Co mají společného lidé a netopýři? Schopnost orientace podle zvuku

Podle neurologů mají lidé a netopýři společnou schopnost echolokace, tedy orientace v prostoru jen na základě zvuku.

I když mají nejlepší výsledky nevidomí, podle vědců je to vlastnost, která je vrozená všem lidem a která jde i cvičit. Díky jejímu výzkumu by mohly vzniknout nové přístroje pro nevidomé.
Lidská echolokace funguje v principu stejně jako u netopýrů. Člověk vydá zvuk, nejčastěji si mlaskne, a podle odrazu zvuku dokáže přibližně určit velikost místnosti.
Cvičený lidský echolokátor toho ale dokáže mnohem víc a podle nejnovější studie britských vědců třeba i "vidět” nějaký předmět, včetně odhadu jeho vzdálenosti, velikosti nebo materiálu, ze kterého je vyroben.
Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus
Nejlepší předpoklady pro echolokaci mají lidé, kteří se jako nevidomí už narodili, nejen oni ale mohou funkci používat. Ve studii britských vědců pracují s termínem "klik”, tedy oním mlasknutím. Při pokusu, kdy dobrovolníci v temné a zvukotěsné místnosti hledali pomocí těchto mlaskanců předměty, zjistili, že jim stačilo jen pár mlasknutí.
Takhle objevili předměty nebo překážky, které byly přímo před nimi. Když se ale zvukem "dívali za sebe”, tak k lokaci potřebovali větší počet mlasknutí.
Vidět jazykem
Jaký zvuk je pro lidskou echolokaci nejlepší? Čím vyšší je frekvence, tím lepší účinnost. Člověk pak musí mlaskat tak, že špičku jazyka umístí na patro těsně za zuby a pak rychle táhne dozadu.
Podle profesora Josefa Syky, který se specializuje právě na sluch, za pomoci takového mlaskání lidská echolokace funguje nejlépe na vzdálenost asi dvou metrů.
"Zvuk se odrazí od překážky, vrací se, přichází do sluchové dráhy. Tam se porovnává čas a intenzita zvuku s tím původním,” vysvětluje Českému rozhlasu Plus.
Pro slepce je nejlepší New York, v Praze musíte do barů po schodech, líčí nevidomý cestovatel...