Poskytování sociálních služeb? Začarovaný kruh

Nedávno vyšel v tisku článek jak Oblastní charity napříč ČR bojují s nedostatkem financí. Připadlo mi to jako první posun, že se v médiích objevila pravá tvář živobytí neziskových organizací. Nyní jde údajně ekonomika státu stále nahoru, což je dobře. Jsou ale pravidla pro činnost a  rozvoj všude stejná?

Jsem ředitelkou zapsaného ústavu Život bez bariér v Nové Pace. Snad 10 let stále slyším kolegy z okolních organizací, jak bojují s financemi, přesto však  raději mlčí, aby se neznelíbili těm, kteří finance poskytují.

Pojem neziskový sektor

Má několik tváří. Například nadšenci, kteří se sdružují, vytvářejí různorodou činnost nehledě na čas a peníze, a přitom tvoří srdce svého regionu. Jsou to většinou spolky, kluby. Čím je jich kolem nás více, tím je region zajímavější a kulturně bohatší a vyspělejší.

Další  skupinu tvoří neziskovky, které suplují stát v tom, že poskytují sociální služby a doplňkové služby lidem s handicapem, seniorům a dalším skupinám lidí, kteří podporu potřebují. Lze říci, že některé z nich jsou jaksi prodlouženou rukou zdravotnictví a ostatní  nutné péče pro občany.

 

Poslání?

Nikoli, vlastní činnost obnáší tvrdě nastavená pravidla, dodržování zákonů a mnohdy nelogických metodik, které nejsou  přínosem a zatěžují profesionální práci.

Zaměstnanci v neziskovém sektoru většinou splňují několik kritérií: smířit se s nízkým mzdovým ohodnocením, které patří mezi nejnižší ve státě, splňovat  vzdělání neúměrné k platu, obrnit se trpělivostí  při každodenních kontrolách všeho druhu. Zde zřejmě oprávněně, když se jedná o státní finanční prostředky.

Bonusem je, aby měl zaměstnanec srdce na dlani a trpělivost partnera, který dokáže finanční výkyvy v rodinném rozpočtu zajistit.

 

Financování?

Státní peníze jsou motorem, aby neziskovka fungovala.  Ovšem financování nelze srovnat s komerční sférou. Tam firma vyrobí, dodá službu a dostane zaplaceno ve splatnosti 14 dní, nebo 30 dní, nejdéle 60 dní.

V nezisku zajistíte služby a čekáte a čekáte.... zda finance na svoji činnost dostanete a v jaké výši.  Neziskovka netvoří zisk, takže platba za činnost je v lepším případě hrazena státem za 100 dní, v některých případech  za 150 dní.  

Co to pro přežití znamená? Mít hodné kamarády, kteří finančně pomohou, vlastní  soukromé finance, které vložíte s ideou, že je zřejmě už nikdy neuvidíte. Platy  zaměstnancům zaplatit měsíčně musíte, energie také, ostatní dodavatele prosíte a ubezpečujete, že určitě zaplatíte a přitom si připadáte jako žebráci nebo lumpové, kteří neplní sliby.

V průběhu roku ale není jistota, že i když děláte vše správně, nepochybíte, že finance dostanete v plné výši. Prostě každodenní kolotoč, kdy jednou jste skoro nahoře a podruhé úplně na dně.

 

Profesionalita

Ano, zde je nutné dodržet veškeré vyhlášky, zákony, metodiky, platební morálku vůči státu. Neziskovka chce být profesionální i v oblasti rozvoje, takže přemýšlí o projektech státních, z evropských fondů, aby ukázala jak posunout služby a činnost dopředu. A zase problém.

Nastavení dotačních projektů je ale takové, že neziskovka napíše projekt, realizuje, hradí z vlastních finančních zdrojů (které nemá) a poté čeká, zda bude uhrazeno ze státních či evropských financí. Nezáleží, zda se jedná o 100,- Kč či 1 milion. Pro neziskovku těžký oříšek.

Půjčky neziskovému sektoru? Nelze, vždyť přece netvoří zisk. Většinou z vlastní zkušenosti trvá dofinancování projektu dlouhé měsíce. To už přichází pocit bezmoci.

Dobrým příkladem z praxe je čekání na dofinancování projektu dlouhých 6 měsíců, poté příslib úhrady, další kolečko kontrol. Ejhle, úředník objevil chybu nedoplatku 0.33 hal (zřejmě způsobenou zaokrouhledním) a nové přepracování, nové kontrolování a čekání na peníze, které prostě neziskovce žalostně chybí. Pak se nelze divit, že mnoho evropských projektů radši ani není realizováno, když jsou podmínky takto nastavené.

V oblasti dotací na sociální služby panují velmi nerovné podmínky mezi příjemcem (poskytovatel sociálních služeb) a poskytovatelem (státem). Příjemce, když nedodrží své povinnosti (platby), zpozdí se byť jen o 1 den po termínu, ztrácí ihned nárok na dotaci na další období, nebo je pokutován.

Poskytovatel (stát) v dané situaci zastoupený například konkrétním úředníkem, který způsobí zpoždění výplaty dotace třeba i o několik měsíců, není nijak postižitelný, byť touto svou neodpovědností může způsobit například i zánik organizace.

 

A co dál??

Nevím, poskytovatelé sociálních služeb jsou jaksi  někdy ztraceni. Nemají odbory, nemají čas ani sílu bojovat za lepší podmínky, neví na koho se obrátit, aby pomohl.

Dlouhá léta upozorňování, že něco není v pořádku, jsou jaksi u ledu. Nápady, jak zlepšit systém, se vytrácejí  bez zájmu.

Snad denně se ptám, proč to děláme? Odpověď je jednoduchá. Každý občan měl, má nebo bude mít problém se zdravím a potřebuje pomoc. Práce lidí v této oblasti je zcela odlišná od komerční sféry, nebo státní. Začarovaný kruh, z kterého se těžko vystupuje. A v hlavě koluje stále stejná  myšlenka, že to smysl má a třeba jednou bude na sociální služby pohlíženo lépe , jinak a s úctou.

Jitka Fučíková

Život bez bariér Nová Paka

 

Klíčová slova: