Magda Hanková: Moderní technologie mi splnily sen - našla jsem si práci

09.04.2012 12:58

„Konečně je to tady! HURÁ!“, radovala jsem se, zatímco jsem pomocí mechanického vozíku
 opouštěla univerzitní budovu a v kapse jsem jako vzácný poklad střežila index se všemi splněnými předměty. Co to znamenalo? Že jsou přede mnou 3 měsíce prázdnin! Byla jsem z tohoto nabytí svobody, kdy nebudu trávit noci ve společnosti skript, natolik v euforii, že bych si radostí snad poskočila. Jenže to nešlo. Důvod? Má celoživotní partnerka jménem Mozková obrna.

Musím říci, že mě má nemoc v mnoha ohledech limituje. Ovšem ne natolik, abych si nezačala
 plánovat aktivity na další týdny. V první řadě jsem dohnala spánkový deficit. Jenže nejsem Šípková Růženka, abych prospala půlku prázdnin, no ne? Chtělo to nějaký další plán! Přátelé, kultura, výlety - tyhle aktivity mi stěží vytvoří program na polovinu prázdnin. Chtělo by to něco pořádného! Co třeba ZAMĚSTNÁNÍ?

 Usoudila jsem, že je na čase, abych si v devatenácti letech vyzkoušela, jaké to je mít zaměstnání a každý měsíc na účtu vyhlížet výplatu. Už jen samotná představa, že bych si na sebe vydělávala a nemusela se spoléhat na invalidní důchod či finanční injekce od rodičů, mě vzrušovala. Má zvídavost se opět ukázala v plné síle, a proto jsem se rozhodla jít nové zkušenosti naproti! I za cenu toho, že třeba přijde zklamání. Mohu přeci jen získat, nikoliv ztratit.

 Můj nový životní cíl jako by mi vlil energii do žil. Jakmile jsem dorazila domů, zasedla jsem ke
 svému věrnému příteli notebooku, který mi, jak jsem doufala, s hledáním „džobu“ trochu pomůže. Tento moderní stroj mě samozřejmě nenechal ve štychu. Díky němu a sociální síti Facebook (díky, Zuckerbergu!) jsem totiž od svých přátel dostala tip na zaměstnání – copywriting. Když jsem o něm poprvé slyšela, myslela jsem si, že budu něco opisovat a nebo sedět od rána do večera u kopírky. Ve skutečnosti však náplň této práce spočívá v psaní článků na zakázku, což splňovalo mé představy o ideální práci. Psaní mě totiž vždycky moc bavilo a věnuju se mu už léta. Navíc bych mohla pracovat doma. Vždycky jsem si říkala, že když mi osud nedopřál zdravé tělo, Bůh mi dal do vínku alespoň trochu talentu. Věřím, že je to kompenzace za ne zcela funkční pohybový aparát.

 Předpoklady pro výkon této práce jsem tedy měla. Otázkou však bylo, zda budou můj názor
 sdílet i mí potenciální zaměstnavatelé. Nebylo nic snazšího než si to ověřit v praxi. Na radu přátel
 jsem vyvěsila na pracovním portálu inzerát, v němž jsem oslovovala všechny, kteří sháněli
 poctivého pisálka. Nezapomněla jsem zmínit své zkušenosti, úspěchy a samozřejmě také záruku spolehlivosti a kvalitně odvedené práce. Jediné, co jsem nezmínila, byl můj handicap. Možná ze strachu, že psychické bariéry jsou v naší společnosti stále silně zakořeněné, možná z přesvědčení, že můj handicap za mě přece práci vykonávat nebude. Budu to já, lidská bytost milující psaní, která si cení každé životní příležitosti.

 A jak to tedy dopadlo? Světe, div se, skvěle! Zhruba po týdnu jsem si domlouvala sepsání první
 smlouvy. Už 2 roky píšu pro nejmenovaný cestovní portál, má zaměstnavatelka o mém handicapu ví a tvrdí, že se žádným způsobem neodráží na mém pracovním výkonu. Od roku 2010 navíc píšu ještě pro jednu internetovou dílnu a obě práce mě moc baví. Mám skvělé šéfy, kteří mě podporují a berou jako sobě rovnou, za což jsem moc vděčná.

 Ukázalo se, že víra, bojovnost, chuť okusit nové věci a nespokojit se s málem, když ze sebe
 můžeme vydat mnohem více, přináší své ovoce. Ani handicap nemusí být překážkou, abychom se naplno věnovali tomu, co nás baví.

 S nádherným pocitem každý měsíc otevírám výpis z účtu a raduju se z poctivě vydělaných peněz.

 Vězte, že není krásnějšího pocitu. Potvrdilo se, že stačí mít odvahu jít s „kůží na trh“ a mít důvěru v sama sebe a moderní technologie! Onen pocit satisfakce za to rozhodně stojí a dává mému životu nový rozměr.