Již mám větší část života za sebou, přibývají mi na tváři i těle nové vrásky, vlasy jsou bělejší… Správně by mělo mé tělo také ztrácet hmotnost, třeba by lépe snášelo všechny neduhy, bylo by lépe ovladatelné. Třeba bych už ani nepotřebovala osobní asistentku a mohla bych se rozběhnout , kam bych chtěla ze svého, no snad říci vězení by bylo silné slovo, ale někdy to tak pociťuji.

Třeba by mi pomohl i návrat sluchu, možná i zmizení ušního šelestu, fungující klouby. Kárám se – a beru do rukou citát “Život nekončí, když selhalo tělo, život končí, když selhala mysl“… Mám přeci celou řadu možností naplnit své touhy, cestovat, vracet se na milá místa, nalézat a získávat nové zkušenosti, mít kontakt s přáteli a i rodinou, tak na co si vlastně stěžovat, když mám počítač a tedy i Internet?! Zkusím si zase trochu svobody, alespoň duševní!!

Kousek dál leží Kouřim, kde jsem prožila víc času. Chodila jsem zde i do školy, měla řadu kamarádů a kamarádek. Tady to je - Lechův kámen. Chodili jsme k němu snad denně, protože odtud byl nejhezčí pohled na to krásné město. Tady na mapě snad najdu i starobylé hradby, vím kde jsou a určitě jsou stále. Tady bydlela paní Kudláková a z její zahrádky jsme z části hradeb viděli dolů do báječného parku. A také na bašty a kus dalších hradeb. Když myš sunu přes Ptačí ryneček, dojdu k domečku naší babičky. A zpět k Bazilice sv. Štěpána.

Řadu krásných míst si tedy vyhledávám velice často, hlavně když mi je smutno. V Kouřimi mám i pár příbuzných, tak jen na mapě se podívám, kde bydlí. Tady je náměstí a pod kaštany jistě je i dnes kámen s deskou Prokopovi Holému. To je ale jako doplněk mého počítače, fotografický archiv toho, co mám ráda. Zde je určitě Pražská brána, kterou jsme s babičkou chodily na hřbitov. Kouřim se mi zapsala do paměti historií hlavně z doby vlády Přemyslovců. Když jsem tam chodila do školy, měli jsme báječného učitele na dějepis.

Doba už pokročila, některý večer se opět vrátím a budu pokračovat. To se podívám do Krkonoš za spolužačkou, do Dílů za bývalou kolegyní, třeba někam do ciziny …Tak někdy večer, bohužel musím sledovat cenu. V tom se nedá nic dělat.

Jsem ráda, že můj kamarád počítač celkem funguje, a jsem ráda, že mám sílu se učit dál a poznávat vše s jeho pomocí. Jsem ráda, že i manžel a moji blízcí mne podporují… s nimi nejsem nikdy osamocená. Je čas plný dobrodružství…a poznávání…