Jsem hornický důchodce, mám 68 let. Před pěti léty jsem vážně onemocněl celkovou sepsi. Než se podařilo určit správnou diagnózu, stav se zhoršil a léčení bylo složité. Způsobilo to, že jsem byl uveden na dva měsíce do umělého spánku. Jedno oko mi vzali a na druhé jsem oslepl. Po probuzení, kdy jsem zjistil, jak to s mým zdravotním stavem vypadá, jsem byl na pokraji zhroucení.
Za pomoci manželky, která mě denně navštěvovala v nemocnici a dodávala mi sílu, se to pomaloučku zlepšovalo. Po uvážení jsem ještě jako ležící opustil nemocnici. Po půlroční rehabilitaci jsem začal zase chodit. Na radu syna jsem se spojil s organizací Tyfloservis. Přišla mě navštívit paní Edita a nabídla mi různé pomůcky a naučit se psát na stroji. Řekla mi pravdu, kterou jsem nechtěl slyšet, že jsem vlastně negramotný.
Pak nastalo učení psaní na stroji, asi jeden rok. Nebylo to vůbec jednoduché, pro citlivost prstů na radu lektora jsem přebíral promíchanou rýži s čočkou. Denně jsem cvičil psaní několik hodin. Pak jsem udělal zkoušku. Potom jsem dostal počítač a další výuka trvala také asi rok. Místo myši je na každý úkon jiná klávesová zkratka. Na počítači jsem musel dělat zkoušku, která dopadla úspěšně.
Pak přišel na řadu internet a to jsou další zkratky. Potom už konečně nastalo čtení denního tisku. Stahování knih z knihovny pro nevidomé je další vymoženost, kterou mi umožňuje internet. Zúčastnil jsem se mezinárodní blindolympiády v Karviné. V psaní na klávesnici, kde jsem obsadil 3. místo.
Teď si vyměňuji meily s kamarády a s rodinou. Také telefon je můj stálý pomocník, zajímám se v rozhlase o různé soutěže v radiožurnálu, kde jsem už několikrát zvítězil. Také na radiu Ostrava jsou různé soutěže. Poslouchám též hudební poštu, ve které jsem poznal spoustu kamarádek a kamarádů. Aniž by jsme se viděli, tak si telefonujeme a necháváme si hrát pro radost, nebo k narozeninám.
Nedovedu si představit můj život bez internetu a telefonu. Přes internet si vyhledávám různé vědomostí, které mi pomáhají v soutěžích. Telefonuji si s kamarády ze Zlína, Černé Hory, Opavy Hronova a Staré Boleslavi. Přes internet si stahuji písničky, také ze čtenářského deníku jsem si stáhnul knihu Dobrý voják Švejk namluvený panem Pivcem.
Na konec bych chtěl poznamenat, že jako pracující rukama jako horník a potom jako kutíl a zahrádkář jsem se přeorientoval na práci duševní. Proto bych chtěl vzkázat všem postiženým podobně jako jsem já, aby si věřili a smířili se s tím, že už nemůžou dělat to co dřív a musí se přizpůsobit svému zdravotnímu stavu a když pro to něco udělají, tak mohou být šťastní i se svým handikepem.
Závěrem bych doporučil, aby první kontakt mezi tyflocentrem a nemocným začal už v nemocnici, aby pacient věděl, že se dá dále smysluplně žít i jako slepý. Paní Editě i celému tyfloservisu jsem vděčný, že mě vrátili do života. Ještě teď, když si nevím rady s internetem, tak se spojím s tyflocentrem, nebo si přikoupím nějakou lekci.