Pořadatelka festivalu Integrace slunce Vlasta Rydlová, která ho vede patnáct let, Kulturáku říká:
"Místo setkávání těch, kteří se nebojí dělat věci jinak," to je hlavní motto Festivalu integrace Slunce, který se v listopadu opět uskutečnil v Paláci Akropolis. Festival, který poskytuje prostor k prezentaci dětem, zdravotně postiženým, studentům, seniorům, ale i profesionálům, funguje už osmnáct let.
- Festival integrace Slunce nese podtitul "Místo setkávání těch, kteří se nebojí dělat věci jinak". Jak dělají umělci, kteří na něm vystupují, věci jinak?
Například používají úplně odlišné výrazové prostředky než běžní herci. Zdraví i sluchově postižení třeba znakují, aby i hluší diváci představení rozuměli. Určitě jde také o emotivnější výstupy než v běžném divadle a stěžejní roli hrají při představeních také diváci.
- Festival funguje v Paláci Akropolis už osmnáctým rokem. Jaké byly jeho začátky?
Po sametové revoluci nebylo na veřejnosti vůbec nikde vidět lidi s hendikepem, občas jste maximálně potkali člověka s bílou holí nebo na vozíčku. A právě Festival integrace Slunce měl na svém počátku za úkol, aby se tito lidé zapojili do veškerého veřejného života. Navíc jim umožní předvést, že i přes svůj hendikep dokáží na poli kultury udělat opravdu kvalitní počiny.
- Co znamená název "integrace Slunce"?
Integrace znamená právě to, že dáváme prostor úplně všem, že se u nás může prezentovat úplně každý. A Slunce přece svítí na všechny lidi bez rozdílu…
- V současnosti vídáme na veřejnosti hendikepované v mnohem větší míře než před osmnácti lety. Mají ale také více prostoru, kde mohou prezentovat své dovednosti?
Existují nějaké přehlídky, ale Festival integrace Slunce je opravdu výjimečný prostor, který jim nabízí možnost prezentovat se na profesionálním jevišti, na které se dostanou třeba jenom jednou za rok. Navíc se do něj může přihlásit kdokoli nejen z celé České republiky – není ničím omezený.
- Kdo přijel na letošní festival z největší dálky?
Není to soubor, ale jednotlivec – sluchově postižený umělec z Bratislavy, který předvedl pohybové divadlo. Snažíme se na festival totiž zvát také zahraniční – především tedy slovenské – účastníky. Tento umělec senám sám ozval, když zhlédl naše webové stránky.
- Vnímáte nějaký vývoj u souborů, které u vás vystupují pravidelně?
Obrovský. Když u nás vystupují poprvé, tak mají někteří jedinci velkou trému a vedoucí souborů je proto nechávají stát až vzadu. Ale protože diváci jsou tady velmi vstřícní a tleskají i těm, kteří se na pódiu objeví poprvé, tak je to tak nadchne, že příští rok přijdou znovu, a jsou o poznání lepší. Vědí, jak se mají tvářit, dívají se do sálu plného diváků a tak dále. Je skvělé, když vidíte nějaké posuny a výsledky, i pro ty tento festival děláme.
- Festival integrace Slunce ale nedává prostor pouze postiženým osobám – kdo další u vás nachází místo k prezentaci?
Úplně každý, opravdu nemáme žádná omezení. Představují se u nás děti, studentské soubory, ale třeba také senioři. Například na letošní přehlídce vystoupil soubor, který vznikl na gymnáziu, ale jeho studenti se už rozešli – studují vysoké školy, ukončili studia nebo pracují a tak dále. Nadále se u nás ale představují se svými novými hrami, které si sami napsali, nastudovali a nacvičili…
- Pro koho, jaký typ diváka, je festival určen?
Je to různé, odvíjí se to také od programu, který je každý den jiný. Nejmladší účastníci – školy, studentské soubory, mateřské školy apod. – vystupují v dopoledním programu festivalu. Jeho náplň je široká – účastníci hrají pohádky, tancují, předvádí divadlo, zpívají… Večer je potom program spíše pro dospělé – divadelní představení, koncerty a podobně. Pro každého je nicméně zajímavé vidět na jevišti lidi s hendikepem. Diváci to ocení a mnohdy ani nepostřehnou, že nějaký hendikep mají. Například zrakově postižení, kteří jsou členy divadelního souboru Verva, úžasně zpívají a podávají zcela profesionální výkony. Pro diváky je také důležité, že všichni postižení mají na festival vstup zdarma a na dopolední vystoupení se vstupné neplatí.
- Vy pořádáte festival 15 let. Máte za tu dobu nějaký zážitek, který se vám vybaví jako první?
V prvním roce, kdy jsem festival pořádala, přijel soubor, který měl předvést pohádku O řepě. Jejich vedoucí říkala, ženám kluci zahrají pohádku a my se potom nestačili divit, když ti kluci byli téměř dvoumetroví pánové. Protože byli mentálně postižení, tak se ale chovali jako nedospělí. Předvedli úžasné představení, které si užívali vážně jako děti, a byl to opravdu velký zážitek nejen pro ně, ale i pro diváky.
Foto: