Napsat tento příběh mě napadlo nedávno, když jsem viděla v televizi stejnojmenný americký film. Není to můj příběh, ale mé nejlepší kamarádky, také vozíčkářky Mirky. Dala mi, po delším přemlouvání, souhlas, abych o ní napsala. Použila jsem tzv. ich-formu, jednak proto, že se mi tak lépe píše a také proto, že je to příběh pěkný a prožít jej by se mi také líbilo. To bych o něm však asi nenapsala.
S vozíčkáři jezdím pravidelně na jejich akce, hlavně na ty sportovní, protože hraji basketbal, sport mě baví a také proto, že se tam vždycky sejde dobrá parta a je tam legrace.
Loni v létě jsem byla s nimi na rekondici. Za jedním kamarádem tam přijel na návštěvu jeho kamarád. Seznámili se na jaře v rehabiliťáku. Vlastně jsme ho z Honzova vyprávění znali: fajn kluk, na vozíku je asi dva roky, jezdí autem, bydlí v jiném městě, sbírá propisky s různými logy (pro něj jsme je jednou mezi sebou i posbírali).
Po rekondici jsem ještě jela na dva týdny k sestře do Poděbrad, na pár dní k tetě a dovolená byla pryč. Pracuji v jedné firmě jako účetní, často u PC doma. Podzim byl pěkný, hodně různých akcí, ale zima se vozíčkářům většinou táhne. I když sněhu není moc, venku je zima, špatně se jezdí, kdo nemusí , ven nejede. To pak častěji sedím u počítače. Uvařím si teplý čaj, pustím dobrou hudbu …
Jednou jsem si zase takhle vybírala poštu, prohlížela různé stránky, navštívila jsem i tu naši organizace, návštěvní knihu a tam jsem uviděla pár dní starý vzkaz, že Radek děkuje všem za zaslané propisky. Určitě je to ten Honzův kamarád, řekla jsem si, a kontakt má od něj. Byla tam adresa, tak jsem mu napsala mail. Tehdy jsem tím ještě nic nesledovala, chtěla jsem si popovídat, protože v zimě se našinec s kamarády opravdu nestýká tak často, jak by chtěl. Aby to vypadalo přirozeněji, napsala jsem mu, že mám nějaké propisky, jestli by měl o ně zájem. Radek odepsal hned, byl rád, že jsem mu napsala a začali jsme si psát. Naše maily byly stále více důvěrnější, využívali jsme později k rozhovorům chatovací program ICQ, zjišťovali jsme, že si dobře rozumíme, že je nám spolu dobře. Před Vánoci nebyl sníh, mohl tedy za mnou přijet. A také přijel. Ne pro propisky, ale pro pusu.
Na léto plánujeme společnou dovolenou. Na internetu jsme našli vhodný penzion v Beskydech; o to víc se těším na léto.