Sebekvalitnější akutní péče po poškození centrální nervové soustavy, po níž nenásleduje koordinovaná neurorehabilitace, zanechává pacienta bez základních tělesných a duševních kvalit života.
Pacientům, kteří utrpí mozkovou příhodu či traumatické poranění mozku, se v Česku dostane kvalitní akutní zdravotní péče. Systém navazující včasné neurorehabilitace,
která je rozhodující při návratu pacienta do normálního života, však u nás prakticky neexistuje.
V okolních zemích EU je přitom běžný.
Víc než orgánová náprava
"Moderní přístupy a technické přístroje v neurochirurgii umožňují
navrácení orgánu do téměř původní podoby, obnovení a trvalé
zachování životních funkcí, a vytváří tak předpoklady pro návrat
pacienta do života. Totéž ale naplatí o následující fázi, kterou je neurorehabilitace. Ucelená rehabilitace těchto pacientů chybí a právě zaměření na pouhou orgánovou nápravu, nikoli navrácení
kvality života, považuji za jeden z největších funkčních nedostatků současného zdravotnictví,"
uvedl v úvodu Mezinárodní konference neurorehabilitace senátor Milan Pešák, který je členem senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Dle jeho slov je záchrana života pacientů, jimž se nedostane následné
rehabilitační péče, spíše trestem než dobrodiním, často je kvalita jejich života nedostatečná a nedůstojná.
I když je součástí péče o pacienty s poškozením mozku po akutní záchraně života už i v klinické praxi snaha o zlepšení funkčních výsledků a kvality života, po následné
neurorehabilitaci volají rovněž sami neurochirurgové. "Od samého začátku je naprostou nezbytností neurorehabilitace, která začíná již od prvních dnů po poranění v hlubokém bezvědomí
a pozvolna pokračuje, když se začínají objevovat některé neurologické
funkce," sdělil na konferenci své zkušenosti přednosta Neurochirurgické kliniky LF MU a FN Brno profesor Martin Smrčka.
Odborníci se také shodují, že náklady na fungování neurorehabilitace
tvoří jen zlomek nákladů na akutní péči.
Legislativní úprava
Na nesystémové (někteří odborníci
užívají termínu "nahodilé") poskytování rehabilitace si odborná veřejnost stěžuje dlouhodobě.
Podle ní chybí celkové systémové
a organizační zaštítění této péče. V řadě evropských zemí fungují speciální neurorehabilitační
oddělení, která se zabývají nejen léčbou neurologických onemocnění, ale i následnou neurorehabilitací v součinnosti mezioborového týmu, kam vedle lékařů patří také fyzioterapeut, ergoterapeut, klinický logoped, neuropsycholog, speciální pedagog, protetik, sestry a ošetřující personál.
"Zákon o koordinované rehabilitaci vzniká za přispění odborníků z ministerstva zdravotnictví, zdravotníků a pedagogů pod gescí ministerstva práce a sociálních věcí. Budou v něm definována práva a povinnosti klientů a zařízení, systém organizace rehabilitace a vzájemná součinnost
všech složek," poukázala na vývoj legislativy přednostka Kliniky
rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze docentka Olga
Švestková.
Rehabilitace není dost
Neurologickým onemocněním, ať už jde o mozkovou příhodu, traumatické poranění mozku či roztroušenou sklerózu, je ročně v ČR postiženo více než 60 tisíc lidí. Následkem nedostatečné neurorehabilitace má většina z nich dlouhodobé či trvalé následky,
a jsou tak často odkázáni na pomoc svého okolí. Účastníci
konference potvrdili pozitivní precedens v této oblasti, kterým jsou vznikající cerebrovaskulární
centra, jejichž součástí jsou i včasná rehabilitační, respektive neurorehabilitační lůžková oddělení.
Ta jsou u nás nyní zřízena v 33 nemocnicích.
Na tato lůžka se však dostanou pouze pacienti s diagnózou cévní mozkové příhody. V případě traumatického poranění mozku
se pacient nejčastěji dostane na oddělení urgentního příjmu či na traumatologické oddělení. Zde se řeší primárně záchrana života. Teprve po zotavení se pacient dostává do rukou rehabilitačních
odborníků. V kvalitních rehabilitačních centrech se však často dlouhou dobu čeká, než se uvolní místo.