Jaroslav Čajka: Já se divím

16.03.2009 21:57

Opravdu se divím. Jak ti lidé mohou sedět doma a nudit se. To fakt nechápu. To já vám povím program mého jednoho dne.

Ráno vstanu a běžím do trafiky pro noviny, pokud vyjde, tak i nějaký časopis. Než to člověk prolistuje, je čas na snídani. To se dá zvládnout při čtení. Tak rychle do schránky pro poštu. Cosi tu je, tak to pročtu. Spěchám, protože od desíti hodin mám v místnosti školanetu službu. Musím tam být osobně, protože přicházejí klienti, mají dotazy, potřebují vyřešit problémy, pomoct s potížemi při učení či nastavení počítače či programů. Ty dvě hodiny utečou velmi rychle.

Oběd. Ten rychle zhltám, protože odpoledne musím ještě do dvou obchodů, nemám jasno, zda koupím ten, či onen mobil. Tak zjišťuji, ověřuji.

Když je vše celkem vyřešeno, zaběhnu ještě k jednomu či dvěma kamarádům. CO je nového, co dělají. K té rozečtené knize z půjčovny se snad ani nedostanu. Večer mám naplánovanou návštěvu koncertu…

No tak řekněte pane doktore, z čeho mne mohou bolet ty karpální tunely, proč mne bolí krční páteř? Říkáte, že je to s podivem, když toho tolik naběhám, jsem na čerstvém vzduchu. Jak naběhám? Já sedím doma u počítače a to vše, co jsem jmenoval, je na Internetu. Já jsem nevidomý, počítač mi to vše pěkně čte, nemám čas běhat po venku. Tak mně dejte nějaký vitamín, lék proti bolesti… Já musím ještě na nosní a ušní. Jak jsem šel k vám, tak v tom parčíku cosi tak podivně vonělo, jakési zvuky…

Že tak voní jaro a zpívají ptáci? Hmm Hmmm