Ovšem Miroslav Michálek své postižení dokázal zhodnotit - před deseti lety založil v Praze občanské sdružení Okamžik, jehož posláním je podpora zrakově postižených lidí. "Je to hypotetická představa, ale k nějaké formě pomáhání jiným bych se asi dostal, i kdybych tento handicap neměl," míní.

* Zrak jste ztrácel v průběhu života, kdy se objevila myšlenka, že byste mohl pomáhat lidem se stejným postižením?

Do prostředí organizací pomáhajících nevidomým jsem se dostal v devadesátých letech. Pracoval jsem jako vedoucí pracovník v centru kompenzačních pomůcek pro nevidomé v celostátní organizaci. Tam jsem s velkým zájmem sledoval čilý ruch mezi řadou malých neziskovek, kde se děly zajímavé věci. To mě inspirovalo a s pár přáteli jsme se rozhodli založit občanské sdružení.
Celý rozhovor najdete na straně D4

Lidi, které řídím, musím občas požádat o pomoc
Od dětství přicházel Miroslav Michálek o zrak, v dospělosti ho ztratil úplně. Právě to pro něj bylo impulzem k založení občanského sdružení, které jako nevidomý šéf vede doteď.

Pokračování ze strany 1

*Byli jste před deseti lety první v republice, kdo se začal věnovat zprostředkování dobrovolnických služeb pro nevidomé. Co vás k tomu podnítilo?

Byli jsme první, a co do velikosti asi stále jsme. Určitě mě inspirovalo národní dobrovolnické centrum Hestia, kde provozovali program 5P. Zdálo se mi, že to je vynikající věc pro nevidomé děti, ale nakonec se ukázalo, že to je spíš pro dospělé. Nevidomým dětem v Praze dnes pomáhají naši profesionální asistenti, což je také svého druhu zřejmě první projekt v republice. Hodně napřed jsme v počtu vydaných publikací, které propagují téma zdravotního postižení, vydali jsme 39 titulů. Tady se asi projevil můj vztah ke knihám. A určitě jsme také byli jedni z prvních, kdo začal dělat v čajovnách a kavárnách osvětové besedy týkající se života se slepotou.

* Co vás od založení sdružení nejvíc odrazovalo? Jak se na pochyby zpětně díváte?

Nemohu říct, že bych se tehdy něčeho obával, jednal jsem spíš intuitivně a některá úskalí jsem si možná neuvědomoval. S odstupem si říkám, že tomu vlastně nerozumím, jak jsem se tehdy dokázal sebrat a z pozice vedoucího s tehdy nadprůměrným platem se stát nezaměstnaným a být několik let na podpoře nebo minimálním platu. Byl to velmi dobrodružný krok. Dodnes jsem vděčen za podporu manželce, protože šlo o krok z ekonomického zajištění do naprosté nejistoty. Ale vyšlo to.

* Jaké největší překážky musíte jako nevidomý při řízení sdružení překonávat?

V pracovním týmu neziskové organizace je těžké najít mantinely mezi přátelským prostředím a jeho odpovědným profesionálním řízením. S mým zrakovým postižením to souvisí například tak, že lidé, kterým dávám úkoly a kontroluji je, moji podřízení, jsou zároveň lidmi, kteří mi pomáhají. Dochází ke střetu rolí. Mám například výhrady k práci kolegyně a zároveň ji žádám, aby mi došla pro oběd. Problémem je také informační deficit. Jako nevidomý šéf musím prostudovat nesmírné množství materiálů. Používám sice "mluvící počítač", ale ten čte několikanásobně pomaleji, než jak vy čtete zrakem. Navíc mě ten nepřirozený počítačový hlas velmi unavuje.

* Nevýhod lze najít spoustu, ale myslíte, že oproti zcela zdravým lidem v neziskovém sektoru máte nějakou výhodu?

Velkou výhodou je, že se dokážu do problémů klientů vcítit, protože slepotu znám sám na vlastní kůži. Neříkám, že šéf obdobné organizace by měl být handicapovaný, ale rozhodně je dobré, když spolupracuje s lidmi, kteří to téma znají ze svého každodenního života. Avšak handicap samozřejmě nestačí jako kvalifikace pro tuto práci.

* Jako nevidomýmusíte mít ve své spolupracovníky velkou důvěru. Lidé často hodnotí druhé podle zevnějšku. Co tvoří prvotní dojem u vás?

Například při přijímacím pohovoru lze o člověku poznat velmi mnoho ze stisku ruky a z hlasu. Jak je posazený, jakou má barvu a jaká je jeho síla. Sleduji také tempo řeči nebo strukturovanost sdělení. Ale nikdy nejsem na pohovoru sám, vidící spolupracovník mi dodá další informace o zevnějšku a celkovém chování uchazeče.

* Posláním vašeho sdružení je propojovat svět vidoucích a nevidomých. V jakých oblastech se podle vás tyto dva světy ještě propojit nepodařilo?

Myslím si, že samo začleňování lidí s jakýmkoli handicapem do společnosti je oboustranně nepostradatelný a zároveň nekonečný a neukončitelný proces. Hodně se udělalo a hodně toho zbývá, a nakonec to je o každém člověku zvlášť, a to na obou stranách. Jak moc jsme "propojeni", to si může každý čtenář otestovat sám na sobě pomocí prosté otázky, jak by reagoval, pokud by byl v roli rodiče a jeho dítě by si přivedlo jako partnera nevidomého člověka.

* O jaký nejkurióznější doprovod pro svého klienta jste již měli zažádáno?

Řešili jsme třeba žádost o pomoc klientovi při jízdě na koni. Ale někdy musíme kuriózní požadavky odmítnout. Například když chtěl nevidomý podnikatel dobrovolníka, který by mu dělal šoféra. To už není práce dobrovolníka, která by zapadala do sociálních služeb.

* Využíváte i vy služeb sdružení?

Využívám služby dvou dobrovolníků. Jedna dáma mi chodí předčítat a selektovat pracovní texty, protože zrakem je to mnohem rychlejší než texty skenovat a prohlížet pomocí počítače. Jiný dobrovolníkmi pak pomáhá s načítáním beletrie nebo drobnými opravami doma.

* Pomáhá vám vedení Okamžiku vyrovnat se s vaším handicapem?

Ano. Mám pocit nepromarněného života, který má navíc praktický význam i pro druhé lidi. Vyrovnat se s handicapem - to podlemne závisí hlavně na tom, jaké místo mu vyčlením ve své mysli. A to je v konečné fázi na mně.

VIZITKA Miroslav Michálek Narodil se roku 1954. Vystudoval VŠE v Praze a absolvoval řadu manažerských či komunikačních kurzů. 17 let se pohybuje v prostředí neziskového sektoru, občanské sdružení Okamžik na podporu nevidomých, které založil, oslavilo desáté narozeniny. Pokud by měl možnost pohybovat se v jiné pracovní oblasti, nejspíš by jí byla literatura, jeden z jeho největších koníčků. S manželkou Renatou mají jednoho syna, který žije i s rodinou ve Švýcarsku.

FAKTA Co je to Okamžik Dobrovolnické centrum pomoci zrakově postiženým již deset let zprostředkovává svým nevidomým klientům pomoc od více než sta dobrovolníků, kteří jim pomáhají s úkony každodenního života. Sdružení vydává publikace a praktické příručky, jež umožňují čtenářům nahlédnout do života se slepotou, a pořádá semináře, besedy či hmatové výstavy. Okamžik také provozuje internetové stránky www.nevidomimezinami.cz, které mají za úkol otevřít vidícím lidem dveře do světa nevidomých.

Foto popis| Do práce Miroslav Michálek využívá služeb svého sdružení. Do práce ho doprovází jedna z dobrovolnic Okamžiku.
Foto autor| Foto - David Neff, MF Dnes

Foto popis| Dobrovolníci Sdružení Okamžik má již více než sto dobrovolníků, kteří pomáhají nevidomým
Foto autor| Foto - sdružení Okamžik