Zvláštní školy se pomalu vyprazdňují

První stupeň školní docházky absolvoval na běžné základce. S přechodem na druhý stupeň se přesunul na školu praktickou (tedy na tu, která byla dlouhé roky označována jako zvláštní škola). Nyní chodí do osmé třídy a učitelé ho poslali na vyšetření do pedagogicko psychologické poradny. Ta rozhodla, že by se měl přesunout zpátky na běžnou základku. "Jak bude ale zvládat učivo? A jak se vyrovná se změnou kolektivu těsně před dokončením školní docházky," podivuje se ředitelka praktické školy, kterou žák dosud navštěvoval. Své jméno v LN uvést nechce. "Je to citlivé téma," říká a upozorňuje, že ani rodiče si přesun dítěte do běžné školy nepřejí. Petice pro ministra Popsaný případ nemusí být až tak výjimečný. Jak vyplývá z rozhovorů s řediteli praktických, ale i běžných základních škol, stále více dětí je začleňováno do běžných tříd. "Nyní máme v první třídě šest žáků, což je minimum. Do druhé třídy jich chodí deset," říká ředitelka základní školy praktické v ústecké čtvrti Střekov Marcela Prokůpková s tím, že druhý stupeň školy je naplněný téměř na maximum. Na škole převažují romští žáci, škola se nachází ve vyloučené lokalitě blízko ubytovny.
"Většinu našich dětí je možné integrovat do běžných tříd. Ale je potřeba, aby měly asistenty. Jenže ti v praxi chybí," popisuje současný stav Marcela Prokůpková. Trend je podle ní nyní takový, že pedagogickopsychologické poradny posílají co nejvíce dětí do běžných škol.
Potvrzuje to ostatně i druhá strana. Janě Smetanové, ředitelce běžné základky v Pardubicích přibývají žáci, kteří by třeba ještě loni směřovali na školu praktickou. Jenže adekvátně vzdělané asistenty pro ně nemá. "V celé škole, kde máme v ročníku tři paralelky, působí pouze tři asistenti, které jsme získali z úřadu práce," popisuje ředitelka. Jde o dlouhodobě nezaměstnané lidi, kteří prošli kurzem sociální práce. "Pomáhají nám s dětmi ze sociálně slabého prostředí, dohlížejí na žáky o přestávkách. Ale nejsou to speciální pedagogové, kteří by vedli dítě podle jeho individuálního vzdělávacího plánu," vysvětluje Jana Smetanová. Přiznává ovšem, že o speciálního asistenta škola nežádala. "Neměli bychom peníze na jeho plat," podotýká ředitelka. Nepřipravenost reformy jí vadí natolik, že nyní sepsala petici za zachování praktických škol. Ke včerejšímu dni ji podepsalo už více než 7800 lidí. V listopadu chce Jana Smetanová petici předat ministrovi školství Petru Fialovi.
Je ovšem otázka, zda se v budoucnu nezmění přístup resortu. Dosavadní ředitelka odboru speciálního vzdělávání Renata Ježková odešla na konci září. Ministerstvo nyní hledá jejího nástupce. "V současné době probíhá výběrové řízení," sděluje Jana Holíková z tiskového odboru. Zároveň však upozorňuje, že zřizování a rušení praktických škol není v kompetenci ministerstva, tuto pravomoc mají obce, případně kraje.
Je ovšem pravda, že novelizace dvou vyhlášek ministerstvem školství výrazně ovlivnila, do jakých škol děti míří. "Naší prioritou je rovný přístup ke vzdělávání," vysvětluje Jana Holíková, proč se k zásahům do legislativy přistoupilo. Česko čelilo kritice Evropského soudu pro lidská práva. Velké procento zdejších romských dětí totiž mířilo právě do praktických škol.
Vyhlášky kromě jiného striktně stanovují, že se dítě bez lehkého mentálního postižení nesmí vzdělávat podle programu určeného pro tyto žáky. "Hraniční děti nyní nastupují do běžných základních škol, až teprve když opakují ročník, dostávají se k nám. Jelikož ale zažily hned v počátku vzdělávání neúspěch, často si vytvoří negativní postoj ke vzdělávání vůbec," myslí si Dagmar Kellnerová, ředitelka speciální základní školy v Teplicích. Může se pak stát, že tyto děti vycházejí z běžné základky v sedmičce a nezískají ani takové vzdělání, jaké mohly mít po ukončení základní školy praktické. Na trhu práce jsou pak výrazně znevýhodněné. Na druhou stranu docházka do praktické školy znamená stále určité stigma.
Žáky v praktických školách nespočítáme Amáministerstvo školství data dokazující, že se počet žáků v praktických školách snižuje? Mezi lety 1989 a 2005 klesl počet žáků zvláštních škol z 54 na 26 tisíc, nicméně jejich podíl na celkovém počtu žáků školáků činil po roce 2000 necelá tři procenta. Od roku 2005, kdy byly zvláštní školy pro děti s lehkým mentálním postižením změněny na základní školy praktické, se už žáci odděleně nevykazují. Čerstvé šetření České školní inspekce naznačuje, že se jejich podíl snižuje. Podle kvalifikovaného odhadu klesl podíl romských žáků na počtu všech žáků s diagnózou lehké mentální retardace z 35 na zhruba 26 procent.
Kolik máme asistentů A jak je to se zmiňovanými asistenty? Doprovází inkluzi, tedy začleňování znevýhodněných žáků do běžných škol, nárůst množství asistentů?
Jejich počet stoupl, ale jen mírně. V roce 2011 podpořilo ministerstvo školství celkem 508 asistentů pro děti se sociálním znevýhodněním, letos jich bylo 547. A jde buď o lidi, kteří absolvovali minimálně 120hodinový akreditovaný kurz, či asistenty pedagoga s ukončeným vysokoškolským vzděláním. Kolik lidí do které kategorie spadá, však resort nesdělil. Podle Jany Holíkové však nelze vyloučit, že na některých školách působí asistenti bez toho, že by jejich činnost platilo ministerstvo. Větší inkluze českému školství prospěje. Je však potřeba, aby ji ministerstvo finančně podpořilo. Ušetřit může naopak na tom, že nebude platit některé ze zcela vyprázdněných praktických škol.

---

S jazykem začnou v šesté třídě

- Základní škola praktická Je určena žákům s lehkou mentální retardací. Obecně lze říci, že do ní mají chodit děti s IQ od 50 do 70 bodů. Záleží však na individuálním posouzení v poradně. V minulosti, do roku 2005, se označovala jako škola zvláštní.

- Základní škola speciální Je určena žákům se středně těžkou a těžkou mentální retardací, tedy s IQ pod 50 body. Dříve se o ní mluvilo jako škole pomocné.

- Co se učí v praktické škole? Na běžné základce se děti během prvního půlroku naučí všechna písmena, pak začínají číst. Na praktické škole se jednotlivá písmena probírají v první a druhé třídě. Někdy podle potřeby ještě v prvním pololetí třetí třídy, až pak začíná samostatné čtení. S cizím jazykem se na běžné základní škole začíná ve třetí třídě, děti ho mají tři hodiny týdně. Na praktické škole se jazyk učí od šesté třídy, žáci mají jednu hodinu týdně.

Foto: Malý kolektiv. V praktické škole se děti vzdělávají v menším kolektivu, učitelé se jim díky tomu mohou věnovat individuálně.
ILUSTRAČNÍ FOTO ARCHIV LN – JINDŘICH MYNAŘÍK