O zrak jste přišel ve věku, kdy se studuje, jak jste to řešil, přestoupil jste na nějakou speciální školu?

Hodně mi pomohla moje rodina a pak také společnost Tyfloservis, která v té době právě začínala a pomáhala lidem jako jsem já vyrovnat se s hendikepem. Chtěl jsem normálně studovat dál, ale na státním gymnáziu v Praze mi to neumožnili, tak jsem si dal rok pauzu, abych se naučil o sebe postarat. Potom jsem měl nastoupit na gymnázium pro zrakově postižené, ale nakonec jsem se dostal na soukromé gymnázium. Po úspěšné maturitě jsem zvládl i vyšší odbornou školu sociálně právní.

Z čeho jste se učil?

Dnes jsou ozvučené počítače, nebo mi pod klávesnicí běží řádek v Braillově písmu.Učebnice jsou většinou k dispozici v elektronické podobě, nebo si je můžu naskenovat.
V republice máme velice dobře vybavenou zvukovou knihovnu pro nevidomé, všeobecně jsme hodně sečtělí.

Co vlastně vidíte, je to tma?

Nevidím nic, hrozně těžko se to vysvětluje,mně prostě tento vjem zcela chybí, takže ani tmu.

Používáte nějaké pomůcky, třeba čtečku barev?

Na tu jsem se naštval, když mi řekla, že moje ruka je starorůžová. Naštěstí bydlím s přítelkyní, která mi řekne, když si vezmu každou ponožku jinou. Ale existuje spousta pomůcek, co mi usnadňují život, například různé mluvicí přístroje jako teploměr, váha, hodinky, mobil, indikátor hladiny a podobně. Pak je dobré označit si plasticky různé časovače u mikrovlnné trouby, sporáku či pračky. Skoro všichni nosíme šablonu na bankovky.

Máte nějak speciálně upravený byt?

Vůbec ne,máme normálně pronajatý byt, nijak zvlášť upravený. Přítelkyně třeba jen nechává pootevřené dveře, je to o domluvě a spolupráci.

Nestrčí vám někdy do cesty třeba židli, když se hádáte?

Jasně, a já jí za to zase navečer vyhazuju pojistky. Ba ne, dělám si legraci, naschvály si neděláme.

Jak vůbec nesete to, že nevidíte?

Tak problém to je, třeba nemůžu řídit auto, dělat většinu zaměstnání, samostatně se nedostanete úplně všude. Ale na druhou stranu mám bohatou fantazii.Můžu si představit, co chci. Naučil jsem se žít v prostoru. Kdybych neměl nohy směrem dopředu,můžu jít i pozpátku. Když si chci něco v kuchyni podat, nemusím se otáčet, jen sáhnu za sebe. Pokud potkám někoho neznámého, vnímám nejen barvu jeho hlasu, ale i jeho pohyby, jestli se při hovoru dívá na mě. Slyším i odezvu větších překážek při chůzi s bílou holí.

Slyšíte lépe než před oslepnutím?

Já myslím, že ne, jen se na to více soustředím a musím od zvuků více věcí odvozovat.

Chcete vědět, co je kolem vás, vypráví vám to přítelkyně, když jdete třeba po ulici?

Ano, určitě. Jsem zvědavý a zajímám se o dění kolem.

Myslí na nevidomé naše společnost?

Určitě, například naše mince jsou perfektně označené, podle okrajů hned poznám, jaká to je. Třeba eura takhle systematická vůbec nejsou. Také naše bankovky jsou jinak velké, třeba dolary jsou stejné. Dobrá věc je i vysílačka pro nevidomé, řekne vám, jaký autobus právě přijel,kam jede, zároveň řidiči nahlásí, že nastupuje nevidomý. Oznámí, že jsem došel k nějakému úřadu,můžu díky přístroji zjistit vnitřní dispozice budovy, otevřít dveře vlaku metra, řekne mi,kam jede eskalátor přede mnou. Dnes je to mnohem lepší než před lety, existuje řada technologií, které nám ulehčují život.

Co děláte ve volném čase?

Chodíme s přítelkyní do kina, divadla. Nesmí mě tedy vzít na pantomimu, jak se nám podařilo teď o divadelním festivalu. Rád poslouchám hudbu, jezdíme na výlety, na chatu, po památkách, na výstavy pro nevidomé. Zkoušel jsem i různé sporty, skočil jsem si třeba bungee jumping. Skládám origami.

Zažil jste kvůli svému hendikepu nějaké zvláštní situace?

Tak jednou jsem si třeba spletl dveře obchodu v Praze, tak jsem prodavačce řekl, že jsem se ztratil, a paní se smála, protože jsem se zrovna ocitl v centrálních pražských Ztrátách a nálezech a já byl první, kdo se přišel odevzdat. Jindy jsem omylem kamarádovi místo ledu do kávy nalámal kostky jemně nasekaného a zmraženého kopru, nadšený z toho nebyl. Ale nejsou jen veselé příhody, také jsem zažil už tři loupežná přepadení.

Plánujete s přítelkyní třeba rodinu?

Proč ne, jeden můj nevidomý kamarád vychoval dítě úplně sám. Existují různé kursy, nebojím se toho.

(JITKA HODASOVÁ)

Foto - S ŽIVOTEM se Lukáš Treml pere s gustem. Umí žít naplno a do budoucna plánuje i rodinu.
Foto - Deník/J. Hodasová