Po těžké autonehodě měl poraněnou páteř a lékaři nevěřili, že bude chodit. Teď oběhl za třicet dní celý Island. Osmatřicetiletý překladatel René Kujan svým nevídaným fyzickým výkonem podpořil vozíčkáře.
» Pokračování ze str. 1
"Rád poběžím třeba sto maratonů za sebou, zvedne-li to byť jen jediného člověka z kolečkového křesla. Nebo někoho jiného alespoň z gauče, aby šel pomoci těm, co to potřebují," říká René Kujan. Svým fanouškům popisoval zážitky z maratonu na Facebooku. O začátcích své "nekonečné" trasy třeba napsal: "Prvních patnáct kilometrů společně se třemi běžci a jedním cyklistou. Místy silný protivítr a déšť. Potíže s karavanem – topení k. o.: Výměna auta, ale také potíže. Ale topí!"
Svým pozitivním přístupem dokonce nadchl i místního maratonského běžce, se kterým "po cestě" založil islandsko-český projekt na podporu handicapovaných. Není vlastně divu, že má v sobě tolik empatie, pokud jde o tělesně postižené, sám si na vlastní kůži zažil strach, že se stane jedním z nich. "Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš," naučil se filmový Forrest Gump od své matky. To poznal i Kujan, když před pěti lety po těžké autonehodě málem skončil na vozíčku. Lékaři mu moc šancí, že se znovu postaví na nohy, nedávali.
Přidávali se k němu další běžci
Poraněnou páteř mu zpevnily čtyři osmicentimetrové šrouby z titanu. "Někdy stačí zlomek vteřiny na to, aby lidský život nabral nečekaný směr. Měl jsem to privilegium přežít nezaviněnou těžkou dopravní nehodu bez následků a tu čest při následném léčení poznat pár skvělých a silných lidí. Možná někde tady to všechno začalo...," píše René na svých webových stránkách www.run30.net. Měl štěstí, že už před nehodou dlouhá léta běhal, i to mu totiž pomohlo, aby se uzdravil. "Záleží totiž na tom, v jakém stavu byl organismus člověka před nehodou, jak byl zdravý i jakou má geneticky danou schopnost regenerace," říká fyzioterapeutka Andrea Ryšávková. Běhat takové vzdálenosti dlouhodobě, třeba několik let, není podle fyzioterapeutky optimální, nárazově to však pro trénované tělo nemusí být tak extrémní zátěž.
René Kujan hledal někoho, kdo by mu běh zafinancoval. Myslel si, že z nedostatku podpory od sponzorů poběží v chladném podnebí jen s vozíkem se spacákem a stanem. Nakonec však mohl vyrazit s karavanem. "Reného jsme po celou dobu bedlivě sledovali a na dálku podporovali. Můžeme tak pokračovat v dosavadní snaze podporovat handicapované a usnadňovat jim život," říká Zuzana Kalátová z banky Era, která se nakonec rozhodla projekt sponzorovat.
Už od začátku běhu se k Renému vždycky na kus cesty přidávali i další běžci. Původně plánovaný běh "jednoho muže" se tak stal skupinovou záležitostí. Přesně jako u Forresta. Dá se však říct, že zatímco filmová postava utíkala před životními problémy na doporučení své maminky, osmatřicetiletý maratonec se rozhodl svým problémům právě během postavit.
S přispěním Radky Římanové
FAKTA Jak dlouhý je maratonský běh
Název a délka trati se odvozují z legendy o řeckém běžci jménem Feidippidés, který měl po bitvě u Marathonu roku 490 př. n. l. nést zprávu o vítězství Atéňanů nad Peršany. Hovoří se i o variantě, že běžec byl vyslán před rozhodujícím střetnutím z Atén do Sparty s prosbou o vojenskou pomoc.
Přestože původní vzdálenost z bojiště do Atén byla asi 38 km, na olympiádě v Londýně v roce 1908 byla maratonská trať vytyčena na 42,195 km a od roku 1924 se tato délka standardizovala.
Foto: Osamocený René Kujan oběhl za třicet dnů celý Island. Úchvatnou krajinou, která není příliš obydlená, běžel často sám.
4x foto: archiv René Kujana
Foto: S doprovodem K českému běžci se mnohdy přidávali i místní lidé. Podobně jako k filmovému Forrestu Gumpovi.
Foto: Třicet maratonů za sebou Trasu dlouhou přes 42 kilometrů zdolával René Kujan každý den. Chce podpořit tělesně postižené. Sám po autohavárii málem skončil na invalidním vozíku.