Příběh normálního kluka ...až do osudného skoku do vody, který dlouho nepřežilo manželství. Naštěstí je tu nový kamarád, guru...
Milý čtenáři, pohodlně a nerušeně se posaď: budu ti vyprávět můj životní příběh. Příběh normálního kluka, který žil se svou ženou a malým synkem, podnikal ve třech sférách, rekonstruoval rodinný domek, plaval a hrál tenis.
Dost se honil , až jej v roce 1995 začalo cosi varovat. Dvakrát neposlechl. Osud na 7leté výročí svatby zvedl ruku potřetí a při skoku do vody se s ním utrhnul břeh a on utrpěl úraz krční páteře s následkem trvalého ochrnutí dolních a horních končetin. Jeho mamka opustila své zaměstnání a přestěhovala se za nimi, aby pomohla v těžké životní situaci. Manželství nevydrželo a on se stěhoval z domku do panelového bytu.
Jo, jo …život je jako jízda na horské dráze, nahoru a dolů, doprava, doleva a někdy rychle, jindy pomalu, ale já se nevzdávám, vždyť svět okolo je tak krásný a stojí zato ho žít a užít.
Začal jsem bojovat a prát se s vším, co úraz přinášel. Horní končetiny se mi podařilo rehabilitací částečně obnovit s tím, že pracuji omezeně na počítači. Píšu malíkovou hranou, klouby, prstem – jak se dá. Mým snem je integrace do normálního života, proto jsem začal pravidelně cvičit, jezdit na rekondiční pobyty a na všechny počítačové kurzy do Centra Paraple.
Naučil jsem se s mým zraněním plavat a jsou i úspěchy na plaveckých soutěžích. Hraji první ligu v Boccie a jsem čtvrtý za rok 2007. Rehabilituji již 9. rokem pomocí alternativní medicíny, která mi velmi pomohla v nalezení sama sebe a hodně jsem se zlepšil.
Začal jsem učit a doučovat na počítači především děti, později ženy na mateřské, podnikatele a ostatní, co měli zájem. K tomu prodávám hotové počítače na zakázku a jednotlivé komponenty, tvořím programy pro dvě družstva, nejraději provádím grafické návrhy pro jednu reklamní agenturu a navrhuji plakáty nebo obaly výrobků pro kurzy alternativní medicíny. Sjednávám i stavební spoření, občas něco napíši nebo namaluji.
Tyto všechny činnosti bych nemohl z té mé rekvizity pode mnou vykonávat, kdyby nebylo mého kamaráda s obrovským srdcem – Internetu. Ano, pro mne je Internet kamarádem milým, citlivým, tajemným, na kterého nahlížím s velkým respektem a uznáním. Je takový „ můj GURU“, kterého uctívám. Je pro mne studnicí nepřeberných možností, vědomostí, programů, cestování, důležitých zpráv, televize, dokumentárních filmů, zábavy – prostě všeho, na co si jen člověk vůbec vzpomene.
Ráno, když zapínám počítač, pozdravíme se a já si prohlížím vše nové, co mě nachystal – novinky z domova, ze světa, jak pokračuje medicína v oblasti mého úrazu, sport, výsledky závodů, kterých jsem se zúčastnil, fotky, muzika. Úplně zapomínám na snídani. Dojídám a už mě volá cinknutím – mám pro tebe poštu! Fajn –„kamarád chce pomoci s instalací“ -,, á, je tu nová zakázka na nový počítač“, „pojedeš na setkání po 20 letech?“ – „koukni na mapy.cz - je v Radostovicích“.
A pak si povídáme, jedna otázka stíhá druhou a on odpovídá rychle a přesně, jindy je pěkně skoupý – že by chybná formulace? Opravuji otázku. Jdu cvičit, pak obědvám. Odpoledne přijdou studentíci. Budeme o mém kamarádovi povídat a s ním trénovat .
Když odejdou, hledám inspiraci pro můj návrh – obrázky. Našel jsem. Díky. Někdy se cítím sám, a můj kamarád Internet mě nabádá -„Začetuj si s přáteli nebo s bratrem žijícím ve Španělsku“. A hned je život veselejší. „Utekl ti dokument v TV? Nevadí, je tu archiv“. Upozorňuje mě - někdo ti volá! Přítelkyně z dalekého Lipecku. Kamarád roztahuje náruč a schová nás tak oba a my mluvíme a mluvíme, pouští nám příjemnou hudbu a čas plyne tak tiše a nepozorovaně jak listí na podzim ze stromů. Je čas jít spát. Tak zase zítra.
Tak a teď už víš, milý čtenáři, proč mého „kamaráda“ mám tak rád.