Domácí péče by měla být číslem jedna – říká Češka, která se ve Francii stará o seniory

Do Francie přijela před deseti lety studovat arabistiku, ekonomii a mezinárodní obchod. Kristýna M. (31) ale nakonec našla své poslání jinde. Už čtyři roky pracuje na jihu Francie jako terénní ošetřovatelka pro seniory, handicapované a nemocné. Na domácí péči nedá dopustit. Evropské státy by jí podle ní měly do budoucna věnovat mnohem větší pozornost, vzhledem k nevyhnutelnému populačnímu stárnutí.

Jak se studentka mezinárodního obchodu dostane k péči o seniory?

Seniorům jsem chodívala pomáhat už při studiích. Při škole jsem pak nastoupila na stáž v perspektivní firmě, která působí v oblasti solární energie. I když to byla skvělá zkušenost a s kolegy jsme si rozuměli, uvědomila jsem si, že se ze mě postupně stává robot, který ráno přijde k počítači a večer od něho unavený stejně tak prázdně odejde, aniž by svůj den prožil plnohodnotně. Připadala jsem si zkrátka jako pytel brambor za monitorem a byla frustrovaná z nedostatku zdravého pohybu. Bývala bych měla možnost tam zůstat, ale vyžadovali po mně ještě větší výkon, přesčasy a podobně. Tehdy jsem se definitivně rozhodla, že svůj život jen tak někomu nedám a půjdu dělat něco smysluplného – a to pomoc lidem v domácnostech dokonale splňuje.

Jak vypadá tvůj denní program?

Mám na starost několik pacientů, které obcházím. Ráno jim pomáhám vstávat, vykonávat běžnou hygienu, připravovat snídani, brát si léky, ustlat postel, nakoupit či poklidit podle potřeby. Následně jdu třeba do další rodiny uvařit oběd - s tím, že někdy ho rozváží městská služba. Odpoledne jdeme na vycházku,  k lékaři nebo na nákup. Večer se samozřejmě podává večeře. Na rozdíl od své předchozí profese obchodní asistentky se cítím svobodněji, díky přirozeným každodenním činnostem si opět připadám jako člověk a...