Na začátku byla zvědavost a touha poznat práci s počítačem a internetem. Musela jsem ovšem hledat kurs, který bych mohla navštěvovat, protože můj handikep – velmi špatné vidění a slyšení – mě vlastně vylučuje. Nakonec jsem našla odvahu a přihlásila se do kursu pro seniory (je mi 72 let). Kurs jsem absolvovala s velkými obtížemi, protože lektoři byli samí mladí lidé, kteří neměli zkušenosti s postiženými. Současně jsem mohla poznávat práci na počítači v Lormu (Sdružení pro hluchoslepé), chodila jsem do knihovny, hledala jsem a využívala každou příležitost něco se naučit. A všechno spělo k tomu, že jsem si pořídila vlastní počítač a samozřejmě hlavně internet.

Konečně jsem tedy zasedla k vlastnímu počítači. Cesta od myšlenky k činu trvala rok.

Dnes na internetu brouzdám, poslouchám při tom z internetu hudbu, umím si stáhnout z CD hudbu na disk, hraji různé hry, ráda dostávám elektronickou poštu, pořád bych jen psala dopisy, stahuji si hezké obrázky, mohu cestovat po světě a prostřednictvím Googlu se letecky podívám kamkoli na světě, telefonuji přes Skype. 6OO slov by pomalu nestačilo jen na výčet, co všechno nového jsem poznala v tak pozdním věku a s takovým zdravotním postižením.

Když jsem na tom psychicky špatně, u internetu na všechny obtíže zapomenu a je mi dobře.

Nejhorší bylo, když mi náhle přestal internet fungovat. Není v mé věkové kategorii známých nikdo, kdo by mi mohl poradit. Naštěstí jsem našla pomoc v Telekomu a pracovník mě po telefonu naváděl, co mám dělat. S brekem jsem lezla pod stůl, manipulovala s dráty u modemu, myslím, že byl ze mě dost zoufalý, ale zvládli jsme to a internet začal fungovat. Takže i po té technické stránce jsem se něco naučila.

Jsem ráda, že mám tak dobrého kamaráda, který mě dovede utěšit a přivést na pozitivní myšlenky.