Poskytování sociálních služeb? Začarovaný kruh

Nedávno vyšel v tisku článek jak Oblastní charity napříč ČR bojují s nedostatkem financí. Připadlo mi to jako první posun, že se v médiích objevila pravá tvář živobytí neziskových organizací. Nyní jde údajně ekonomika státu stále nahoru, což je dobře. Jsou ale pravidla pro činnost a  rozvoj všude stejná?

Jsem ředitelkou zapsaného ústavu Život bez bariér v Nové Pace. Snad 10 let stále slyším kolegy z okolních organizací, jak bojují s financemi, přesto však  raději mlčí, aby se neznelíbili těm, kteří finance poskytují.

Pojem neziskový sektor

Má několik tváří. Například nadšenci, kteří se sdružují, vytvářejí různorodou činnost nehledě na čas a peníze, a přitom tvoří srdce svého regionu. Jsou to většinou spolky, kluby. Čím je jich kolem nás více, tím je region zajímavější a kulturně bohatší a vyspělejší.

Další  skupinu tvoří neziskovky, které suplují stát v tom, že poskytují sociální služby a doplňkové služby lidem s handicapem, seniorům a dalším skupinám lidí, kteří podporu potřebují. Lze říci, že některé z nich jsou jaksi prodlouženou rukou zdravotnictví a ostatní  nutné péče pro občany.

 

Poslání?

Nikoli, vlastní činnost obnáší tvrdě nastavená pravidla, dodržování zákonů a mnohdy nelogických metodik, které nejsou  přínosem a zatěžují profesionální práci.

Zaměstnanci v neziskovém sektoru většinou splňují několik kritérií: smířit se s nízkým mzdovým ohodnocením, které patří mezi nejnižší ve státě, splňovat  vzdělání neúměrné k platu, obrnit se trpělivostí  při každodenních kontrolách všeho druhu. Zde zřejmě oprávněně, když se jedná o státní finanční prostředky.

Bonusem je, aby měl zaměstnanec srdce na dlani a trpělivost partnera, který dokáže finanční výkyvy v rodinném rozpočtu zajistit.

 

Financování?

Státní peníze jsou motorem, aby neziskovka fungovala.  Ovšem financování nelze srovnat s komerční sférou. Tam firma vyrobí, dodá službu a dostane zaplaceno ve splatnosti 14 dní, nebo 30 dní, nejdéle 60 dní.

V nezisku zajistíte služby a čekáte a čekáte.... zda finance na svoji činnost dostanete a v jaké výši.  Neziskovka netvoří zisk, takže platba za činnost je v lepším případě hrazena státem za 100 dní, v některých případech  za 150 dní.  

Co to pro přežití znamená? Mít hodné kamarády, kteří finančně pomohou, vlastní  soukromé finance, které vložíte s ideou, že je zřejmě už nikdy neuvidíte. Platy  zaměstnancům zaplatit měsíčně musíte, energie také, ostatní dodavatele prosíte a ubezpečujete, že určitě zaplatíte a přitom si připadáte jako žebráci nebo lumpové, kteří neplní sliby.

V průběhu roku ale není jistota, že i když děláte vše správně, nepochybíte, že finance dostanete v plné výši. Prostě každodenní kolotoč, kdy jednou jste skoro nahoře a podruhé úplně na dně.

 

Profesionalita

Ano, zde je nutné dodržet veškeré vyhlášky, zákony, metodiky, platební morálku vůči státu. Neziskovka chce být profesionální i v oblasti rozvoje, takže přemýšlí o projektech státních, z evropských fondů, aby ukázala jak posunout služby a činnost dopředu. A zase problém.

Nastavení dotačních projektů je ale takové, že neziskovka napíše projekt, realizuje, hradí z vlastních finančních zdrojů (které nemá) a poté čeká, zda bude uhrazeno ze státních či evropských financí. Nezáleží, zda se jedná o 100,- Kč či 1 milion. Pro neziskovku těžký oříšek.

Půjčky neziskovému sektoru? Nelze, vždyť přece netvoří zisk. Většinou z vlastní zkušenosti trvá dofinancování projektu dlouhé měsíce. To už přichází pocit bezmoci.

Dobrým příkladem z praxe je čekání na dofinancování projektu dlouhých 6 měsíců, poté příslib úhrady, další kolečko kontrol. Ejhle, úředník objevil chybu nedoplatku 0.33 hal (zřejmě způsobenou zaokrouhledním) a nové přepracování, nové kontrolování a čekání na peníze, které prostě neziskovce žalostně chybí. Pak se nelze divit, že mnoho evropských projektů radši ani není realizováno, když jsou podmínky takto nastavené.

V oblasti dotací na sociální služby panují velmi nerovné podmínky mezi příjemcem (poskytovatel sociálních služeb) a poskytovatelem (státem). Příjemce, když nedodrží své povinnosti (platby), zpozdí se byť jen o 1 den po termínu, ztrácí ihned nárok na dotaci na další období, nebo je pokutován.

Poskytovatel (stát) v dané situaci zastoupený například konkrétním úředníkem, který způsobí zpoždění výplaty dotace třeba i o několik měsíců, není nijak postižitelný, byť touto svou neodpovědností může způsobit například i zánik organizace.

 

A co dál??

Nevím, poskytovatelé sociálních služeb jsou jaksi  někdy ztraceni. Nemají odbory, nemají čas ani sílu bojovat za lepší podmínky, neví na koho se obrátit, aby pomohl.

Dlouhá léta upozorňování, že něco není v pořádku, jsou jaksi u ledu. Nápady, jak zlepšit systém, se vytrácejí  bez zájmu.

Snad denně se ptám, proč to děláme? Odpověď je jednoduchá. Každý občan měl, má nebo bude mít problém se zdravím a potřebuje pomoc. Práce lidí v této oblasti je zcela odlišná od komerční sféry, nebo státní. Začarovaný kruh, z kterého se těžko vystupuje. A v hlavě koluje stále stejná  myšlenka, že to smysl má a třeba jednou bude na sociální služby pohlíženo lépe , jinak a s úctou.

Jitka Fučíková

Život bez bariér Nová Paka

 

Klíčová slova: 

Komentáře

K článku bych přidala ještě kapitolku "pokusní králíci", "neustálé experimentování" a "rozbujelá administrativa"

Za 25 let působení v sociálních službách jsem zažila mnoho způsobů vykazování dat o sociálních službách a neustále se zvyšující nároky na administrativu, neustále se měnící podmínky žádostí o dotace.

V rozmanitosti soc. služeb pro různé cílové skupiny a různé formy poskytování se úředníci snaží soc. služby "unifikovat", nastrkat je do co nejméně jednotných škatulek, aby se jim služby lépe srovnávaly.

Posledním velkým experimentem je režim tzv. vyrovnávacích plateb, ve kterém s ročním předstihem musíme vědět, jakou kapacitu služeb budeme mít a kolik pracovníků služby zajistí. Což u terénních a ambulantních služeb, kde využítí služeb je značně proměnilivé, je velmi problematické.

V režimu vyrovnávací platby je sice stanovená hodnota platby na 1 úvazek pracovníka v přímé péči měsíčně, ale stát, kraje a města společně na tuto výši platby zdaleka nemají. Takže než bude zajištěn tento finanční standard, mnohé potřebné služby existovat již nebudou.

Chystají se tzv. karty soc. služeb a to už mám pocit, že celou pracovní dobu nebudeme dělat nic jiného, než jen vyplňovat tabulky. A zbytek soc. pracovníků, kteří ještě budou v soc. službách pracovat, definitivně odejde.

RNDr. Hana Bubeníčková
TyfloCentrum Brno, o.p.s.

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.