Miloš Šmíd: Internet je dobrý sluha, ale špatný pán

16.03.2009 20:47

Doba preinternetová – před rokem 1989
Na dálku se dají sledovat jen tři rozhlasové stanice, rozhlas po drátě, dva programy televize, psát na dálnopisu, morseovkou, z Jindřišské na Staroměstskou poštu v Praze si můžete nechat poslat dopis potrubní poštou, po telefonní lince si maximálně zjistíte, kolik je hodin a co hrají v biografu ...

První polovina 90. let - období lam
Kupujeme si první líné modemy a snažíme se dobýt například do BBS Braillnet, abychom si stáhli první e-knihy.

Druhá polovina 90. let – mailerská
Začínáme poznávat kouzlo mailů. Zapojujeme se do konferencí, diskutujeme, kritizujeme, co se dá ... a především navazujeme kontakty mezi stejně postiženými. Zahazujeme stroj pro psaní Brailla ...

Naučíme se využívat i knihovnu digitálních dokumentů Braillnet, stahujeme a hltáme časopisy i knihy. Cítíme se přitom svobodněji, protože tu je větší výběr než v půjčovně zvukových knih, načtených lidským hlasem a nevadí nám, že nám e-knihu monotónně předčítá nějaký mužíček ze sudu s vodou.

Přestáváme zcela číst Braillovo písmo, čímž ztrácíme poslední zbytky pravopisného povědomí. Později osleplí pokládají za zcela zbytečné se v době technické revoluce učit Braillovo písmo, protože to prý už nebudou potřebovat.

Období internetového pařanství
Jsme stále ambicióznější a všichni nám fandí – chceme si přečíst, co píšou na webu. Proč je to tak složité a proč se svět orientuje hlavně na to, aby to hezky vypadalo? Cítíme to jako křivdu.

Už mi to docela jde a zkouším svůj první internetový nákup – co na tom, že jsem si místo cédéčka koupil krmivo pro ptáky.

Chci si popovídat s kamarády, ale volá jeden přes druhého – jeden ze Skypu, druhý přes ICQ, třetí je na chatu. Začínám se s nimi po letech vídat - až když si pořídí webkameru.

Kdysi jsem musel jít na každý koncert mých oblíbených skupin a na každý dobrý film. Dal bych za to tenkrát poslední peníze. Dneska – písničky a filmy jen stahuji, ale málokdy se dostanu k tomu, abych si je opravdu přehrál. Víte, ale za ten pocit, že mám oproti jiným všechna ta alba a filmy! - za ten bych nic nevyměnil.

Bez počítače se už ani nenajím – musí mi při tom hrát nebo něco brebentit, abych se při tom nenudil. Tělo mě od nesprávného vysedávání u počítače bolí, křiví se mi páteř a odnášejí to kyčle a šlachy v zápěstí. A taky tloustnu – nemusím chodit na výlety, stačí se na ta místa podívat na internetu, dozvím se o nich takto daleko více.

Bez počítače si už nic nepřečtu, nic nenapíšu, nic nevyřídím, nikoho nepotkám a nic nenakoupím. Jsem nesoustředěný, rodině většinou vyprávím dvě až tři story najednou a průběžně v nich kvůli hypertextovým souvislostem přepínám – jako na počítači, aniž bych je na to upozornil, takže vůbec nechápou, co jim vyprávím.

Někdy se mi zdá, že už nic nového na internetu nemohu poznat, že to je pořád stejné ... Kdyby tak šlo se spojit přes internet s mimozemšťany! Zadávám do vyhledávačů fráze, které by mě dovedly k vysněnému cíli. Byl bych první na světě, který to dokázal!

Až jednou – dám Enter a obrazovka ztmavne ..., propadám se do své virtuální reality! Konečně se objeví na obrazovce nějaký nápis - Connection with spacenet failed. Global fatal error of internet throughtout the world. Srdce se mi rozbušilo, jsem na pokraji života a smrti ... Za chvíli se na obrazovce objeví zelený panáček s tykadly a říká: Zablokovali jsme Vám všem lidem internet do té doby, než slíbíte, že se Vaše civilizace naučí zase s internetem normálně žít. Dokážete to? Po chvilce váhání nejistě odpovídám: Já myslím, že to dokážeme ... alespoň jsem mu to tak za Vás všechny slíbil a moc Vás o to prosím.