Miroslav Šubrt: Jak jsem hledal, až jsem našel

21.03.2009 14:47

Nejlepší roky svého života jsem sice strávil bez internetu, který ještě neexistoval, ale já bych u něj stejně nevysedával. Dá se říci, že jako šťastně rozvedený pán jsem se nenudil a těšil jsem se přízni žen. Ale stáří a Parkinsonova nemoc zaklepaly na dveře a příležitostí k seznámení mi ubývalo. Takže jsem začal hledat i na internetu.

Chtěl jsem seriózní seznamovací službu, aby bylo zřejmé, že to myslím vážně. Než jsem se prokousal úvodním profilovacím dotazníkem, měl jsem nervy skoro na dranc. Poctivě jsem odpověděl i na občas divné otázky (jako třeba stav mého chrupu či četnost výměny spodního prádla) a doufal jsem, že to bude v zájmu věci a vyhnu se alkoholičkám, kuřačkám, nepořádným ženám a dalším podobným typům.

Hned ještě ten den se mi v mé e-mailové schránce objevila první zpráva, že pro mne existuje naprosto ideální osoba, když seznamce zaplatím za tříměsíční službu skoro dva tisíce korun. Možnosti se začaly přímo hrnout (vždy jen křestní jméno, věk a město), ale vždycky z hodně vzdálených konců republiky. Začalo mě to obtěžovat. A to jsem jim ještě ani žádné peníze neposlal.

Provedl jsem několik pokusů o odhlášení, avšak seznamka na ně nereagovala a dál posílala dvě tři nabídky každý den: vždy s upozorněním, že mám zaplatit, pak mi sdělí bližší kontakty. Začal jsem se bát své vlastní e-mailové schránky, už jsem ji otevíral jen proto, abych vzkazy mazal. Byl jsem zahlcován dalšími a dalšími nabídkami, takže na opravdu potřebné e-maily od mých přátel nezbýval prostor. Přestal jsem to zvládat. Ať jsem se snažil sebevíc, seznamku jsem zastavit nedokázal. Jako kdybych utínal drakovi hlavy, které mu neustále dorůstají.
Nakonec mě jedna žena přece jen vysvobodila!
Moje zachránkyně v propozicích hledala, až cosi někam poslala
tím správným způsobem a obtěžování seznamky čert ať vem!
Internet je dobrý sluha, ale špatný pán, ovládat se od něj nenechám,
jenom správné věci mají se dít, teď si radši nechám dobře poradit.
A už nejsem sám!