Jana Hrončeková: Můj vztah k internetu

04.01.2007 7:54

„Internet“ – co to je, jak se to používá? Odkud to vzniklo? K čemu to je? Je to důležité nebo ne? Jaký mám vztah k internetu? A jsou další a další otázky, které se týkají internetu. A na některé věci ráda odpovím.

Vše začalo koncem šedesátých let projektem od amerického ministerstva obrany, které chtělo prozkoumat data mezi velmi vzdálenými počítači. Tímto projektem byly nejdřív propojeny americké vojenské počítačové systémy. Později se postupně připojila většina amerických univerzit, úřadů a tak dále. Nakonec se internet rozšířil do celého světa.

 Internet můžeme použít všude, v práci, ve škole, v kavárně i doma. Připojení na internet potřebují nemocnice, úřady, obchody, soukromé firmy atd.

 Internetu také říkáme „síť“ nebo-li „pavučina“. Na internet se lze připojit pomocí počítače přes modem pevným připojením přes telefonní linku anebo přes kabel. Za připojení se samozřejmě platí. Pro mně je nejdražší poplatek při vytáčení přes telefonní linku, neboť se musí platit každá minuta, kabel vyjde levněji. S připojením přes mobil a bezdrátovým připojením vlastní zkušenosti nemám.

Přes internet můžeme elektronicky komunikovat s jinými uživateli například při chatu, nebo můžeme získávat a poskytovat informace. Můžeme odeslat elektronickou poštu – takzvaný e-mail. Na internetu můžeme hledat pomocí vyhledávače. A samozřejmě si také můžeme vytvořit vlastní webovou stránku.

 Představuju si, jak lidé v dřívějších dobách neměli počítače a internet. Vidím, že je tu velký rozdíl mezi minulostí a dneškem. Psaly se jen dopisy nebo telegramy. Lidé psali ručně nebo na psacím stroji, pak to šli poslat na poštu. Někdy trvalo více než dva dny, než se zpráva dostala k druhé osobě, telegram byl většinou doručen ten samý den. A pak druhá osoba musela napsat a poslat odpověď. Tak to fungovalo dokola.

 O internetu jsem dozvěděla až na střední škole, a to v prvním ročníku. Na základní škole jsme procvičovali počítače, ale směli jsme používat pouze programy pro studium – například na češtinu, matematiku, biologii. Internet jsme používat nesměli. Po nástupu na střední školu, kdy jsem ani netušila, co to znamená internet, jsme měli předmět výpočetní technika. Tam jsem musela nejdřív pracovat s různými programy na počítači a později se také naučit pracovat s internetem. Na začátku to bylo těžké, nevěděla jsem, co mám udělat. Postupně jsem internetu porozuměla a pracovalo se mi snadněji. Teď je pro mě práce s internetem tak jednoduchá, že ho můžu použít na cokoliv a nemůžu bez něj žít.

 Jsem neslyšící a někdy nevím, jak mám získávat různé běžné informace. Díky internetu můžu získat informace, které potřebuji vědět. Rychle a snadno vyhledávám všechny webové stránky, prohlížím různé adresy. Také můžu odeslat dlouhé e-maily i s přílohou, a dokonce můžu pomocí internetu psát na psacím telefonu.

 Nelíbí se mi viry a závislost na internetu. Vir se díky internetu do počítače dostane snadno. Dřív mi to nedělalo problémy, ale teď ano. Když chci něco stáhnout (pohledy, foto nebo obrázky), vir se snadno dostane do počítače. Tím se můj počítač zpomaluje a „seká se“. Buď ho musím sama naformátovat, což trvá třeba dvě hodiny až jeden den, podle toho, kolik virů má počítač v paměti, anebo musím dát počítač do opravny, a to stojí hodně peněz.

 Závislost na počítači se může stát každému. Člověk, který každý den 24 hodin surfuje na počítači, se z toho zblázní. Má oteklé oči a je unavený, může se dostat až na psychiatrické léčení.

Na závěr – internet doporučuji pro všechny věkové kategorie, ale nestaňte se závislými!