České domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem jsou přeplněné

ČRo Plus
-
Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
České domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem, kde dožívají lidé s psychiatrickými diagnózami, jsou přeplněné. Nehledě na kvalito poskytované péče se na umístěná čeká i roky. Přitom takřka všude chybí kvalifikovaný personál. A proto se objevuje i nezákonná praxe. Sporadické kontroly registrovaných zařízení na tom prakticky nic nemění. Pomůže navýšení platů sociálních pracovníků o 23 %? A kdo se o nás jednou postará? Nerušený poslech přeje Lucie Vopálenská.

bývalý pracovník domova domácí péče:
Pícháme inzulíny, kdy je potřeba, jdeme dělat převazy. Což bysme taky jako pečovatelky neměly dělat.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Řekl mi před časem člověk, který pracoval v domově domácí péče Samopše. Jde o nezákonnou praxi. Proto omluvte zkreslení hlasu.

bývalý pracovník domova domácí péče:
Já ten inzulín třeba píchnu, ale mám strach, nás to nikdo nikdy neučil. Ti lidi třeba nechtějí spát nebo dochází tam třeba ke konfliktům. Tak třeba musíme si nějak samy poradit a třeba opravdu ten prášek na spaní dát my.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Jak jsem se později dozvěděla na ministerstvu práce a sociálních věcí, soukromý domov v Samopších nepatří k nejhorším. Přestože bylo možné následující.

bývalý pracovník domova domácí péče:
Už je i docela málo to, že se ty lidi koupou jednou týdně. Takže když teda na toho člověka tak nějak se zapomene nebo ta pečovatelka nemá sílu na to, aby ho utáhla sama, tak se prostě nekoupe. A vykoupe se až za těch 14 dní.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Příbuzní klientů chodí a jsou spokojeni nebo chodí a stěžují si? Anebo nechodí vůbec?

bývalý pracovník domova domácí péče:
Někdo chodí, někdo nechodí vůbec. Ale radši asi zaplatí, aby, aby měli klid. A, a ty lidi tam jsou.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Část budovy je pod lešením. Vstupuji do recepce. Vy to tady máte pod rekonstrukcí, viďte nějak?

Ludmila PĚKNÁ, vedoucí sociálních pracovnic:
No, my tady pořád něco rekonstruujem.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Říká mi paní Ludmila Pěkná. Milá a ochotná vedoucí zdejších sociálních pracovnic. Míjíme venkovní výtah, kterého si všimla i kontrola. Pro ležící pacienty představuje ohrožení.

Ludmila PĚKNÁ, vedoucí sociálních pracovnic:
On to teda bude předělávat. Protože musí bejt evakuační. Musí to bejt na lůžko.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Jo. Tím výtahem nemůžete převézt ležící pacienty ven.

Ludmila PĚKNÁ, vedoucí sociálních pracovnic:
Ano. 74 lůžek tu máme. Jsme obsazený a žádosti samozřejmě máme taky. Bysme mohli mít ještě dalších minimálně 30.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Je všední den odpoledne, a tak se ptám na počet pečovatelek.

Ludmila PĚKNÁ, vedoucí sociálních pracovnic:
7, 8 jich tady bude dneska. To je budova A, budova B. Takže tam jich bude podle mě 5. A tady budou 3.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A tamhleta budova, která je neomítnutá, nově postavená, to je ...

Ludmila PĚKNÁ, vedoucí sociálních pracovnic:
Hm, to je, to je přistavěný, to je přistavěný k týhle tý budově, a tam už to je, že to sociální zařízení je pro dva pokoje.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Takže tohle je takový typický dvoulůžák? Nebo tenhle je spíš větší?

Ludmila PĚKNÁ, vedoucí sociálních pracovnic:
Tenhle je možná o malinko větší. Většinou tam, hodně tady mají fotky svatební.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A tady jsou vnoučátka.

Ludmila PĚKNÁ, vedoucí sociálních pracovnic:
A vnoučátka, no.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Teskní často?

Ludmila PĚKNÁ, vedoucí sociálních pracovnic:
No oni, když si zvyknou, tak pak už ne.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A vám se teda sem dostávají klienti nejenom z okolí, ale právě třeba i z Prahy, jo?

Ludmila PĚKNÁ, vedoucí sociálních pracovnic:
No, ano.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
No, ale z Brna až sem?

Ludmila PĚKNÁ, vedoucí sociálních pracovnic:
Hm, se to vyplatilo.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Soukromé zařízení vybírá zákonem stanovený limit 380 korun na den. Zbytek je na dohodě s klientem nebo jeho příbuznými.
Pečovatelka posouvá klientku blíž k televizi.

pečovatelka:
Takhle kousíček, jo?

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Přivítala by židli na kolečkách a s kšírami.

pečovatelka:
To jsou takový vozejčky, jako má, jako má Maruška, jo? No, ale ...

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Paní je šoupaná na klasickém křesle, hm. A paní hrozí, že by mohla vypadnout, jo?

pečovatelka:
Ne, ona jako už dvakrát upadla přímo na hlavu, a tak to zatím, než se jí to zhojí, no. Donesu čaj, jo?

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Podlaha se trošku zvedá nebo teda ty spáry nelícujou, ale tady se určitě často vytírá.

pečovatelka:
Hm, vytírá. A tohlento je určitě politý nebo je to počůraný.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Jo. Vy jste aktivizační pracovnice?

KALOUSKOVÁ, aktivizační pracovnice:
Ano, Kalousková, dobrý den.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Můžu se přeptat, co teď děláte?

KALOUSKOVÁ, aktivizační pracovnice:
Můžete, my, my si čteme, prosím vás, Za strašidly do měst a městeček.

osoba:
Vodkaď přijela?

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Aha.
Z Prahy jsem přijela. Z rozhlasu.

osoba:
Dobrý den. Dobrý den.

osoba:
A vy jste pracovnice rozhlasu.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Ano, ano.

osoba:
Nezlobte se na mě.

osoba:
No vidíte, že za náma někdo přijel.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A moc sem nejezděj lidi?

osoba:
Ne.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A baví vás ta strašidla?

osoba:
Baví.

KALOUSKOVÁ, aktivizační pracovnice:
Když se nám o tom nebude zdát, bude to fajn.

osoba:
Dobrý den, můžem na chvilku, paní Peroutková? Jak to, že nekouříte?

osoba:
Ano. Já jsem byla na malý.

osoba:
Aha. Vy jste překvapila, že tam nejste, že je tam paní Lubešová sama.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Jste spokojená?

osoba:
Jsem.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A je něco, co byste vylepšila? Nebo vůbec?

osoba:
Já nevím.

osoba:
Já myslím, že docela snad dobrý, viďte? Já si myslím. Tady máte svůj klid, tady máte za rohem zahrádku, tam si chodíte kouřit.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Takže teď jsme byli v budově ...

osoba:
V budově B.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
B a teď jdeme k Ačku.

osoba:
A jdeme do budovy A.

osoba:
Dobrý den.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Dobrý den. Kampak jdete?

osoba:
Na výtah.

osoba:
Tak pojďte.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Jo. Pěšky po schodech na výtah.

osoba:
Paní musí seběhnout, pak do výtahu a pak ji vyvezou nahoru, no.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Setkávám se s druhou aktivizační pracovnicí Hildou Novotnou. Se svými svěřenci vyrábí překrásné předměty z papíru. Například ruličky toho toaletního zdejší klienti omotávají různobarevnou přízí.

Hilda NOVOTNÁ, aktivizační pracovnice:
Takže tohle jsme dělali dneska, odpoledne jsme dělali pohár, jsme si dělali zmrzlinovej.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Samopše jsou domovem se zvláštním režimem. Žijí tu lidé se získanými demencemi. Typicky s Alzheimerem. Ale i schizofrenici. Na budovu s 52 klienty včetně ležících je však paní Novotná sama.

Hilda NOVOTNÁ, aktivizační pracovnice:
Já bych to prostě viděla tak, že jeden, jedna tady povede aktivizaci dole a další bude zase po pokojích. Což já chodím jako v poledne. Ale jsou unavený a chtějí spát.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Domov je v překrásném prostředí. Jeho terasa nabízí nádherný výhled na řeku Sázavu a jez. Potkávám zde zdravotní sestru Hanu Malou. No, a kolik vás tu je, sester?

Hana MALÁ, zdravotní sestra:
3 stálý a 4 sem docházejí jenom sporadicky. Tak třeba na 3, na 4 služby, protože dělaj jinde jako na hlavní pracovní poměr.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Hm. No, a jak to zvládáte ve 3 sestrách, když je tady, kolik, 74 lůžek a 3 sestry na stálý poměr? Stíháte to?

Hana MALÁ, zdravotní sestra:
Dobře. A, no, no, musíme.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A co přes noc?

Hana MALÁ, zdravotní sestra:
Přes noc je tady, buď je, jsou tady 2 pečovatelky, anebo sestra a pečovatelka.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Takže někdy se stane, že jsou tady přes noc třeba 2 pečovatelky.

Hana MALÁ, zdravotní sestra:
No, většinou musí bejt na nějakým baráku. Buď na Bčku nebo tady sestra. Jo? Ta by měla bejt. Jako většinou to vyjde.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Klientky, se kterými se setkávám, jsou skromné. Nechtějí obtěžovat.

osoba:
Ta starší dcera hledala, kam mě ubydlet, našla to tady a mně se tu moc líbí. Jsem tu velmi spokojená. Můžete to po..., dosvědčit, že nemáte s námi žádný problém.

osoba:
No, to já vůbec nemám problém. S nikým. A s váma už vůbec.

osoba:
Ne, vůbec ne.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Vy jste tu také spokojená?

osoba:
No, v normálu.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A je něco, co byste zlepšila, co byste uvítala?

osoba:
Já ne, já jsem tady krátce.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Už jste se dívala třeba na televizi?

osoba:
Na televizi se nemůžu dívat. Já ji neumím zapnout.

osoba:
Ona je mladší než já.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Tak ona je vlastně vypojená ze zásuvky. No, ale tak třeba vás to tady ...

osoba:
Tak ji nepoužíváme.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
... sousedka naučí.

osoba:
Dobrý den. Uděláte si pelíšek, viďte? Já vám s tím pomůžu, jo?

osoba:
Ale roztáhnout a přikrejt.

osoba:
No, tak šup. Ještě nebyla večeře ale.

osoba:
Bude teď.

osoba:
Bude teď a vy už ležíte. Dobře. Tak teďka si odpočiňte ještě.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A teď vlastně je tři čtvrtě na čtyři a už se chystá večeře, jo?

osoba:
No, chystá se a ta bude kolem pátý, o půl pátý.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Kolem pátý? Zavřu jo, zavřu vám. To je šrumec tady.
No, vy říkáte večer a ona je fakt čtyři hodiny.

osoba:
No, tak tady už je večer, že jo. Tady už se ty lidi třeba ukládaj se, jo, jako nemusejí jít spát, ale už se prostě připravujou. Protože už se střídají směny, jo? Počkejte, já vás musím pustit. Jste ve zvláštním režimu, jo? Jinak by nám odešli ty klienti, že jo.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Myslíte?

osoba:
A hlavně ti, co jsou tady noví. Sice nevědí, jak by tam asi šli nebo to, ale prostě chtějí domů. Takže jsou sbalení třeba a stojej u dveří. Takže to musí bejt takhle zabezpečený, no.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Navštívila jsem i nedaleký domov seniorů v Uhlířských Janovicích. Je zřizovaný krajem, otevřen byl před 2 lety a v konkurenci podobných zařízení patří v naší zemi na špičku. Provází mne ředitelka Jana Pivoňková.

Jana PIVOŇKOVÁ, ředitelka domova seniorů:
Tak nikdo tady není, můžem vstoupit.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A teď vstupujeme do koupelny?

Jana PIVOŇKOVÁ, ředitelka domova seniorů:
Tohle to je centrální koupelna. Jinak každý klient má svůj sprchovací kout. Na každém pokoji. Ale tohle je centrální vana, kde takový ty imobilní klienty koupeme, protože to je zvedací a jde to dobře.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Na chodbách domova, který působí jako velmi slušný hotel, míjíme několik klientů. Až po chvíli mi dochází, že vzduch je nezvykle čistý. Dokonce to tu důstojně voní.
Co to dělá? Ptám se Kateřiny Světlíkové.

Kateřina SVĚTLÍKOVÁ, domov pro seniory:
To je zápachový koš. Tady je vršek, do kterého se to vkládá, otočí, plína spadne. Klient vykoná potřebu, děvčata jdou pro plínu čistou, pro odour care, na pokoj, rovnou ho tam přebalí a vloží do tohohle toho. Je to úžasná věc v tom, že právě to zajišťuje tu bezzápachovost.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Přijela jsem ve chvíli, kdy na zahradním pozemku probíhá canisterapie.

osoba:
Tak už nám utíkáte.

osoba:
Mám práci.

osoba:
Jo, /nesrozumitelné/ je učesanej, tak je to v pořádku ...

osoba:
Hm. Dneska tak nezlobím, viď?

Andrea TAUBNEROVÁ, :
Máme to spíš zážitkový. Takže lidi si o tom vyprávějí, těšej se. Ptají se, kdy přijdem. Já si sem čas od času vezmu pejsky i mimo tyhle ty dny, takže jsou nadšení, že mají nějaký nový kamarády, že je tady prostě nějakej život.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Říká Andrea Taubnerová, tak moc vám děkuju.

Andrea TAUBNEROVÁ, :
Nemáte zač. Na shledanou.

Jana PIVOŇKOVÁ, ředitelka domova seniorů:
Jinak tady máme senior park, kde naši klienti opravdu chodí a cvičí na tom. Dole je v přízemí ta kavárnička, mají tu možnost tady být a dát si tu kávičku, zákusek, chlebíček. Prostě to, co mají rádi.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Říká Jana Pivoňková, ředitelka uhlířsko-janovického zařízení. Zdejší domov seniorů má 60 lůžek a domov se zvláštním režimem 94 klienty. Ptám se proto na počty zdejších pracovníků.

Jana PIVOŇKOVÁ, ředitelka domova seniorů:
Máme tady 52 pracovníků v přímé péči. Čili pečovatelů. Máme tady 21 zdravotních sester, 5 aktivizačních pracovníků jako sociálních pracovníků a 3 sociálky. My si stěžovat nemůžem. Protože ve většině ostatních zařízení ten počet těch pečujících o klienty je daleko nižší.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A Jana Pivoňková má pravdu. Sešla jsem se i se 2 ženami, které kvalitu poskytované péče v domovech, ve volném čase monitorují. Obě v nich léta pracovaly.

Michaela ŽILINOVÁ, zdravotní sestra:
V soukromých zařízeních ani ve státních zařízeních se nedodržují standardy, a je to způsobeno především nedostatkem personálu.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Hodnotí zdánlivě přísně zdravotní sestra Michaela Žilinová. Práci v domovech pro seniory opustila. Společně s Renatou Mášovou.

Renata MÁŠOVÁ, zdravotní sestra:
A já se na tom nechci podílet, protože se pod to podepisuju.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Problémem je nedostatek personálu a fakt, že chybí normativ pro počet klientů na jednu registrovanou zdravotní sestru. Často se tak stává, že jich má na starosti třeba 100.

Michaela ŽILINOVÁ, zdravotní sestra:
A když je 1 sestra na 100 a více klientů, není možný, aby vy jste ty léky podala tak, jak je to uvedeno v těch metodikách.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Když řeknete 1 sestra na 100 lidí, tak mi to připadá skutečně jako zlý sen. Ale řekněme ...

Michaela ŽILINOVÁ, zdravotní sestra:
Je to běžné.

Renata MÁŠOVÁ, zdravotní sestra:
To není nic neobvyklého.

Michaela ŽILINOVÁ, zdravotní sestra:
Jim stačí 1 registrovaná sestra, aby pokryla zdravotní péči. Takhle oni to mají napsaný v těch standardech, takže takhle to je. To je to minimum.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Tak další sestry tam být nemusí? Z hlediska zákonu?

Michaela ŽILINOVÁ, zdravotní sestra:
Měly by bejt, ale nemusí.

Renata MÁŠOVÁ, zdravotní sestra:
Nemusí, nemusí.

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
V těchto standardech toto není. Je to opravu na poskytovateli.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Potvrzuje Jana Marie Landová, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj. Problémy s obsazením služeb se ale netýkají všech.

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
Jsou zařízení, kde mají naopak opravdu dostatek pracovníků v přímé péči. Nemůžu to říct jednostranně, že opravdu je málo.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Jenže co je dostatek a co je nedostatek, když chybí stanovený poměr? A jak to inspektoři poznají?

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
Když je personálu málo, tak i klienti řeknou, my nechceme, většinou sestřičky, otravovat.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Ministerstvo práce uskutečnilo v roce 2016 po celé České republice 347 inspekcí. Domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem bylo zkontrolováno 119. Pouze 34 inspekce však byly provedeny v soukromých zařízeních. Co tedy kontroloři nejčastěji objevili?

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
Nevedení záznamů o tom klientovi, jaká je mu poskytovaná péče v těch základních činnostech, jako je hygiena, příprava jídla. To ten poskytovatel prostě nezapíše. Potom není vypovídající, jestli ta služba tomu klientovi ulehčuje život, pomáhá mu, či naopak nepomáhá.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Dalším nejčastějším nedostatkem je uzavírání smluv nikoli klientem, ale rodinným příslušníkem. A v poslední době jsou to také špatné materiální podmínky.

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
Neodpovídající hygienické prostory. Úzké prostory, malé, tmavé. Mnoholůžkový pokoj. Toto většinou bývá v zařízení soukromých poskytovatelů.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Když na vás navážu, řekla byste, že u soukromých zařízení nacházíte více problémů, než u těch příspěvkových?

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
Ano. Je větší míře v soukromým zařízení horší kvalita poskytované sociální služby.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Podle Jany Marie Landové inspektoři kontrolují i rozpisy služeb a na inspekce se dostavují dokonce v noci.

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
Klidně vstanou ve 4 ráno a jdou se podívat, jak klienti jsou buzený nebo jestli jsou nechány dospat. Anebo v noci, nebo lépe řečeno třeba v 6 hodin, jestli už všichni klienti nemají nařízený klid na lůžku.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Třeba večeře v 5 hodin, to je v pořádku? To je normální?

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
Ano. Není. Není to normální. I s tímto se potýkáme. Ale jsou zařízení, kdy opravu ta večeře je až kolem šesté večer. Anebo podle přání klienta.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Inspektoři řeší jen správní delikty a mohou uložit pokuty od 10 do 250 tisíc korun. Pokud zjistí flagrantní porušení zákonů, k zavření zařízení kompetenci nemají. Obracejí se proto na všechny strany. Na policii, registrující krajský úřad, pojišťovny, hygienu nebo třeba na požárníky. Co ale s běžnou protizákonnou praxí, totiž že v noci není přítomná zdravotní sestra, a inzulín či dokonce opiáty píchá personál bez patřičného vzdělání?

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
My jsme inspektoři sociálních služeb. A nejsme oprávněni nahlížet do zdravotní dokumentace. Ale pokud to zjistíme, tak zase dáváme podnět krajskému úřadu, zdravotnickému odboru. Kde je přesně popsáno, kdy jsme to zjistili, jak jsme to zjistili, a to už opravdu je zase v kompetenci krajského úřadu.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Krajský úřad kontroluje registrační podmínky těch subjektů, které mají sídlo na jeho území. Co se například kontroluje, vysvětluje Vladislav Fryč z úřadu Středočeského kraje.

Vladislav FRYČ, úřad Středočeského kraje:
Jestli máte ten personál, který jste nahlásila, jestli máte to vybavení, platnou, třeba hygienický řád a tak dále a tak dále, otvírací dobu. Tam je podstatné říci, že vlastně zejména u pobytových služeb tu významnou roli hraje hygiena. To znamená schválený nějaký řád. Provozní řád toho zařízení. A ten, ten rozhoduje často o tom, že to zařízení splní tu hlavní podmínku.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Co se týče počtu pracovníků na počet klientů, krajský úřad má na svých webových stránkách alespoň doporučené hodnoty vycházející z mediánu. O měřítku kvality tedy hovořit nelze. A podle Vladislava Fryče by bylo dobré, kdyby kontroly krajského úřadu mohly probíhat v každém zařízení jednou za 3 roky.

Vladislav FRYČ, úřad Středočeského kraje:
V rámci registrace, registrace se bavme třeba v řádu 20 až 30 kontrol za rok.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
A to v největším a nejpočetnějším Středočeském kraji. Kde je zařízení sociálních služeb mezi 6 a 7 sty. Chybí lidé a na lidi chybí peníze. Nejinak je tomu i s inspektory ministerstva práce a sociálních věcí. Jana Marie Landová však neztrácí naději.

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
Máme přislíbeno zvýšený počet inspektorů. Což bysme byli hrozně rádi, protože taková Praha, Středočeský kraj, Moravskoslezský kraj má takových zařízení, že opravdu je potřeba mít zvýšený počet inspektorů.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Zatím se však mají navýšit pouze platy a to o 23 %. Pomůže toto opatření zlepšit kvalitu služeb?

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
Jsem velmi ráda, protože si myslím i, že by tam mohlo být více pracovníků.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Ale soukromých zařízení se to týkat nebude.

Jana Marie LANDOVÁ, vedoucí inspektorů pro Prahu a Středočeský kraj:
Ne.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Platové podmínky jsou přitom klíčové i podle zdravotních sester Renaty Mášové a Michaely Žilinové.

Renata MÁŠOVÁ, zdravotní sestra:
Michaela ŽILINOVÁ, zdravotní sestra:
zdravotní sestra:
Ty lidi, když k tomu budou mít vztah a budou tu práci dělat hezky a budou dobře zaplacený, tak to bude potom úplně nádhera.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
To je ale hudba vzdálené budoucnosti. A mně pořád nedá klid riskantní a protizákonné poskytování zdravotní péče nevyškoleným, byť třeba laskavým a šikovným personálem. Co s tím?

Jana PIVOŇKOVÁ, ředitelka domova seniorů:
Řeší se to.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Říká Jana Pivoňková. Ale podnětů je málo.

Jana PIVOŇKOVÁ, ředitelka domova seniorů:
Ombudsman v podstatě vyjíždí, pokud já mám ty informace, až na třetí upozornění, které je objektivní.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Jana Pivoňková ví o kvalitě soukromé konkurence v okolí na Benešovsku a Kutnohorsku své. Příbuzným klientů, které nemohla přijmout, totiž některá z nich doporučuje.

Jana PIVOŇKOVÁ, ředitelka domova seniorů:
Stalo se mi, že mně pak ta paní, který jsme to doporučili, volala, že maminka tam zemřela po 2 měsících a že to není sociální zařízení, ale vyhlazovací tábor. Je to pravda, no. Jsou takové zařízení. Nahlásila pak na Středočeském kraji, takže ty už podnikli kroky.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Některá zařízení mohou mít skvěle zpracované webové stránky. Mohou se prezentovat třeba jako sociální služba pro 21. století a na internetu se pyšnit kladnými recenzemi. Často však jde o pouhé lákadlo.

Jana PIVOŇKOVÁ, ředitelka domova seniorů:
A jak si myslíte, tyhle ty, tyhle ty zvláštní režimy? Tři zařízení a na všech zařízeních vykazujou jednu zdravotní sestru. Se vykazuje na všech třech zařízeních.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Kdo jim v noci píchá inzulín?

Jana PIVOŇKOVÁ, ředitelka domova seniorů:
No, pečovatelky.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
To se ale nesmí, viďte?

Jana PIVOŇKOVÁ, ředitelka domova seniorů:
No, samozřejmě, že ne. To je prostě takhle furt ale. Pokud máte někde v soukromém zařízení rodiče nebo někoho příbuzného, tak jste ráda, že je tam vůbec máte. A to je ten kámen úrazu.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Vedle toho, že si nestěžují příbuzní, tak si prakticky nemohou stěžovat ani klienti. I kdyby chtěli. Námitky vůči poskytovaným sociálním službám totiž vyřizuje samotný poskytovatel. A v případě zdravotní péče už není vůbec, kam se obrátit. Senioři ubytovaní v domovech nebo v domovech se zvláštním režimem, se tak prakticky nemají jak bránit. Na druhou stranu ...

Michaela ŽILINOVÁ, zdravotní sestra:
Představte si, že v tom domově by došlo k úmrtí a rodina by podala stížnost. A přišlo by se na to, že inzulín neaplikovala sestra. Dovedete si představit, co by se u toho soudu dělo?

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Upozorňuje Michaela Žilinová. A ještě dodám, že podle Renaty Mášové si zdravotní sestra v domově pro seniory dokáže na sebe vydělat.

Renata MÁŠOVÁ, zdravotní sestra:
Ten plat, který sestra bere, se dá měsíčně vykázat.

Michaela ŽILINOVÁ, zdravotní sestra:
A je to pořád začarovaný kruh. Nemůžou vykazovat, když je nemají.

Renata MÁŠOVÁ, zdravotní sestra:
A tím si nevydělají.

Michaela ŽILINOVÁ, zdravotní sestra:
A tím si nevydělají.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Soukromých domovů pro seniory přitom přibývá.

Renata MÁŠOVÁ, zdravotní sestra:
A expandujou sem firmy z Německa, z Rakouska. A v každém okrese bude jedno tohle jejich zařízení. Podnikatelský záměr. Byznys. Spoustu lidí nemá problém jako zaplatit za rodiče sumu od 30 tisíc vejš. A to je běžná praxe. Ale nevím, co se stane teda s těma lidma, co na to nebudou mít. Protože ty státní zařízení, ty domovy důchodců, který jsou po těch vesničkách a všude v okolí, jsou plný. Tam vlastně se uvolní míšto, místo, až když někdo zemře, že jo. Takže tam ta kapacita prostě nejde nafouknout.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka:
Uzavírá zdravotní sestra Renata Mášová. A Lucie Vopálenská vám od mikrofonu přeje pevné zdraví, milující rodinu a příjemný poslech dalšího vysílání Českého rozhlasu Plus.

Klíčová slova: