Zdeněk Polčák čtyři měsíce jen ležel. Bez svého invalidního vozíku se nedokázal pohybovat ani po bytě a nebýt manželky, zůstal by úplně bez pomoci. O vozík přitom přišel až neuvěřitelně - zabavila mu ho exekutorka, která přišla k Polčákovým kvůli dluhům.

Důchodce z Vlašimi se ale obrátil na soud - a uspěl. Středočeský soudce Vojtěch Cepl totiž rozhodl: Nechat invalidu bez vozíku, to je jako vážná urážka na cti. A přestože to není obvyklé, nařídil, že Polčák má dostat 100 tisíc odškodnění.

Pozoruhodný příběh, který se HN podařilo objevit, přesto neskončil happy endem. Kauza roky putovala po soudech. A Zdeněk Polčák loni zemřel. Dřív, než se dočkal konečného rozsudku.

Exekutorka: Já jsem čestná

Na druhé straně od začátku stojí exekutorka Ivana Pýchová, která se cítí kvůli rozsudku ukřivděná. "Nikdy bych si nedovolila někomu zabavit invalidní vozík. To není můj styl lidsky ani pracovně," ujišťuje dnes Pýchová.

Polčákovi spadli do exekuce už před osmi lety. Nevyšlo jim tehdy podnikání a stopadesátitisícová půjčka se i s úroky vyšplhala na trojnásobek. Dluhy došly tak daleko, že musela nastoupit exekutorka Pýchová, která zabavila auto - jedinou cennou věc, kterou manželé měli.

Po různých tahanicích, které exekuce často provázejí, ale vzal všechno do svých rukou netrpělivý věřitel Polčákových. Zavolal policii a odtahovku a jednoduše si vůz odvezl. Potíž byla v tom, že v kufru auta ležel právě invalidní vozík. Exekutorce Pýchové hned vše oznámil a přinesl jí soupis věcí, které v autě našel - včetně invalidního vozíku. A exekutorka podepsala oficiální papír, že o tom ví. Ovšem: podle zákona nesmí exekutor zabavovat zdravotní pomůcky, které nemocný člověk nutně potřebuje.

Zdeněk Polčák se tak na konci roku 2002 ocitl bez vozíku. Jeho manželka pak před soudem vyprávěla, jak kvůli tomu trpěl: objevily se u něj dokonce i proleženiny. Navíc nemohla sehnat náhradní vozík, nakonec získala alespoň pojízdnou zdravotnickou židli, která ovšem zároveň slouží i jako toaleta. "Na dopravu je to velmi nepraktické a navíc ponižující," popsala později před soudem.

Mezitím se prý Polčákovi snažili získat vozík zpět. A tady se verze rozcházejí. Polčákovi tvrdili, že se pokoušeli exekutorce volat, ale zaměstnanci její kanceláře prý jen dokola vzkazovali, že tam není. Pýchová však namítá, že je to nesmysl. "Mobil mám zapnutý nonstop. Nezavolali, nenavštívili mě, nenapsali dopis ani mi nic nevzkázali," nesouhlasí.

Nátlak, aby zaplatil dluh?

Teprve v dubnu roku 2003, tedy po čtyřech měsících, věřitel Polčákových vozík vrátil exekutorce a ta ho předala Polčákovým. I dnes exekutorka opakuje to, čím se bránila u soudu: nemohla prý za to, že si věřitel auto odvezl i s vozíkem.

Jenže soudce Cepl rozhodl, že není důležité, u koho byl. Klíčové je, že exekutorka věděla, že vozík v autě byl - a o tom podle Cepla svědčí dokumenty, které podepsala její kancelář. Například v seznamu věcí, které věřitel v autě našel, je vozík hned na prvním místě.

Soudce si navíc neodpustil kousavou výčitku, že šlo o předem dobře připravený plán, jak zahnat Polčáka do úzkých: "Nabízí se očividný motiv, že odnětím vozíku chtěli vyvinout na povinného větší nátlak, aby se snažil situaci řešit a částku zaplatil."

Exekutorka Pýchová tvrdí, že rozsudek je nespravedlivý. "Mám čisté svědomí," prohlašuje. A zcela čistá je i z pohledu Exekutorské komory, která se zabývá proviněním exekutorů. "Žádnou stížnost jsme nedostali, a tudíž ani neprověřovali," říká mluvčí Monika Zajícová. Ale s rozsudkem nebyl spokojený ani Zdeněk Polčák a chtěl víc než jen 100 tisíc. Ještě před tím, než mohli spor projednat vrchní soudci, ale zemřel.

Exekuce

Čeští exekutoři mají špatnou pověst. Mohou si za ni také svými skandály

Vila pro šéfa komory

Bývalý prezident Exekutorské komory Juraj Podkonický způsobil jeden z největších skandálů: v exekuční dražbě koupil vilu v Praze. Dům s odhadní cenou 21 milionů získal jen za 16 milionů. A dražbu navíc pořádal jeho kolega exekutor. Pokonický se tak dostal do podezření, že vše bylo předem zinscenované.

Ze stovek jsou tisíce

Někteří exektuři si účtovali obrovské odměny a náklady. Nezaplacený dluh pár stovek za špatné parkování se tak často vyšplhal až na několik tisíc. Ústavní soudci před dvěma lety rozhodli, že je to nemravné.

Dražba, která neměla být

Jiřímu Doležalovi z Plzně uložil soud v červnu pokutu deset tisíc korun. Nechal totiž vydražit nemovitost, která patřila do konkurzní podstaty, a to zákon zakazuje.

ROZHODL
Zabavit vozík je nezákonné a zřejmě to byl promyšlený plán, nechal se slyšet soudce Vojtěch Cepl.
Foto - HN - MARTIN SVOZÍLEK