Roman Pišný: Pouze fakta

25.03.2007 23:45

Abych pravdu děl, tak jsem nikdy neměl literární vlohy, ba co, já nemám ani žádné literární ambice. Mým koníčkem, který mi pomáhá zpříjemňovat vozíčkářovy chvíle, ovšem pisatelská činnost je. Jedná se o psaní pro několik sportovních rubrik různých novin a magazínů.

 Sport = branky, body, vteřiny – tedy fakta. Těmi se zabývám, občas sice stvořím nějakou reportáž, referát, udělám rozhovor se zajímavou osobností, avšak toho jenom poskrovnu. Já prostě sbírám a dodávám údaje a data; a s nimi bych rád seznámil i vás. Fakta se budou týkat mne a vymoženosti, která Internet se zve.
Rok 1988 – po mnoha zdravotních lapáliích, operaci ledviny, ztrátě dávivého reflexu a ochrnutí patra, po několikaměsíčním pobytu po špitálech, mi byla diagnostikována progresivní dystrofie svalstva. Internet byl v té době v plenkách, kdoví jestli vůbec...
Rok 1999 – už mi nějak docházejí síly, venku často ztrácím rovnováhu a vždy si při pádu otluču hlavu. Nedá se nic dělat, musím vzít zavděk neustále nabízenému invalidnímu důchodu, do práce už bohužel chodit nemohu. Ještě, že jsem pilně trénoval, naučil jsem se znovu polykat, mluvit; Internet se okolo mne několikrát mihnul – ještě pořádně nevím co je vlastně zač.
Rok 2002 – s Internetem už kamarádím víc jak tři roky. Celá tři léta, která trávím za oknem bytu ve třetím patře v domě bez výtahu. Šourám se po bytě od skříni ke stolu, od stolu ke gauči, od gauče k oknu. Internet mi pomáhá, protože mohu dál dělat pro média, dál jsem v kontaktu se známými, dál sbírám data a dělám takovou tu neviditelnou práci pro sportovní svazy a oddíly, když jim vytvářím propozice, adresáře, programy, výsledkové listiny. A přitom mi vůbec nevadí, že se k Internetu dostávám přes vytáčené připojení a tím pádem od telefonní společnosti chodí tvrdá zúčtování. A semtam i upomínka...
28. září 2002 – na tohle datum nezapomenu! Doma jsem ztratil koordinaci, kupodivu jsem nespadl na hlavu, zato pod skříní zůstala zapříčena pravá noha. Diagnóza: zlomenina pravého bérce; 3 až 8 měsíců na lůžku. K tomu se přidala embolie plic, trombóza, zápal plic. Internetu jsem dal na dlouho vale, stahování e-mailů po návratu z nemocnice trvalo osm hodin.
2006 – už dávno nebydlím ve třetím patře, mám bezbariérový byt v přízemí, jezdím na elektrickém vozíku. Připojení Internetu mám stálé, a sice vzduchem, platím mnohem méně. Znovu pracuji pro sportovní orgány, kluby, zúčastňuji se různých akcí, jednání. Vstupuji do spolků a sdružení, na Internetu pro všechny vyhledávám kontakty, informace. Dokonce spravuji web jednoho sportovního svazu, pro televizi píšu komentáře, pro noviny sbírám výsledky, pro časopisy na Internetu vyhledávám opomíjené aktuality.
2007 – loni jsem poznal vozíčkářku Naděnku, krásnou holku, ozvala se mi e-mailem. Chtěla se setkat – už jsme spolu skoro rok... Coby rozvedený se prostřednictvím e-mailu i bavím se svým bezmála čtrnáctiletým synem Vítkem, který ve svém věku už nemá potřebu každý týden jezdit tlachat s tátou, už má jiné starosti. Internet má na hry. Teď je konec ledna, za okny „Nohavicova zima“, ani na vozíku nelze ven. Internet je zase skvělý společník.