Zaměstnání v chráněné dílně

23.07.2014 13:11

Hynek Latta z o.s. Bez bariér.cz nabízí pohled zaměstnance na zaměstnání v chráněné dílně.

Jsem členem občanského sdružení Bez bariér, které se zabývá mapováním bezbariérového přístupu lidí s hendikepem například do prostředků dopravy, kulturních center, úřadů a podobně. K tomu využíváme Internetu jako dnes už snadno dostupného zdroje informací téměř pro každého. Poměrně nedávno jsem se také stal pracovníkem Call centra Netboxu. Byl jsem požádán organizátory konference INSPO 2005, abych zde krátce pohovořil o naší činnosti z pohledu zaměstnance takovéto chráněné dílny. Snad to přispěje k ilustraci celkové situace v oblasti zaměstnávání osob se specifickými potřebami.

Způsob, jakým jsem se k této pracovní příležitosti dostal, byl naprosto prozaický. Zaregistroval jsem se u nás v Brně na Úřadě práce jako čekatel na zaměstnání. Nejprve se dlouho nic nedělo, potom mi nabídli práci v jiné chráněné dílně. Tuto nabídku jsem ale odmítl. Vzhledem ke svému vzdělání a znalostem jsem nabízenou práci pro sebe považoval za naprosto nepřijatelnou a neuspokojivou. Nakonec asi po dvou měsících přišla nabídka od poskytovatele internetového připojení Netbox.

Po další telefonické domluvě jsem se zúčastnil výběrového řízení na místo technika dohledového centra. Ten v podstatě sestával ze dvou pomyslných částí. Hodnoceny v něm byly jednak technické znalosti v oblasti počítačových sítí a také schopnost komunikace        s klienty a celkové vystupování. Na nějakou zvláštní kvalifikaci z hlediska odborného nebo  všeobecného vzdělání brán ohled nebyl. Šlo tedy pouze o posuzování znalostí potřebných pro výkon práce. Dalším důležitým požadavkem pro přijetí bylo potvrzení o změně pracovní schopnosti. V konkurzu jsem uspěl a spolu s dalšími sedmi uchazeči se tedy stal zaměstnancem dohledového centra u Netboxu.

První týden jsme byli detailněji zaškolováni a zasvěcováni do technických tajů sítě, její činnosti a způsobu řešení případných problémů. Na konci tohoto týdne jsme psali kratší testík, který měl prověřit rozsah našich znalostí. Zkrátka první týden sloužil jako příprava na ostrý povoz, který byl zahájen k 1. 8. 2004.

Činnost nás pacovníků Call centra spočívá v nepřetržitém dohledu nad chodem sítě Netbox, tzn. kontrolou činnosti veškerých potřebných technologií. K tomu využíváme interního systému, který nám hlásí případné výpadky a dobu jejich počátku. Když nastane nějaký problém, prověříme odezvu z daného zařízení a v případě, že toto neodpovídá, kontaktujeme síťového technika. Dále jsme s ním v kontaktu, abychom znali stav průběhu poruchy, jejího odstranění a případně věděli o výskytu nějakých komplikací.

To je třeba znát především pro případ, že k nám zavolá klient, kterému nefunguje spojení do Internetu. Musíme ho informovat o tom, že se jedná o chybu způsobenou výpadkem některého z našich zařízení a není tedy důvod k panice. Klienti samozřejmě chtějí také znát lhůtu, do které jim zase připojení bude normálně fungovat. Proto jim musíme poskytnout alespoň velice přibližnou a orientační odpověď.

Jak už jsem tedy nastínil, další významnou součástí naší činnosti je komunikace s klienty. Většinou volají lidé s problémy, které si nějak způsobili sami. To znamená, že mají například špatně nainstalovanou nebo nakonfigurovanou síťovou kartu v systému, případně hardwarové potíže na svém počítači. My na základě analýzy problému, který nám nastíní, a v souladu  s   tím, co nám říká dohledový systém, buďto řešíme problém s klientem přímo po telefonu tak, že jej navádíme krok po kroku až k odstranění problému, anebo zapíšeme protokol o zjištěných faktech, na jehož základě je vystavena žádost o návštěvu servisního technika v místě přípojky.

Komunikujeme jak s domácí klientelou, tak se zástupci firem, které jsou připojeny přes Netbox, přičemž jsou někteří na činnosti naší sítě existenčně závislí. Dále provádíme v našem centru databázové aktivace nových klientů. To znamená, že nám zavolá kupříkladu aktivační technik, který provedl fyzické zapojení nového klienta, a my na základě informací, které nám udá, přípojku aktivujeme v síti.

Také řešíme tzv. hotline. Odpovídáme na dotazy klientů ohledně technických problémů, které pozorují na svém připojení. Dotazy, které nejsou v naší kompetenci, jako třeba otázky plateb nebo některých typů služeb a podobně, předáváme kompetentním sektorům, například zákaznickému centru či vedoucímu výstavby.

Nutno říci, že začátky nebyly jednoduché a jeden z našich kolegů dokonce neobstál ve zkušební době, protože firma kladla poměrně velký důraz na profesionální přístup a dobrou komunikaci. O to více jsem si samozřejmě vážil toho, že jsem se dostal do plnohodnotného pracovního procesu, který na nás klade jakési nároky, a myslím, že nejen já.

Máme samozřejmě neblahé zkušenosti v oblasti zaměstnávání tělesně postižených především s nedostatkem odpovídajících nabídek od zaměstnavatelů.

Pokud se jedná o zaměstnávání hendikepovaných ve firmě mezi zdravými, jistě existují příklady zajímavého pracovního uplatnění pro tělesně, smyslově nebo mentálně postižené lidi. Ovšem také víme, že jich není mnoho a že naše legislativa ve snaze pomoci lidem se specifickými potřebami dala firmám jakýsi pomyslný nůž na krk v podobě různých sankcí  a závazků, což ochotu zaměstnávat postižené pochoptelně nijak nezvyšuje.

Otázka chráněných dílen u nás je zase většinou dána snahou zaměstnávat právě takové osoby, které už v běžném pracovním procesu uplatnění nalézt prakticky nemohou. Proto se jedná zpravidla o činnosti odborně i objemově nenáročné, většinou jen symbolicky placené. To je samozřejmě logické, protože málokterá chráněná dílna se takovouto čiností a v takovémto objemovém rozsahu může uživit, uživí-li se vůbec některá. Takže jsou podporovány státem nebo obcí či různými nadacemi a jejich životnost je víceméně nejistá.

V žádném případě se zde nesnažím kritizovat princip nebo činnost chráněných dílen. Naopak bych rád zdůraznil jejich potřebnost z hlediska sociálního uplatnění hedikepovaných lidí. Na co chci poukázat je spíš nedostatek jakýchsi kompromisních mezičlánků mezi chráněnou dílnou, jak jsem ji zde nastínil, a zařazením v běžném pracovním procesu. Chráněné dílny tohoto typu kladou na zaměstnance jen minimální nároky a nemohou tak sociálně uspokojit každého (jakkoliv hendikepovaného) jedince. Zařazení do běžného pracovního procesu zase klade mnohdy naopak nároky veliké a proto není jednoduché pro člověka s postižením takovéto uplatnění najít.

Vzhledem k povaze činnosti, kterou se zabýváme, a fyzické náročnosti tohoto povolání, si myslím, že je práce, o které zde hovořím, opravdu vhodná pro lidi se změněnou pracovní schopností. Nějaké větší nároky na zdravotní stav by mohla činit snad jen pracovní doba, protože naše služba je poskytována 24 hodnin denně. Toto se řeší třísměnným provozem, tedy na každého pracovníka připadá jednou za osm dní noční služba. Také je při práci nutné užívat klávesnici a vyhledávat v databázi informace během hovoru s klientem, vypisovat žádosti o servisní zásah, odpovídat na maily klientů apod. O žádných dalších omezeních pro člověka s poruchami hybnosti nevím.

Jistě, že je nutné přihlédnout ke konkrétním požadavkům každého z nás. Náš tým se skládá mimo jiné z lidí se zrakovým postižením, kteří vyžadují specifické nastavení monitoru, a také z vozíčkářů, kteří zase mají nároky na prostor, pohodlný přístup k pracovnímu stolu apod. Myslím, že v tomto ohledu se nám zaměstnavatel snaží vyjít maximálně vstříc a já osobně jsem dosud nezaznamenal nějaký případ byť neúmyslné diskriminace, která by někomu z nás znemožňovala výkon práce.

Chráněnou dílnu, ve které pracuji, považuji z těchto důvodů za jakýsi příklad toho, jak by společnost, zabývající se výdělečnou činností, mohla zaměstnat osoby se specifickými nároky a nebýt přitom nijak škodná. Věřím, že oblastí, ve kterých se mohou lidé s různými formami hendikepu dobře uplatnit, je mnoho a záleží kromě jiných, víceméně technických, ohledů jistě do značné míry také na snaze a ochotě se touto myšlenkou zabývat. K tomu nám dopomáhej stát.