Josef Konečný: Zloděj myšlenek

22.03.2010 21:55

Jak je to dlouho, co jsme se na schůzky, na zkoušky kapely a různé další akce domlouvali s kamarády třebas s týdenním, a mnohdy i delším předstihem? Není to ani dvacet let zpátky. A přitom se nám nikdy nestalo, že bychom na nějaký ten termín zapoměli a na sjednané akce jsme přišli pokaždé, i když bychom měli mít třeba smrt na jazyku.

V počátcích bouřlivého rozvoje mobilních telefonů  jsem při procházkách ve stínu lesních velikánů býval často nepříjemně rušen zvoněním mobilních telefonů ostatních výletníků. Ani v tramvajích mi nebyly zrovna příjemné soukromé hovory, které jsem  musel sdílet s některými, až zbytečně nahlas se projevujícími spolucestujícími. Také na ulicích jsem často nechtěně slýchával věty typu: "Já nevím, já Ti ještě zavolám".
 
Jsme na tom tedy v oblasti mezilidských vztahů díky mobilní komunikaci líp, nebo hůř než dříve? Něco si domluvím, pak se mi třebas jen nechce, tak, domluva-nedomluva, napíšu SMSku a můžu dál lenošit? Kam se vytratila naše zodpovědnost a ohleduplnost k tomu druhému, který kvůli naší původní domluvě třebas odmítl jiné akce? A mimo to, investovat několik tisíc jenom na to, abych mohl já někomu, nebo někdo mě, zavolat? To by byla asi dost nepřiměřená investice. Ne, mobilní telefon není to, co bych musel mít, říkal jsem si ještě před sedmi lety.
 
Jenže, pak to přišlo. Mluvící mobilní telefony. Možnosti využití takových přístrojů se pro mě rázem zmnohanásobily. Tedy, nejen pro mě, ale pro všechny nevidomé. Už tu nebyla jen omezená možnost přijmout hovor, případně naslepo vyťukat a vytočit nějaké číslo. Najednou bylo možné samostatně číst a psát esemesky, či využít možnosti hodinových funkcí (a zbavit se tím věčného stěhování budíku při cestování). Také kalendář, případně diář jsme měli, nebo vlastně spíš  neměli, do té doby k dispozici většinou jen ve formě brailské tiskoviny, samozřejmě bez možnosti pružného vkládání úkolů a upozornění na jejich blížící se termíny. Ba ani diktafon už nebylo nutné s sebou nosit jako další samostatné zařízení.  A to jsme ještě nevěděli o možnostech využití celé řady dalších užitečných funkcí, o kterých se nám před tím ani nesnilo. Vždyť, co jsme tenkrát vůbec věděli o možnostech bezdrátového přístupu k Internetu, o GPS navigaci, a řadě dalších, dnes již běžně využívaných funkcích? To všechno poměr cena/možnost využití mobilního telefonu rázem změnilo. No a tak jsem i já nakonec podlehl a dnes mi slouží, v pořadí  už třetí, mluvící mobilní telefon.
 
A co ty dříve zmiňované výhrady? No, ...,  sms na odvolání domluvených akcí využívám opravdu jen ve zcela vyjímečných případech a v přírodě i v dopravních prostředcích, stejně tak jako kdekoliv ve společnosti, vypínám zvonění. Je to prosté milý Watsone. Ta negativa totiž nejsou v přístrojích, ale v lidech.
 
Ale  jedno je mi přece jen divné. Mám podezření, že mi ta malá potvůrka v kapse nějak krade myšlenky. Mohu-li soudit alespoň podle toho, že Většina myšlenek, které jí jednou svěřím se mi automaticky nějak moc rychle vymaže z hlavy. Ještě že vím, kde je pak zase znovu najít. Inu, nic není dokonalé.