Květa Štrbová: Internet, pohádky a já

04.01.2007 7:45

Za počítač a tím za přístup k internetu děkuji Nadaci Charty 77. Od ní jsem dostala k používání starší, ale funkční počítač a pomalu se s tímto počítačem učím spolupracovat.

Pár dobrých rad jsem dostala od sedmiletého vnuka a jenom se divím, jak jsou ty děti šikovné.

 Můj hendikep je roztroušená skleróza, jsem na vozíčku, vdova a žiji v paneláku s dcerou. Ta chodí do práce a já se bez její pomoci nikam nedostanu. Přes internet jsem si našla pár přátel a taky hodně zajímavostí o činnosti Roskařů.

 Snažím se taky psát, zatím jenom pro vnoučata a na psacím stroji, k počítači nemám ještě tiskárnu, píšu básničky, pohádky krátké i delší. Taky jsem se pustila do psaní knížek. Jedna je O robotech a vesmírném cestování, další O životě skřítků z celého světa a okolí, teď píšu o jednom hradě plném strašidel, to si přeje vnučka. A vymýšlet si pro všechny postavičky jména, tak to se někdy podaří vyčíst něco třeba z internetu. Dcera mi k tomu maluje obrázky, vkládáme to do fólií a do pořadače A5. Takové knížky mají čtyři a další čtyři jsou s básničkami.

 Ti moji skřítkové jsou stejně zajímaví, někdy si myslím, že v počítači nějací skřítkové taky bydlí. To hlavně tehdy, když se mi nepodaří provést nějakou operaci a zmáčknu tu myšičku asi někde jinde. To by měli ti moji skřítkové z počítače vyskočit a všechno mi ukázat, pak bych jim ráda poděkovala.

Každý počítač, hlavně ten můj musí mít těch skřítků určitě hodně. Vždycky jak počítač zapnu tak to v něm všichni lítají od jednoho drátku ke druhému, zapojují všechno co se dá i nedá. Nikdo mi nevymluví, že tam nejsou a nikdy nebyli. Já je tam slyším, jenom si s nimi začít povídat. A když se skřítkům něco, co udělám, nelíbí, tak se mi to nezadaří. Jinak si nedovedu vysvětlit jak je možné, že si na internetu najdu to, co právě potřebuji, sice ani nevím jak se mi to podařilo, ale podařilo se. Za pár dní hledám tu stejnou informaci, ale skřítkové sedí na nějaké lince a já tu původní zprávu ne a nenajdu. Budu si muset ty skřítky nějak udobřit. Ale jak? Že bych vás milí skřítkové přidala do knížky o vašich kamarádech, O skřítcích z celého světa a okolí?

Slibuji vám, že to udělám, snad se mi potom odměníte tím, že mi nebudete sedat na internetové stránky a já si najdu všechno to, co hledám, i podruhé.Tak co tomu říkáte? Určitě se vám bude veseleji žít. A taky klidněji a kamarádů ze všech možných i nemožných pohádek budete mít taky hodně.

 Tak vidíte, kam jsem se až dostala, přes můj hendikep, přes internet, přes celý počítač až ke skřítkům do pohádky.

Ale žít s internetem jsem kdysi považovala taky za něco neskutečného až pohádkového a ono to jde. A za chvíli snad i bez těch skřítků. Ti se jednoho dne se mnou rozloučili, asi si myslí, že už je v počítači nepotřebuji, no nevím. Uvidím, až za pár dní budu zase něco hledat, jestli se mi to podaří, tak si skřítkové řekněte, kde se vám v mé knížce bude líbit. Kamarádů tam máte hodně.

 Ale my chceme letět do vesmíru, povídá skřítek, robotům nebudeme překážet, zkus nám vymyslet nějakou mrňavou mezihvězdnou kosmoloď, robota si uděláme vlastního, nebude to těžší práce než s tebou pracovat na počítači.

Tak to vám milí skřítkové opravdu moc děkuji.

 Hotovo, s počítačem už to celkem jde a přes internet si taky najdu potřebnou informaci, už docela bez problémů.

Tak skřítkové ahoj a šťastnou cestu po vesmíru. A ať se někde neztratíte,sem tam dejte o sobě vědět. Ať vím o čem psát další sci-fi pohádku. Tak se mějte kosmicky a hvězdně.

 A já už taky končím, to bylo o hendikepu, internetu, počítači a skřítcích.

 P.s. Ještě jednou se omlouvám, ti skřítkové tady měli ještě chvíli zůstat, snad to už půjde.