Vladimír Salzman: Současný stav a záměry České televize pro další zpřístupňování veřejnoprávního vysílání sluchově postiženým divákům

23.07.2014 14:58
SOUČASNÝ STAV A ZÁMĚRY ČESKÉ TELEVIZE
PRO DALŠÍ ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ VEŘEJNOPRÁVNÍHO VYSÍLÁNÍ
SLUCHOVĚ POSTIŽENÝM DIVÁKŮM
 
Mgr. Vladimír SALZMAN
vedoucí oddělení skrytých titulků ČT
Česká televize
Kavčí Hory
140 70 Praha 4
 
 
 
Anotace:
Příspěvek se věnuje zpřístupnění televizních pořadů sluchově postižené divácké obci Českou televizí. Zahrnuje stručný popis vývoje, současného stavu a plány do budoucna, spojené s digitalizací televizního vysílání.
 
 
Počátky a vývoj
Začínáme počátkem 90. let. Díky rozvoji občanské společnosti po Sametové revoluci v roce 1989, tedy i díky vzniku mnoha odborných i laických organizací, které chtěly zlepšit úděl osob se sluchovým postižením     u nás, se k nám dostávaly zprávy ze světa o tom, že ve vyspělých zemích je společenské klima natolik vyspělé, že společnost nabízí sluchově postiženým spoluobčanům služby, o kterých jsme díky předchozímu vývoji neměli informace. Kromě reformy speciálního školství bylo jednou z nutností snížit dluh médií a vyplnit informační vakuum, plynoucí z deficitů, které bohužel sluchové postižení přináší. Pro vzor jsme nemuseli chodit daleko. Britská televizní a rozhlasová společnost BBC už od 80. let začala s pokusy titulkovat své pořady. A jak to udělat, aby titulky nerušily diváky, kteří je nepotřebují? Nabízelo se využití teletextového signálu. Ten má tu výhodu, že je oddělitelný od obrazového a zvukového signálu, tedy titulky je možné vyvolat jen tehdy, když je potřeba. Teletext umožnil titulky vysílat a přitom je nabídnout jen cílové skupině. Titulky zůstávají „ukryté“, dokud je divák nenavolí. Odtud také výraz, který se v televizní branži a poté i ve veřejnosti ujal - „skryté titulky“. Na rozdíl od tzv. titulků v obraze u pořadů v původním znění mají skryté titulky nespornou výhodu v tom, že jsou koncipovány a vyráběny výhradně pro osoby se sluchovým postižením. Bylo tedy možno zavést určitá pravidla s ohledem na neslyšícího diváka. Mám na mysli třeba používání českých ekvivalentů k cizím výrazům, pozvolný timing titulků, jednodušší větnou stavbu, možnost vynechávání nepodstatných vedlejších vět a v neposlední řadě barvení titulků, které při logickém použití zjednodušuje orientaci v ději. Ne všechna tato kritéria přežila další vývoj. Například výrazné krácení textu s postupem doby nebylo nutné díky stále lepšímu vzdělání sluchově postižených diváků. Navíc se objevily opodstatněné výtky, že divák chce plnou informaci.
Skryté titulky se v pořadech České televizi poprvé objevily 1. července 1992 v 16 hodin. Doprovázely pětiminutové odpolední zprávy. Tomu předcházela několikaměsíční etapa zkušebního provozu. A proč titulky nejdříve u zpráv? Česká televize vyšla z informací, že největší bolestí neslyšících diváků je informační bariéra v denním společenském a politickém dění. Začali jsme s tím nejtěžším - tzv. živým titulkováním. Následovaly titulky v dramatické tvorbě české výroby, pak u zahraničních filmů a další etapou bylo titulkování dokumentární tvorby. Postupem doby ztratilo význam dělení do kategorií a my jsme se ocitli v realitě, že pokud je to technologicky a časově možné, pořad musí být otitulkován.
Zpřístupňování pořadů sluchově postiženým divákům ale má i právní rámec. O této povinnosti pro veřejnoprávní vysílatele se zmiňuje už Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání č. 135/1997 Sb. Tedy už v roce 1997 nám zákon určoval 25 % pořadů zpřístupněných divákům se sluchovým postižením. Zákon byl postupně novelizován a dnes je pro nás závazná kvóta 70 % pořadů u celoplošného vysílání.
 
Současnost
V současné době Česká televize nabízí divákům se sluchovým postižením trojkombinaci technologií: skryté titulky, titulky v obraze a vysílání tlumočené do znakového jazyka. Výraznou většinou co do objemu jsou skryté titulky, u titulků v obraze jsme si vědomi, že jsou jen dodatečnou službou, tlumočníka do znakového jazyka můžete na obrazovce vidět jen sporadicky. Důvody? Je jich hned několik. Vycházíme z údajů organizací, které hovoří o tom, že znakový jazyk je určen hlavně prelingválně neslyšícím, kteří znakový jazyk vnímají jako svůj jazyk mateřský, tedy jen jedné podmnožině postižených diváků. Také je problém v tom, že tvůrci se často brání tomu, aby byl v obraze výřez s tlumočníkem. Odůvodňují to uměleckými či jinými kritérii, která pořad musí splňovat. Bohužel, průzkumy hovoří i o tom, že většinová divácká obec není nakloněna přijmout tento pro ně „rušivý element“ v obraze. A tady nastupují nesporné výhody technologie skrytých titulků. Za prvé je to jejich volitelnost, neruší v obraze ty, kteří o ně nestojí. Za druhé jsou schopny zasáhnout celou množinu občanů se sluchovým postižením, tedy prelingválně neslyšící, osoby se ztrátou sluchu všech stupňů, skupinu ohluchlých, ale v neposlední  řadě i seniory s postupným úbytkem sluchu. Víme z ohlasů, že titulky využívají i mladí rodiče, kteří nechtějí, aby televize rušila děti a podobně. A za třetí: titulky výrazně pomáhají neslyšícím lidem  v osvojování tzv. globálního čtení. To je jistě výhodou hlavně pro mladší generaci.
Možná vás bude zajímat malá statistika, která vypovídá o naší činnosti v uplynulém roce 2009.
ČT1 78,5 %
ČT2 78,9 %
A pro ilustraci nejnovější čísla z ledna letošního roku:
ČT1 82,4 %
ČT2 79,6 %
Skrytými titulky je pokryto vysílání napříč žánry, tedy dramatická a dokumentární tvorba, převzaté pořady, vysílání pro děti, v neposlední řadě živé zpravodajské relace.
Na tomto místě by možná bylo vhodné nastínit 2 možné způsoby titulkování pořadů.
Za prvé je to živé titulkování, tedy zpravodajství, důležité projevy nebo významné živé přenosy. V redakci zpravodajství pracuje speciální tým v součinnosti s výrobní strukturou zpravodajství, který připravuje živé relace v mírném předstihu, tak, jak postupně vznikají. Skryté titulky jsou pak živě manuálně odvysílány v reálném čase. Samozřejmě nejde připravit vše. Například na poslední chvíli sestřihané příspěvky nebo živé vstupy do vysílání. V těchto úsecích se titulkuje on-line přímo do obrazu. To je úkol vysoce výkonných rychlopísařů, kteří musí mít minimálně 500 úhozů za minutu.
Za druhé je to příprava předvyrobených skrytých titulků u všech ostatních pořadů (pro nás pracovně „konzerv“). Jde o hotové pořady, schválené do vysílání, které se opatří skrytými titulky s časovým předstihem. V tomto případě editor přepíše či zedituje text pořadu do titulků a poté je podle časového kódu přiřadí k vysílacímu médiu. V dnešní době automatického odbavování pořadů se pak soubor s titulky přiřadí k identifikačnímu číslu pořadu a je spolu s pořadem automaticky odvysílán. O to se už postará vysílací server.
 
Plány do budoucna
Přítomnost, ale hlavně budoucnost               televizního vysílání obecně patří digitalizaci. V oblasti zpřístupnění vysílání postiženým divákům, a to nejen sluchově postiženým, se otevírají úplně nové možnosti. Bude vás zajímat, že Česká televize uzavřela 5letý kontrakt se Západočeskou univerzitou s názvem ELJABR. Vědci z Plzně pro nás připravují celou škálu nových postupů a softwarů, které umožňuje právě digitalizace. Jedna kapitola projektu se věnuje systémům, které opět trochu usnadní život postiženým spoluobčanům.
                Zaprvé je to tzv. automatic speech recognizing, tedy systém automatického rozpoznávání řeči. Možná jste zaregistrovali, že tento systém už je ve vysílání, automaticky titulkuje záznamy z jednání Poslanecké sněmovny a Senátu. Systém prošel ročním zkušebním provozem a teď od Nového roku jedeme už naostro. Abychom si systém trochu objasnili. Předem musím říci, že velkým handicapem je pro nás český jazyk. Systém musí znát mnohonásobně více výrazů a jazykových tvarů než třeba v angličtině. Paradoxně stále narážíme na to, jak je náš jazyk bohatý a mnohotvárný. Vezměte si jen jednoduchý příklad: v angličtině slovo big = velký. Tento tvar se dá v angličtině použít v mnoha případech v nezměněné podobě, kdežto v češtině potřebujete ekvivalenty: velký, velká, velké, velcí. Včetně všech jejich tvarů při skloňování. To jasně naznačuje, jak obrovský slovník výrazů v sobě musí systém ukrývat. Vyžaduje to také mravenčí jazykovou práci, ale i obrovské nároky na kapacitu počítačových systémů. Navíc ve slovníku, který se třeba používá v Poslanecké sněmovně, musejí být obsažena i všechna jména poslanců s jejich politickou příslušností, soubor legislativních výrazů z oboru práce sněmovny a podobně. A nutno podotknout, že slovník nikdy nebude úplný. Pro představu: Naše poslední verze systému obsahuje 400 000 výrazů. A jak je to s angličtinou? Například společnost SKY dnes běžně pracuje se slovníkem o 35 000 slovech. To je víc než 10x méně! Jasně se ukazuje, jak jsme znevýhodněni. A jak vše funguje? Systém registruje tok řeči, ve zlomcích sekundy vyhledává ve svých útrobách ekvivalenty v písemné podobě a postupně staví věty. Ty jsou členěny do dvouřádkových titulků. Divák pak čte informaci s mírným zpožděním. Výhodou vysílání z Poslanecké sněmovny je fakt, že tok řeči poslanců je plynulý a jen zřídka jsou přerušováni někým jiným. Systém tedy může pracovat plynule. Tady je nutné zdůraznit jednu věc: Sluchově postižení diváci jsou dnes zvyklí  u předvyrobených i živých titulků číst jazyk ve 100 % spisovné podobě téměř s nulovou chybovostí (malé překlepy například u živého vysílání samozřejmě nelze vyloučit). U automatického rozpoznávání řeči ale musíme už díky složitosti českého jazyka počítat s daleko větší chybovostí. Systém,           o kterém mluvíme, má v současné době vývoje 90% úspěšnost. Nelze proto vyloučit, že těch zbylých 10 % chyb může čtení komplikovat, někdy i poněkud pozměnit smysl výpovědi mluvčího.
                A teď k dalšímu variantě využití digitálního přístupu. Je jí systém stínového mluvčího. Tento druh automatické výroby titulků by Česká televize ráda využila při zpřístupnění politických diskusí a dalších diskusních pořadů, ať už na jakékoliv téma. Se speciálním sportovním slovníkem by byl eventuálně použitelný     i pro sportovní přenosy. Systém má tedy v sobě opět obrovský slovník slov, který je opět tématicky zaměřen. Jak toho docílit? Vezměme si třeba pořad Otázky Václava Moravce. Kolegové ze Západočeské univerzity po celý rok shromažďovali všechny texty odvysílaných relací a z toho postupně slovník vytvářeli. Je samozřejmě stále aktualizován, což vyžaduje permanentní práci. Jak systém pracuje? Jazykově vzdělaný redaktor potřebuje TV signál, kvalitní sluchátka a např. notebook se speciálním softwarem. Poslouchá on-line probíhající pořad, text plynule přemlouvá, jeho hlas je systémem rozpoznáván a díky nahranému slovníku je přemlouvaný text přepisován do titulků, které jsou vzápětí odvysílány. Jde vlastně o simultánní tlumočení. Mezičlánek stínového mluvčího je nutný, protože je pro systém mnohem jednodušší reagovat na jeden hlas, který zná. Musíme si uvědomit, že v diskusních pořadech si lidé skáčou do řeči, překřikují se a podobně. Z toho by měl systém lidově řečeno galimatyáš, který by nebyl schopen zpracovat. Je nutné dodat, že ani tady se nevyhneme zvýšené chybovosti v textu. Máme už zkušební variantu systému, který se také pořád vyvíjí, obsahový slovník se stále doplňuje o nové výrazy. Se zahájením zkušebního provozu počítáme v únoru roku 2011, tedy asi za rok.
                Další možnost, která může usnadnit sledování televize především nedoslýchavým divákům. Všichni se asi shodneme, že ne vždy nám lahodí zvukový podkres, většinou je to podkresová hudba. Digitalizace umožní navolení speciálního kanálu, kde tyto podkresy a ruchy budou sníženy na minimální zvukovou úroveň. Řeč by tak měla být mnohem srozumitelnější. Tuto volbu uvítají, myslím, nejen nedoslýchaví, ale i mnoho ostatních diváků.
                Digitalizace také vyjde vstříc zastáncům tlumočení do znakového jazyka. Umožní volbu speciálního kanálu s tzv. automatickým digitálním tlumočníkem. V obraze pak uvidíte digitálně vytvořenou postavu, která automaticky znakuje.
                Na konec mi dovolte zmínit ještě jeden systém, který usnadní sledování televize nevidomým divákům. V plně digitálním vysílání budou moci navolit speciální kanál se systémem AD (audio description). V tomto systému hlas popisuje děj v obraze, který je nevidomému utajen. Uvedu příklad: Nevidomý divák slyší v daném úseku filmu jen těžko identifikovatelné zvuky. Hlas mu objasní následující: Vrah násilně otevřel dveře, teď prohledává zásuvky, odjistil zbraň a schoval se za závěsem u okna. Divák si bude moci vybrat, zda mu bude příjemnější mužský či ženský hlas. Mimochodem na poli vývoje digitálního hlasu udělali vědci z Plzně veliký pokrok. Myslím, že ani nepoznáte, že hlas je „umělý“.
                Mluvíme-li o blízkých záměrech České televize, nemohu zapomenout na zpravodajský kanál ČT24. Z pohledu neslyšícího diváka zaznamená letos nebývalý boom. Momentálně na tomto kanále vysíláme cca 55 % pořadů opatřených skrytými titulky, titulky v obraze nebo tlumočením do znakového jazyka. Kanál ještě nelze považovat za celoplošný, nevztahuje se tedy na něj povinná kvóta 70 %. Přesto se to letos změní. Počátkem podzimního vysílacího schématu, tedy od září, plánujeme velké navýšení skrytých titulků, hlavně  u zpravodajských relací. Naším cílem je tedy dosáhnout i na ČT24 70 % během letošního podzimu. A to i přesto, že i na našem provozu se těžce podepisuje doznívající ekonomická krize a finančních prostředků na rozšiřování veřejnoprávních služeb je stále méně.
                Myslím, že digitální vysílání během let přinese mnohé změny. To je jisté. Doufám, že drtivá většina jich bude pozitivních. Každopádně začíná éra specializované volby a interaktivity. A to lze považovat ať už pro postižené diváky nebo většinovou diváckou obec, za nesporné plus.