Velice ráda napíšu o tom, co pro mne znamená počítač a přístup na internet, nepatřím již mezi mládež, ale díky mému synovi, který studoval na obchodní škole a pořídili jsme mu počítač, jsem i já pomalu začínala mít zájem o práci na něm, pomalu krůček za krůčkem jsem se dostávala do světa bezbarier.
Jsem postižena chorobou C-M-T, která není tolik známá, i když jsem věděla od r.1980, že mám tuto diagnosu, přesto jsem o ni moc nevěděla, tak jsem po prvních začátcích, /kdy jsem neuměla pracovat ani s myší/, jsem si vepsala do vyhledače na centrumu slovo „neuropatie“, to byl začátek mého nového života, díky tomu jsem se dostala k lékařům do Motolské nemocnice, kteří mi pomohli vnést více světla do mého onemocnění a dokázali vše, jasně vysvětlit a hlavně vyšetřením DNA na 100% potvrdili přesnou diagnosu, dali mi kontakt na Společnost C-M-T, která sdružuje pacienty s touto nemocí, já se pomalu zapojila do činnosti a dnes vidím jak jsem tím vším prolomila psychickou barieru, kterou jsem měla před tím.
Díky internetu zvládám věci, které by jinak nebyly možné, dostanu se do kontaktu s lidmi, které bych jinak neměla možnost potkat.
Velkou měrou na mne zapůsobila účast na semináři C-M-T v parlamentu ČR, který se konal v květnu 2004 a já tam měla svůj první veřejný proslov, sice rozklepaná trémou, ale dnes můžu říct, překonala jsem sama sebe, jsem tomu nesmírně ráda, už pro mne není psychická bariera být na všech setkáních mezi lidmi a já jedu s radostí všude tam, kde nabírám další sílu a chuť do života, který není s mou nemocí jednoduchý.
Proto bych přála všem, kteří dnes sedí doma, dívají se z okna nebo jen na televizi, vejděte do světa kam vlastní nohou nemůžete, udělejte ten první virtuální krok a budete svůj život žít, nejen přežívat.
Přeji co nejvíce lidem s postižením,aby se jim toto podařilo.