Navzdory bariérám

Hodnoceno bylo celkem 71 přihlášených fotografií. Porota, která rozhodovala o vítězích soutěže, byla složena ze zástupců organizací lidí se zdravotním postižením, Úřadu vlády ČR a fotografů. Cena je udělována za fotografie, které nejlépe zachycují okamžiky, kdy člověk se zdravotním postižením překonal stávající bariéry, ať už architektonické, informační nebo i mezilidské.

Ceny předal Andrej Babiš – předseda vlády a předseda Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.

I. cena: Anežka Švancarová – Žijeme jen jednou

Beátce je 2,5 roku a má vzácné onemocnění Treacher-Collins syndrom, který u Beátky postihl obličej a dýchací cesty, nicméně její intelekt nemoc neovlivňuje. Od prvního dne jí jsou do života stavěny bariéry a ona je jednu po druhé s úsměvem překonává. Jejími limity nejsou ani tracheostomie, ani každodenní pohledy lidí. Autorka fotografie ke snímku dodává: „Nevíme, zda je na Beátku dnešní svět připraven, jisté však je, že ona na něj připravena je. A každý den nás učí, že největší bariérou zdravých lidí jsou zábrany radovat se ze života.“

II. cena: Michal Exner, To dáme…

Fotografie podle poroty přesně splnila zadání soutěže: zachytit okamžik, kdy člověk s hendikepem překonal bariéry. V případě některých architektonických bariér se způsob jejich odstranění hledá jen těžko, je proto důležité hledat náhradní řešení, ačkoli řada lidí, jak zachycuje fotografie, dokáže najít způsob jejich zdolání vlastními silami.

III. cena: Tichý svět, o. p. s. a Eliška Podzimková, Jana

Fotografie byla pořízena v rámci kampaně Tiché osudy, kterou pořádá společnost Tichý svět ve spolupráci s Hatefree Culture. Každý měsíc je v roce 2018 zveřejněn na sociálních sítích a na internetu jeden inspirativní příběh neslyšícího člověka. Autorka kampaně Eva Štípková k projektu uvádí: „Jejich životy jsou pestré, každý se věnuje něčemu jinému a mají různé životní cíle, ale jedno mají společné. Neviditelný hendikep, kterého si většinová společnost nevšimne, protože není na první pohled patrný. Neslyšící se tak často dostávají do nepříjemných a složitých situací. Projekt Tiché osudy má za cíl odstranit rozšířené mýty o neslyšících a ukázat jejich příběhy tak, jak je vyprávějí oni sami.“

Čestné uznání: Lubomír Pavelčák, Neztrácet víru

Lubomír Pavelčák je silně krátkozraký v kombinaci s myopií a zrak se mu neustále zhoršuje. Poté, co mu muselo být jedno oko odebráno, začal u sebe nosit fotoaparát, aby si mohl přiblížit předměty ve svém okolí (např. jízdní řády, cenovky v obchodech). S velkou námahou rozluští písmenka nebo tvary, vše, co je mimo rozsah 5 až 7 cm, je pro něj rozmazané. Tak začal fotit svět kolem sebe a s pomocí počítače a digitální lupy se pak doma může podívat, kde byl a co vše se tam nacházelo.

Jednoho dne sundal vlastní brýle a začal dělat fotografie přes ně. Pojmenoval je Brýlovky. Fotografie z tohoto cyklu byly přihlášeny i do minulého ročníku soutěže, pan Pavelčák však stále nachází nová témata fotografií a jeho fotografie jsou velmi působivé, proto se porota rozhodla jeho práci ocenit znovu.

Čestné uznání: Lucie Sedláčková Půlpánová, Oční kontakt na skále

Tato fotografie zobrazuje překonání bariér hned dvakrát: zachycuje zdolávání skály věkově různorodou skupinkou a také komunikaci mezi horolezci, která není v takovémto prostředí jednoduchá, což platí pro lidi se sluchovým postižením o to více. Právě komunikace je pro tuto skupinu lidí v kontaktu s většinovou společností největší bariérou, která stále zůstává často podceňovaná.