Dobrovolník organizace ADRA dělá seniorům radost od dětství

S týdenním předstihem rozdá Jan Pokorný dárky beznohému invalidovi a napůl ochrnutému vysloužilému dělostřelci, kteří žijí v domově seniorů Zlaté slunce v Zábřehu.

""Co konkrétně jim koupím, to samozřejmě neprozradím. Ale budou to drobnosti. Dříve jsem zabalil například cigarety nebo zapalovače… sice jsem je tím podporoval v jejich neřesti, ale naše organizace klade důraz na to, že si člověk musí rozhodovat sám o sobě," popisuje Pokorný (58) na předvánočním setkání asi stovky dobrovolníků ADRA v Porubě.
On sám se činnosti ve prospěch řečené neziskovky věnuje v létě jednou týdne a v zimě o něco méně. Jeho "kamarádi" ze Zlatého slunce se jmenují Jiří, jeden má třiašedesát a druhý čtyřiašedesát let. "Nejčastěji je navštěvuji v neděli odpoledne. Mám to z Dubiny kousek. Vyrazíme společně klidně třeba na pivo," líčí bývalý lesní inženýr, nyní speciální pedagog.
Kořeny jeho dobrovolnictví pak Pokorný spatřuje ve svém dětství v Brdech. "S maminkou, tatínkem a sestrami jsme chodívali do obce Hrádek do domova důchodců za Lojzičkou. Nebyla příbuzná, šlo o cizí paní…" vysvětluje s tím, že po přiženění se do Ostravy začal s těmito aktivitami i on. A žena neprotestuje – sama má zkušenosti s návštěvami seniorů v DD Korýtko.
Pokorného krédem totiž je: Hodnotu má to, co uděláme pro druhé! "Máme z toho přeci užitek všichni. Není to promarněný čas," uvádí a vzpomíná, že impuls stát se skutečným dobrovolníkem přišel po práci na složitém projektu u dřívějšího zaměstnavatele, lesnického holdingu. "Cítil jsem potřebu nehonit se pouze za výdělkem," tvrdí člen ostravské organizace ADRA.
K té se přidal po zjištění, že domovy důchodců chtějí dobrovolníky "organizované" a zaštítěné nějakou neziskovkou. "Toto má ADRA profesionálně uchopené. Naučila mne jak...