Jachtař Bína je handicapovaný jachtař

PRIMA Family
-
Josef KLÍMA, moderátor:
Jachtaření je drsný sport i pro zdravé. Jachtař Bína je navíc handicapovaný a dotáhl to až do Ria. Jak uspěl? A jak to tam celé prožíval? Podívejte se na reportáž Karolíny Liškové.

Daniel BÍNA, :
Když jsem na vodě, když jsem v lodi, byť jenom na chvilku, tak si připadám kompletní. Připadám si úplnej, připadám si celej.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Možná si pamatujete na tohohle muže, který je na vodě jako doma. Před dvěma lety jsme o něm odvysílali reportáž. Navzdory svému vážnému handicapu, se totiž rozhodl, že si to rozdá se světovou špičkou. A jeho obrovským snem byla účast na paralympiádě. Jste zvědaví, jak to nakonec dopadlo? Jakej je sportovec?

Michaela ČUDOVÁ, přítelkyně D. Bíny:
Sportovec? Neuvěřitelně tvrdohlavej, neuvěřitelně umí jít za tím, co chce. Tam, kde já bych už dávno někde ležela a skuhrala. Já jsem pořád jenom překvapená, co všechno zvládá a co všechno jde.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
45letý Daniel Bína se živí jako ajťák a jeho životní láskou je jachting. Cesta k lodi však byla klikatá. Pochází z jižních Čech a k plachtění se dostal v dětství. V 15 už závodil na celonárodní úrovni a před sebou měl slibnou sportovní kariéru. O 3 roky později však přišla krutá rána, která nadějné mu sportovci definitivně převrátila život naruby.

Jitka BÍNOVÁ, matka D. Bíny:
Jela jsem z města domů, potkala jsem manžela a říkal, hele, Dan je to hrozný, musíme do nemocnice, Dan měl bouračku.

Daniel BÍNA, :
Trvalý následky, který vznikly následkem mýho úrazu, tak je samozřejmě rozdrcená mícha na třech úrovních, což znamená ochrnutí od úrovní žeber všechno dolů. No, to znamená žádný břišní svaly, žádný nohy, půlka zádového svalstva a k tomu vlastně ochrnutí, částečný ochrnutí levý ruky.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Po dvou letech strávených v nemocnicích a rehabilitačních ústavech se Daniel a díky obrovské podpoře rodičů vrátil zpátky domů. A po 14 letech od autonehody už zase trénoval na vodě.

Jitka BÍNOVÁ, matka D. Bíny:
Ze začátku určitě jsem obavy měla. Taky jsem měla obavy, jak to vůbec zvládne s tím svým handicapem, kterej není zrovna malej.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Daniel je dříč a paličák a brzy se vypracoval na závodníka, se kterým musí rozhodně konkurence počítat.

Jitka BÍNOVÁ, matka D. Bíny:
Pro něj jachting znamená jeho žití. Jeho největší přání je opravdu se dostat na tu paralympiádu.

osoba:
Jsou pouze dva podniky, kde lze se nominovat na paralympiádu a je tam třeba být a hlavně je třeba se dobře připravit.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
To byl ale nebyl Daniel, kdyby se do všeho nepustil s ohromnou vervou. Úspěšně absolvoval kvalifikaci v Kanadě a po skvěle odjetých rozhodujících závodech v Austrálii se jeho sen o účasti v Riu začal postupně naplňovat.

Michaela ČUDOVÁ, přítelkyně D. Bíny:
Moje první pocity, když vlastně se vyjela paralympiáda, určitě to byla velká radost, určitě jsme byli tenkrát v Austrálii s Danovým tátou hodně hrdý.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Jenže do cesty vstoupila Danielovi překážka. A tou byly peníze. Na finální přípravu mu chyběly finance. A sen, který už byl téměř na dosah, se začal vzdalovat.

Daniel BÍNA, :
Na rozumnou přípravu v Evropě chybělo 80 tisíc. Má sousedka pro mě rozjela /nesrozumitelné/ kampaň na internetu a musím moc poděkovat lidem, který se zúčastnili této kampaně i jí za to, že to zcela nezjištně a prakticky celý zprocesovala. Vybralo se téměř 400 tisíc, což po odečtení nákladů daní, dá něco přes 300 čistýho. N této kampani se složilo, tuším, 700 lidí, což bylo něco neuvěřitelnýho jako. Prakticky malej zázrak.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Nakonec všechno dobře dopadlo. Daniel se začátkem září vydal do Ria a stal se historicky prvním českých jachtařem na paralympiádě.

Daniel BÍNA, :
Závod probíhal, že to byla série jedenácti rozjížděk, kde první dvě rozjížďky jsem asi není jiný slov, než zmršil. To nebylo vůbec dobře. Potom už jsem začal jezdit líp, začal jsem se cítit dobře, aspoň v tý třetí rozjížďce, to bylo dobře. Pak přišla druhá rána, což znamená, že na startu jsem kolizi se švédskou lodí a ulomil jsem stěžeň, čím jsem přišel o další dvě rozjížďky, což byla taková jako už velké deziluze a tuhle ztrátu už se mi nepodařilo nikdy dohnat. Byť jsem potom jezdil mezi sedmým až jedenáctým místem.

Michaela ČUDOVÁ, přítelkyně D. Bíny:
Ty první dva, tři dny byly fakt smolný a myslím, že jsme se z toho vyhrabali, nebo Dan se z toho vyhrabal fakt se ctí.

Daniel BÍNA, :
Dojel jsem třináctý.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Ale to je úspěch.

Daniel BÍNA, :
Určitě jo, protože když si vezmu, že kvalifikace se zúčastnilo, tuším 37 nebo 39 národů, z nich 16 postoupilo, tak ne, že by to bylo úplně to nejlepší, ale není to rozhodně špatný. Té řadě lidí, který pomáhali, který opravu se hodně zasloužili, tak si čelní místo opravdu náleží mému otci a mé opravdu nejbližší rodině, takže: díky tati a je mi líto, i když si nemoh ject, tak měls tam bejt.

Karolína LIŠKOVÁ, redaktorka:
Popral se se svým handicapem a díky svému nesmírnému odhodlání, houževnatosti, si splnil paralympijský sen. A jeho příběh má další happyend. V Danielově životě došlo k zásadní změně. A čeká ho svatba.

Daniel BÍNA, :
Tohle je asi největší moje změna v životě. Přišla skoro žena, přišlo skoro dítě, asi dítě a vypadá to, že tak spolu asi zůstanem.