Jaroslav Čajka: Znevýhodněný?

22.03.2010 21:03

S tím já radikálně nesouhlasím. Dostávám se tak dost často do sporů. Předně musím říci, že je mi přes 55 let, jsem prakticky nevidomý.  Tak mám jen chodit na vycházky, nechat se obsluhovat a nezlobit. Taky řešení pro mnohé. Praktická slepota přišla postupně. Dlouho jsem si to vůbec nepřipouštěl.

To nebylo tak důležité, jako to, že mi to nedávali najevo ani rodiče a s odvahou nadlidskou (to vím až dnes) mi nechávali vyzkoušet vše. Myslím tím úplně vše a trpělivě čekali, že to nedopadne dle všech předpovědí babiček…

 Tento základní přístup k řešení věcí mi zůstal do dnešních dnů. Co nejde, vím až tehdy, když se o to pokusím a přes opakované zkoušení to fakt nejde. Přivádí mne k šílenství, když za nás rozhodují jiní, kteří vědí, co vše nemůžeme. Braním ostrých věcí do ruky, se zapalováním ohně, přes samostatné vycházky či cestování až po tvrdá pravidla na sportovišti, kde se ten slepej nesmí hnout z místa, protože „je slepej“! A pak jej na rekondici učíme chodit samostatně. Pakárna.

Mám pocit, že si velmi málo lidí uvědomuje, jaký pokrok udělala technika a společnost vůbec. Kompenzace našich nedokonalostí je už hodně řešena. Mluvící počítač nám umožňuje komunikaci, vzdělávání, informace pomocí Internetu. Ale jde to dál. Máme tak dokonalé odečítače, že nám umožní zvládnout stejnou zkoušku práce na počítači jako těm „zdravoušům“! Evropská licence ovládání počítače ECDL je toho dokladem. Zvládli jsme ji. Já a už i další z nás. A je to osvědčení, které je dokladem pro počítačové firmy jako je IBM, o tom, že znáte práci na počítači nejen teoreticky, ale i v určitém časovém prostoru.

V kapse mám mobilní telefon. Taky se mnou mluví. Mám na něm možnost nejen telefonovat, psát SMS ale hlavně je tam diktafon, kalendář, připomínkovač, notes na poznámky, Internet, navigace. To co mnozí hledají po taškách, já mám v jedné kapse. Jsem znevýhodněn?

Taky můžu vyrazit na cestu. Je dost pomocníků, kteří mne naučí místní trasy. Jen chtít. Ale co delší cesta? Zavolám na navigaci SONS a mám popis cesty jak na Rallye Monte Carlo! A když se bojím, je tu GPS. Buď mne pohlídají na navigační službě, nebo to můžu i sám ovládat!

Kde jsem ve vlaku? Pokud umím jen trochu počítat, stačí z vlaku poslat jednu SMS a vím, kde jsem byl před minutou a jaké máme zpoždění! Mám problém? Nemám! A to, dle mých zkušeností, je všude opravdu dostatek ochotných lidí pomoci. Nejvíc na tom se mi líbí, že to jsou hlavně mladý holky hi hi.

A doma? To je již na světě tolik pomocníků, šikovných udělátek. Jen je třeba se zajímat. Ale prosím ne o to, na co mám nárok!!!! Zkuste myslet obráceně. Co nutně potřebuji, aby mi to pomohlo vyřešit tuto konkrétní, opakující se, událost, věc, kterou nezvládám. A není to jen nešikovnost, kterou mne někdo naučí zvládnout. Chodím mezi kamarády a odborně vzdělané poradce třeba v SONS či Tyflo centrech či Tyflo servisu? Přihlásím se na rekondici, kde se dá mnohému naučit? Hledáte odpovědi, návody a rady na Internetu?

Opravdu zkusíte co jde nebo si počkáte až vám někdo řekne, ty jseš slepej, to není pro tebe? To se potom ale nedivte!

Pan dokonalý rozhodně nejsem. Jsou tu mnozí kteří zvládají daleko víc. Já jen nevidíc na počítač, naučím toho vidoucího něco, co na počítači potřebuje naučit, hraji bowling i kuželky, učím se, mám své webové stránky, zajdu i na výstavu obrazů, kde sám autor obrazů se baví když mi popisuje co vlastně chtěl namalovat… Jen tak žiji!

P.S. Věřte mi – i já tuším že hodinářem nebudu…