Ve svých 63 letech žiji takový život, jaký si představuji mít - a nic na tom nezmění ani moje Parkinsonova nemoc...Nedlouhá, ale procítěná óda na internet přinesla autorovi jedno ze čtvrtých míst.
Ve středověku by se lidé klaněli internetu a počítačům jako vševědoucímu Bohu. Nebo by ze strachu ty „čertovy bedýnky“ naházeli na hořící hranice.
Tak především: mám štěstí, že jsem se narodil až ve století dvacátém a dožil i toho jednadvacátého. Ve svých 63 letech žiji takový život, jaký si představuji mít – a nic na tom nezmění ani moje Parkinsonova nemoc.
Co na tom, že se mi ruce a nohy nezvladatelně klepou, když se na klávesnici trefuji do písmenka, které chci a potřebuji. Neztrácím čas vymýšlením si výmluv, proč by něco nemělo jít. Můj počítač rozhodně neskončí na půdě plné nepoužívaných věcí, neboť internet je symbolem mé spokojenosti. A tu prožívám každý den, s každou napsanou a přečtenou větou. Handicapovaný člověk ať si o to pozorněji všímá věcí, které mu mohou prospět. A nenechá se srážet očekáváním jiných lidí: to je příliš drahá věc, než aby to zvládl nějaký důchodce – ty se to stejně nenaučíš, když to neumí ani náš Tonda a to je mu pětačtyřicet a je docela zdravý – k čemu by ti to bylo, když tu máš televizi.
Na internetu si mohu vybrat, co chci spoluprožívat: třeba horolezecký výstup na Mount Everest, potápění v Egejském moři, procházku na Islandu, jízdu na slonovi … Mnoho lidí pochopilo, že si své zážitky, fotky
a filmy nemají nechat jen pro sebe, když dostali příležitost zažít něco krásného.
Děkuji mladé generaci, že vymyslela internet! Je to dobrá věc!!!
A představuji si něco ještě lepšího – lepší život pro nás VŠECHNY.