Lenka Zoubková: Já a internet

21.03.2009 16:08

Na maturitním plese mého staršího syna jsme si s manželem zakoupili noviny třídy(jak to bývá zvykem asi všude, i za nás tomu tak bylo a to už je to nějaký ten pátek). Jedna z otázek, na kterou abiturienti odpovídali, zněla: čím tě štvou tvoji rodiče. Jasně, je mi 40 a tak ta naše generace je pomalá, nic nechápe, prostě středověk (jak říká s oblibou můj starší syn). Ale ještě jedna odpověď zazněla mnohokrát. Štve mě, že pořád jenom hrají Solitaire (karty pro ty, co třeba neví).

Proboha! To ten počítač na nic jiného nepoužívám? Lekla jsem se.

Ale ano. Již pár let se učím žít s roztroušenou sklerosou a díky počítači a internetu si mohu přečíst noviny, pokud potřebuji inspiraci, co připravit k večeři, jak vyzdobit okna na vánoce nebo napsat kamarádce, je tu více než jedna rada, jedna možnost jenom si vybrat. Prostě takový malý zázrak.

No a co je pro mne důležité a co mi dělá opravdu radost je to,že díky internetu mohu kohokoli překvapit a potěšit dárkem. Nejsem sice na vozíku, ale chůze mi dělá poměrně velké potíže a tak internet je to, co mi nahradí nohy. Já vím, žádný zázrak, ale možná, že časem se propracuji dál.

Zatím pouze koukám na to, co bych chtěla zkusit, jen sebrat odvahu a říct si no tak to zkus. Nikdo tě nevidí, nikdo se ti nebude smát, ale taky se nedočkáš pochvaly. Vlastně ano. Až zvládneš zase něco jiného, pochválí tě tvoje druhé já.

A co mi pomůže ve chvíli, kdy bych se na všechno nejradši…To si na internetu přečtu příběhy lidí, proti kterým je moje roztroušená sklerosa jako rýma. A tak si řeknu styď se. Tak uvidím za rok, za dva kam až se dostanu, myslím díky internetu. Držím palce sobě i vám.