Růžena Šeligová: Příliš pravdivý příběh

04.01.2007 7:34

Jsem vozíčkářka, která  zápasí již 37 let s roztroušenou sklerózou. S Internetem jsem se seznámila před sedmi lety, když mi syn, profesionál, pořídil můj první počítač. Po počáteční neohrabanosti a perném učení jsem se ocitla ve světě netušených informací a možností. Získala jsem mnoho přátel a Internet se mi stal přítelem v mém tak omezeném a uzavřeném světě. Ale nechci hovořit o sobě. Má povídka má název Příliš opravdový příběh. Je to skutečný příběh jedné statečné ženy, které se zhroutil život ještě než jej vůbec stačila poznat. Díky počítači a hlavně Internetu žije dnes naplno a je šťastná.

Příliš pravdivý příběh

Když se dívka připravovala k maturitě, seděla nad učebnicemi dlouho do noci. Cítila se unavená, bolela ji hlava a celé tělo. Ráno se probudila s pocitem, že se nemůže pohnout. Maminka, která vešla do pokoje, se zhrozila jak dcera vypadá. Dívku převezla záchranka do nemocnice a místo maturity nastal kolotoč vyšetřování, kapaček, rehabilitace a jiných nepříjemností. Pobyla si tam více jak dva měsíce. Závěrečná diagnóza byla neúprosná. Roztroušená skleróza. Když si ji maminka odvážela na invalidním vozíku domů, obě věděly, že se jim zhroutil svět.

 Dívka trávila čas na vozíku, ale více ležela, než seděla. Sama se mnohdy nemohla ani najíst, sama vlastně nemohla vůbec nic. Vnější svět se jí uzavřel. A nejhorší na tom bylo, že ji tělo neposlouchalo, ale hlava fungovala normálně. Snažila se číst, nebo sledovat televizi, ale to přece nemůže být náplň už tak zoufalého života. Věděla, že se už nikdy neposadí do posluchárny vysoké školy, že už nikdy neobuje tenisky a nezaskočí s kamarády na hřiště. Přátelé, kteří ji zpočátku navštěvovali, postupně ubývali a dívka se cítila stále víc sama. Ven se dostala jen k lékaři, nebo když ji mamka vyvezla autem. Byly i dny, kdy chtěla umřít. Tak prožila celý rok. Už se smířila se svou nemocí i s tím, jak uboze žije. Ale ve svém srdci toužila po přátelích, po lásce a po poznání.

 A pak se jednoho dne stal ten zázrak.

 Přišel se za ní bývalý spolužák, který teď studoval techniku, a nabídl jí, že jí přenechá svůj starý počítač. Sám prý potřebuje silnější, takže ten starý může užívat ona. Připojí jí i Internet. Alespoň se nebude nudit a bude něco dělat. Dívka zprvu nechtěla. Nevěřila, že to bude umět a že by ji to bavilo. Když ale Marek všechno nainstaloval a přidal k tomu i pár učebnic a CéDéček, pomalu to začala zkoušet. Bylo to zajímavé a najednou zjistila, že může zaměstnat hlavu i jinak, než jen přihlouplými seriály v televizi. Po měsíci požádala mamku, aby jí ve městě sehnala učebnice angličtiny, a začala se intenzivně učit. Nejvíce jí pomáhal internet, kde našla všechno potřebné ke svému domácímu učení. Kdysi chtěla angličtinu studovat a teď se jí její sen splnil. I když jinak, než si tenkrát představovala.

 Navíc se jí znovu otevřel svět. Najednou měla mnoho přátel z celého světa, se kterými si mohla povídat po internetu a i když je nikdy neviděla, byli jí nesmírně blízcí. Byli to kamarádi. Opravdoví. Ochotni kdykoli poradit, dodat odvahu a zaplašit chmury.

Mezitím se neustále zlepšovala v angličtině a přibrala si i španělštinu. Přes Internet absolvovala několik kurzů a i když nikdy nezískala skutečný diplom, uměla toho tolik, že by mohla ihned skládat státnice. Ale co si se svými vědomostmi počít. Přátelé z chatu jí poradili, aby přece jen zkusila své znalosti nabídnout. Někdo, kdo bude potřebovat občas něco přeložit, se určitě najde. Nepřišlo to ze dne na den, ale časem se pár lidiček, kteří potřebovali sem tam přeložit dopis, návod či odborný text, našlo. I pár korunek to vyneslo. Ale pro peníze to nedělala. Spíš pro radost z toho, že může být lidem užitečná.

Dnes, po pár letech, je z dívky úspěšná, sebevědomá a vzdělaná mladá žena, která i z invalidního vozíku dokázala tolik, co většina jiných nedokáže za celý život. Doma vyučuje angličtinu a španělštinu, píše, překládá a upravuje texty pro internetové stránky a má mnoho kamarádů a přátel po celé Zeměkouli, kterým je dnes sama schopna dobře poradit. Žije šťastný život.

 Zní to jako neskutečná, moderní pohádka. Ale pohádka to není. I když se zde také vyskytuje zázrak. Ten zázrak přišel na začátku dívčiny trnité cesty. Jmenuje se INTERNET.