážím. Udělala mi velikánskou radost, byť musím říct, že mě nikdy nenapadlo za celá ta léta dobrovolničení, že něco, co mi dělá radost, co dělám s takovým nadšením, by vlastně ve své podstatě mohlo přinést nějakou cenu. Přesto mi udělala velikánskou radost a je pravdou, že mimo vlastně okruh lidí, kteří se v oblasti dobrovolničení pohybují, pokud jsem tu cenu zmínila, tak nikdo vlastně nevěděl, co to je.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
A přitom už to byl letitý ročník.

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Přesně tak.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Ještě jsem ti tak říkala. Mnoho lidí stejně napadne, kdoví proč to dělají. Co za to. Je to jen ten dobrý pocit a nějaká cena výjimečně, když se podaří, anebo je tam něco víc?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Tak pro mě určitě jeden z naprosto klíčových okamžiků je, když mám možnost konzultovat s těmi konkrétními lidmi, kteří přichází do poradny Bílého kruhu bezpečí. Nebo i třeba v rámci víkednových pobytů s nimi strávit i víc času. A vlastně vidím lidi, kteří přichází, přijíždí a jsou skutečně nějakým způsobem zkoušeni tím osudem. Ty zkušenosti, se kterými přichází do Bílého kruhu bezpečí, tak jdou nad rámec v řadě případů věcí, které si vůbec běžný člověk umí představit. Absolutní hranice vlastně našich představ a je nutné říci, že když s těmihle těmi lidmi konzultuje a na konci té konzultace ten člověk třeba řekne něco v podobě toho: Sice vím, že ta situace není vyřešená, ale alespoň už vím, z jakého konce na to půjdu. Tak to musím říct, že je pro mě snad největší odměnou, kterou si umím představit.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Už jste zmínila svůj studijní pobyt v Holandsku. Když porovnáte dobrovolnictví tam a tady, je tam nějaký významný rozdíl?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Je pravdou, že já to srovnání nemám až takové, protože v tom roce 2006, kdy jsem měla možnost vidět, tak jsem nebyla tak aktivním dobrovolníkem, abych měla skutečně to praktické srovnání. Ale ten klíčový okamžik, který já u dobrovolnictví vnímám, a to je opravdu nasazení každého jednotlivého dobrovolníka a vlastně ta jeho práce dobrovolnická, tak v tom si myslím ,že je to úplně shodné, že v tom žádný klíčový rozdíl není. Možná bychom mohli najít rozdíly v podpoře dobrovolníků, možná bychom mohli najít rozdíly v nějaké tradici dobrovolnictví v těchhle těch dvou srovnávaných zemích na holadnsko-české republice, ale to myslím, že jakoby není to gró, co já vnímám u dobrovolnictví jako absolutně klíčový. Opravdu nasazení lidí dobrovolníků, kterou tu práci dělají.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Vy jste začala s dorovolničením jako studentka. A určitě také mnohé napadne, že mladí lidé jsou dorovolníci, ale ono to není jenom pro mladé lidi dobrovolničení?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Souhlasím, určitě není. Já vlastně dobrovolničím vlastně letos už začínám 13. rok, což se samo vlastně překvapilo. A faktem, že sama na sobě i vidím, jak se vlastně vyvíjí ta moje role v rámci dobrovolnictví, kdy na začátku to bylo opravdu spojeno s obrovským nadšením. Postupem času jsme se iniciovala vlastně ve spoustě různých aktivit, které Bílý kruh bezpečí pořádal a byla jsem skutečně tou prací tím dobrovolničením úplně pohlcená a spoustu volnýho času jsem v rámci dobrovolničení trávila právě s Bílým kruhem bezpečí a dneska už pomalu vlastně tak jak tu práci dělám nějakou dobu a mám samozřejmě i jiné aktivity, tak se pořád dobrovolnictví věnuju. Je to pro mě velmi důležitá součást mého života. Ale zároveň už je to vlastně vymezeno v určitých hranicích, které mi skutečně vlastně umožňují to dělat i v souvislosti třeba vedle mojí práce, aby to nějak nezasahovalo a vedle i jiných aktivit, samozřejmě odpočinkových aktivit, které teď už vnímám mnohem silněji, že jsou podstatné pro člověka, než jsem to měla na začátku.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Také pomáháte novým dobrovolníkům. Když se někdo pro to rozhodne, je něco, co neočekává, a co by se měl připravit, ať už v tom pozitivním slova smyslu, ale pravděpodobně i něco, s čím nepočítá, co jsou nějaké obtíže dobrovolnictví.

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Tak vezmu-li to skutečně konkrétně v dobrovolničení na Bílém kruhu bezpečí, tak si myslím, že věc, která může mile překvapit, je velmi zajímavý tým lidí, který se okolo dobrovolnictví v rámci Bílého kruhu bezpečí pohybuje, ať už samotných dorovolníků nebo i pracovníků Bílého kruhu bezpečí, který je skutečně spíše pár, vedoucí poboček jednotlivých Bílého kruhu bezpečí, kde ten tým je skutečně velmi zajímavý těch lidí. Já vnímám velikánskou podporu toho týmu na každou tu službu, na kterou vlastně jdu, tak se nesmírně těším, protože se těším na ten moment, že zase poznám lidi, které doposud neznám, nebo se potkám s lidmi, se kterými už jsem nějaký čas trávila. Vlastně slyším jejich zážitky, zkušenosti, pokud je nato čas samozřejmě v rámci té služby aktuálně, co vlastně zažívají, v čem se pohybují. A i to je pro mě nesmírně cenné. Co se týká té druhé části, která může třeba dobrovolníky zaskočit. Tak tam v rámci Bílého kruhu bezpečí si myslím, že to někdy může být skutečně vlastně charakter těch příběhů, s kterými se člověk může v rámci Bílého kruhu bezpečí setkat.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Mým hostem je paní Vlasta Langhamerová, dobrovolnice držitelka letošní Ceny Křesadlo pro dobrovolníky a také právnička. Už tady hovoříme o vaší dobrovolnické službě, protože běžně si ji spojíme s nějakými domovy pro staré lidi a podobně, případně vozíčkáře některými takovými lidmi. Ale vy se věnujete v Bílém kruhu bezpečí a začínala jste u obětí trestných činů. A myslím si, že to je téma, o kterém toho mnoho nevíme. S čím nejvíc se oběti trestných činů vlastně potýkají? Možná to jsou věci, které oni sami si neuvědomují že je zatěžují. Kromě asi ukradených věcí nebo nějakého tělesného postižení, je to ještě něco jiného?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Oběti trestných činů skutečně tak, jak přicházejí do Bílého kruhu bezpečí, tak mají celou řadu velmi rozlišných potřeb tak, jak každý z nás je prostě jiný, tak každá ta oběť samozřejmě v průběhu toho řízení, kterým prochází, tak má různé potřeby. Já třeba osobně ze své pozice, ze svého úhlu pohledu vnímám veliké těžkosti, které oběti mají v průběhu celého trestního řízení. Pokud se oběť trestného činu vlastně dostane do celého toho procesu trestního řízení, to znamená, věc je nahlášena orgánům činným v trestním řízení, následně je policií šetřena, přichází pak také státní zástupce, následně soudní řízení, projednávání té věci. Tak celý tenhle ten proces je do velké míry formalizovaný, logicky musí to tak být, ale pro řadu obětí je to vlastně první zkušenosti se soudy, státním orgány činnými v trestním řízení a může pro ně být nesmírně náročné a často také je se v tomhle tom systému nějakým způsobem zorientovat.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
A když je někdo soused, nebo blízký nebo známý, jak může těm obětem pomoci, aniž by je nechtíc třeba poškodil mnohem víc?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Tak určitě bych to vnímala ve dvou oblastech tu pomoc. Jedna pomoc skutečně je ta v té rovině toho lidského přístupu, to znamená, jsem tady, pokud budeš  potřebovat, tak jsem ti nablízku. Neznamená to vždycky, že ty oběti téhle té možnosti využijí, ale už jenom to vědět, že můžu, že tuhle tu nabídku mám, je pro řadu obětí nesmírně cenné. V té druhé rovině vnímám skutečně tu možnost pomoci formou odkázání na nějakou vlastně instituci, organizací, která může té oběti pomoci. Může to být nezisková organizace jako je Bílý kruh bezpečí, ale může to být třeba intervenční centrum v případě obětí domácího násilí, v případě i jiné samozřejmě organizace, které pomoc obětem trestných činů nabízí. Protože tam potom vlastně vytváří se ten prostor pro to, aby oběť získala informace, případně vysvětlení některých informací, poučení, kterých se jí dostává v celém tom procesu a které pro ty oběti někdy jsou skutečně velmi složitě pochopitelné, uchopitelné, často nesrozumitelné.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Ještě další oblast, které se věnujete, je domácí násilí. Člověk by si tak řekl, že je potřeba se chránit před těmi cizími, ale ono nebezpečí číhá i u těch vlastních. Jak se před tímhle nebezpečím chránit?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
To je nesmírně těžká otázka, nutno říct, že to nebezpečí, které číhá doma, tak skutečně je jedno nebo může být jedno z nejzákeřnějších, které si umíme představit, protože v podstatě se děje někde za zavřenými dveřmi, někde, kde každý z nás chce cítit bezpečí, kde je to doma, kde si chce odpočinout, kde chce zažívat hezké věci a ten okamžik, kdy tomu tak není, protože dochází k nějakému násilí, ať už v rámci partnerských vztahů nebo pak i v rámci vztahů senior - vnouče a podobně. Tak je pro každého, kdo něco podobného, podobné násilí zažije, tak je nesmírně těžce zpracovatelné, téměř nesrozumitelné a skutečně je to velkým zásahem do vlastně fungování každé takovéhle oběti.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Myslíte si, že dneska jsme na tom lépe nebo hůř než dříve nebo to asi tak bylo srovnatelné vždycky tohle nebezpečí?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Já osobně, můj soukromý názor je takový, že to nebezpečí bylo vždycky, přijde mi, že teď se o tom víc mluví a mám pocit, že oběti jsou v některých okamžicích schopnější vyhledat pomoc, říci si o tu pomoc, pokud ji potřebují, což považuji za nesmírně důležité. Na stranu druhou to má samozřejmě i svá úskalí. Kde tak jako všechno problematika domácího násilí se dá prostě zneužít, což je někdy velmi složité. Samozřejmě se v těch situacích potom vyznat, posunout a podobně. Ale každopádně to, co vnímám jako velmi významný okamžik, je ten moment toho, že mi přijde, že oběti mají místa, kde si mohou říci o pomoc a v řadě případů si o ně také říkají, což je nesmírně dobře.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Ještě mi připadá, že jedna taková vlastně skrytě nebezpečná oblast a sice, takové rodiny, kde se pěstuje jakýsi etický rozměr, daleko větší, což mohou být třeba vzorné věřící rodiny, kde je důraz na tady tyto morální zásady a může se stát, že ty oběti ani nepozorují, že to je něco v nepořádku, protože to berou jako právě tu disciplínu, kterou mají zachovávat. Nečíhá tady to riziko?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Určitě číhá. Měla jsem v minulosti opakovaně možnost se potkat s oběťmi, které vlastně do velké míry právě zmiňovali to, že nikdo zvenku by si přece nemohl myslet, že v jejich spořádané rodině by se něco podobného mohlo dít a moje zkušenost je taková, že pro tyhle ty oběti je ještě mnohem těžší vystoupit z takhle nefunkčního vztahu, nefunkční rodiny, kde právě velikánskou roli hrají ty překážky v podobě právě třeba víry toho nastavení, jak vnímá vlastně okolí, společnost takovou rodinu a je to pro ně nesmírně těžké.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
A jsou nějaké známky, kde by si člověk sám měl říct: Tady asi není něco v pořádku, ať už u sousedů nebo i sám u sebe, když třeba vstupuje do partnerského vztahu, ještě to není pevné, aby si včas uvědomil, že tady to asi nebude úplně v pořádku?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Tohle si myslím, že speciálně u domácího násilí někdy může být velmi složité rozpoznat. Řada obětí totiž zmiňuje o těch svých partnerů, kteří se k nim chovají násilně a nemyslím tím jenom fyzické násilí, ale i psychické, které kolikrát dokáže skutečně zraňovat nesmírně. Tak zmiňují to, že vlastně ten partner se k nim chová velmi dobře nebo hezky. V určitých okamžicích ale pak přesně přichází vlastně různé manipulace, různé takové psychické náznaky a podobně, kde ty oběti si pomalu krůček po krůčku na tohle zvykají, že vlastně jeden z těch velkých úskalí domácího násilí je to, že ta oběť se vlastně přizpůsobuje. Ona, chce-li přežít v tom vztahu, tak se vlastně přizpůsobuje těm jednotlivým situacím a na začátku je to: No, tohle mě sice úplně nevyhovuje, ale musím si zvyknout a vlastně tohle to je ten plíživý efekt, který vede k tomu, že ty oběti speciálně u domácího násilí si velmi často vlastně neuvědomí, za jakou hranici už to v tom vztahu zašlo.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Takže ve chvíli nejistoty stojí zato se jít poradit?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Určitě.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
A mým hostem je dobrovolnice a soudkyně paní Vlasta Langhamrová. Už jsme mluvili o vaší dobrovolnické službě a já bych se teď ráda věnovala i vaší profesi, protože v tom zdůvodnění, proč vás navrhli na tu cenu, se také praví, že využíváte své letité praxe soudkyně a je úkol soudce víc služba, není to spíš moc?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
To je otázka nesmírně těžká, ale pro mě je to jednoznačně otázka služby. Pro mě je to otázka moci není a osobně se domnívám že v momentě, kdy bych začala vnímat, že je to pro mě o moci, tak bych to vnímala jako velikánský problém pro tuhle tu profesi dobře dělat.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Stejně tak se v tom medailonku na Cenu Křesadlo uvádí: "Při práci s klienty využívá kromě jiného také empatii a vlídnost, které jsou pro ni tolik typické." Ale soudce - slepá spravedlnost - má tam být empatie a vlídnost?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Tohle je určitě okamžik, který je nesmírně důležité pro mě odlišovat. Jsem-li dobrovolnice Bílého kruhu bezpečí, nebo jsem Vlasta anebo jsem soudkyně a pak samozřejmě ta práce soudkyně tím okamžikem, kdy vystupuji do jednací síně anebo někdy i v některých případech, kdy vlastně rozhoduju od stolu, protože i taková rozhodnutí děláme, tak je to pro mě skutečně o tom rozhodování, o té soudcovské profesi a tam potom ta vlídnost nemá zdaleka tolik místa a naopak je pro mě velmi důležité, abych se dokázala na tu věc podívat objektivně, zvážit všechny okolnosti, které tam mohou vstupovat do úvahy a pak také podle toho rozhodnout.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Co všechno musí soudce brát v potaz, aby opravdu byl spravedlivý, nebyl tvrdý?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Je to určitě člověk se vyvíjí v tomhle tom názoru, co vlastně všechno je zapotřebí vzít do úvahy a kromě objektivního posuzování té věci z hlediska skutkového, z hlediska naplnění určitého konkrétního skutkové podstaty trestného činu, tak pro mě je nesmírně důležité vždycky vidět ty lidi v té jednací síni. Vidět, ať už na pozici obžalovaného nebo na pozici poškozeného, na pozici svědků, případně znalců, s těmi lidmi mluvit, vidět, jestli mají nějaký náhled na tu situaci, jak oni tu situaci vnímají, protože to jsou všechno vlastně vodítka na základě kterých potom hodnotím tu situaci, třeba pokud shledám tu konkrétní osobu vinnou konkrétním jednáním, tak pak také co se týká posuzování naprosto konkrétních specifických věcí k té osobě, k tomu obžalovanému, co se potom třeba týká ukládání trestu.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Velmi často v souvislosti s nějakým soudním rozhodnutím slyšíme, že obžalovaný vinu odmítá, málokdy slyšíme, že ji přijímá, lituje toho, nepovažujeme dneska takovou běžnou věc, že opravdu jsme lidi chybující a může se stát cokoliv a když něco provedu, tak prostě říct: Ano, byla to moje slabost, omyl, omlouvám se za vlastně slabost. A není to ve skutečnosti spíš velikost umět tohle?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
S tím s vámi naprosto souhlasím protože pro mě právě ten náhled té osoby, která je trestně stíhaná, a v řadě případů i doznání té věci ve smyslu toho, že jsem si vědom toho, co jsem udělala, tak je jedna z velmi klíčových věcí, kterou vždycky v té jednací síni si dávám pozor, jestli tam zazní, jestli v tenhle ten okamžik, nebo jak se k tomu ten obžalovaný staví, jak tu situaci konkrétně vnímá.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
A také udělujete tresty. Jaká je vlastně funkce trestu? Nezaměňujeme ji obecně s pomstou?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Já osobně se domnívám, že nezaměňujeme s pomstou. Trest je pro mě věc, která z mého pohledu má skutečně působit výchovně, proto pokud ukládám tresty, tak velmi ráda ukládám typově tresty obecně prospěšných prací, tresty které jsou alternativní, případně třeba i tresty spojené s dohledem probačního úředníka a podobně, neboť je pro mě cílem primárně působit výchovně na toho člověka, jsou samozřejmě situace, kde už opravdu na určitého konkrétního pachatele moc působit výchovně nelze a pak ten trest má spíše roli a účel nějaké represe, případně i tedy na určitou dobu tedy umístění toho člověka do nějakého zařízení tak, aby on nepokračoval v páchání trestné činnosti.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
A pracuje se u nás také s takovým smířením mezi tam, kde to lze mezi oběťmi a pachateli?

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Tak to je možná spíš otázka na některé jiné instituce. Já u soudu se s tímhle úplně často nesetkávám. Fakt je ten, že mám občas možnost vnímat, že se třeba obžalovaný v rámci hlavního líčení omluví tomu poškozenému, a pokud je to skutečně upřímně myšlená omluva, tak to poškození přijímají, vnímám to jako krok v určitém usmíření se. Ale fakt je ten, že obecně tuhle tu okolnost příliš často u soudu nevidím.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
Tak bohužel nám náš čas vypršel, pro velmi zajímavý náhled do vaší práce. Moc děkuju, že jste si udělala čas ve svém nabitém programu i pro posluchače Českého rozhlasu. Mým hostem byla dobrovolnice a soudkyně paní Vlasta Langhamerová. Děkuji moc.

Vlasta LANGHAMEROVÁ, soudkyně
Děkuji za pozvání.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka
A s vámi, milí posluchači, se loučí také sestra Angelika, přeji vám příjemnou klidnou neděli.