Mladoboleslavsko – Jmenuje se Simonka. Holčička, která si chce hrát, koukat se na pohádky, vídat se s dětmi, chodit do školky. Bydlí na Mladoboleslavsku a v létě jí budou čtyři roky.
Ne všechno ale může. Po onkologické léčbě totiž musela podstoupit amputaci levé nožičky v půlce stehna. A tak, i když chce být stejná, je jiná, než její vrstevníci.
Její rodina s touto skutečností bojuje, jak se dá, s problémy se ale potýkají každý den.
Problém nastal také se školkou, Simonku nikde nechtějí. Musela by ji totiž navštěvovat pouze s osobním asistentem, kterého by si rodiče museli hradit ze svého, nebo s pedagogickým asistentem, na kterého pro změnu nejsou ve školství peníze.
Možná se teď ptáte, proč Simonka nenavštěvuje speciální školku. I tuhle variantu její rodiče zkusili, ale neúspěšně. Paní ředitelka byla sice velmi milá, ale bohužel sdělila rodičům, že Simonka svým handicapem nezapadá do speciální školky.
Nyní se tedy rodiče snaží naučit Simonku chodit samostatně na protézce, aby do budoucna snad byla přijata do normální školky mezi ostatní vrstevníky.
Rodiče tak každodenně svádějí boj s časem, střídají se v péči o ni, pomoci se snaží také babičky. Uznejte ale, že i se zdravým dítětem je spousta práce a starostí, natož s takovým, které vyžaduje péči nepřetržitou a speciální.
Dalším problémem, s nímž rodiče Simonky musí bojovat, je ten fakt, že podle odborníků nemá holčička těžkou vadu nosného a pohybového ústrojí, hrozí jí tedy, že do budoucna přijde o kartičku ZTP/P (Zdravotně a tělesně postižených) a tudíž nebude mít právo na žádné příspěvky. Podle posudkové komise v Mladé Boleslavi má Simonka pouze postižení prvního stupně. To znamená, že je laicky řečeno docela zdravá a nepotřebuje nic speciálního.
Rodiče samozřejmě s posouzením zdravotního stavu nesouhlasí a opakovaně podávají odvolání na Prahu. V Praze jim byl v lednu 2012 schválen druhý stupeň postižení, tzn. pro Simonku vyšší finanční příspěvek, který rodiče použijí na pořízení kvalitnější bionické protézy.
Ale v září, kdy měl začít být vyplácen příspěvek na péči, si Okresní správa v Mladé Boleslavi vyžádala nové posouzení zdravotního stavu Simonky. A podle posudku, který vypracovala paní doktorka Antošová, spadá Simončino postižení opět do kategorie I. stupně.
A přestože se to nezdá, výdaje jsou skutečně vysoké, a to si odmyslíme další potíže, které malé holčičce její hendikep přináší.
Příspěvek na pořízení motorového vozidla, aby mohla jezdit na kontroly do Prahy, platba pro pedagogického asistenta do školky, kvalitnější a pohodlnější protézka, kterou Simonka potřebuje, aby mohla začít normálně chodit.
To je jen část z toho, co by asi každý z rodičů pro své nemocné dítě pokládal za samozřejmost. Nic z toho ale Simonka nemá, protože na to v rámci vládních úsporných balíčků nemá nárok.
Začarovaný kruh, ze kterého se snaží rodiče Simonky vymanit.
Veronika Smutná společně s maminkami obdobně postižených dětí se snaží neúnosný stav změnit. Oslovily snad polovinu Poslanecké sněmovny, napsaly vládě, ale politiky to příliš nezajímá.
Proto sepsaly petici za obnovení a přiznání průkazu ZTP a ZTP/P pro občany s amputací končetin, a za přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku. Petice v tištěné podobě nyní putují do Prahy na projednání do Poslanecké sněmovny. Na petici elektronickou ale stále můžete připojit svůj podpis. Najdete ji na adrese www.petice24.com (Petice proti nespravedlivému zrušení příspěvku invalidům).
A co se v petici, adresované ministru zdravotnictví a sociálních věcí Jaromíru Drábkovi a nyní nové ministryni, vlastně píše?
Základ je jednoduchý: "Žádáme ministra o nápravu sociálně neúnosného a nespravedlivého stavu, který nepřiznává občanům postižením ztrátou podstatné části horní, dolní či dokonce obou končetin, příspěvek na zvláštní pomůcky, na pořízení motorového vozidla a občané dostávají status osoby bez vážné vady nosného nebo pohybového ústrojí," píší rodiče.
Nikdo, kdo tento problém neprožívá na vlastní kůži, nemůže říci, že ví, jaké to je. Ale pokud nejste lhostejní k trápení ostatních, můžete pomoci. V tomto případě třeba tak, že podpoříte petici, aby malá Simonka mohla do školky, aby si mohla hrát, aby mohla být šťastná.
Foto: SIMONKA si hraje. Raději by si ale hrála ve školce s kamarády. Tam ji ale zatím nechtějí.
Foto: Archiv rodiny