Téměř každý zdravotně postižený člověk ví, co je to být sám. Sám mezi lidmi, z nichž každý v této uspěchané době žije svůj uspěchaný život. A pak je tady telefon a zázrak dnešní doby - internet. Nepřeberné množství informací, zábavy, ale hlavně komunikace s lidmi, s kterými si máte co říct.
Ale pozor! Internet i telefon Vám také dovedou život i pěkně nepříjemně zkomplikovat. Někdy stačí jen neuváženě koketovat se seznamkou... Můj známý jen tak z nudy zkontaktoval pár nabízejících inzerátů... V nestřežený okamžik odběhl otevřít sousedovi, manželka mu v ten moment nesla k počítači kávu a líčení blíže neidentifikovatelné slečny, co všechno jejímu manželovi ukáže v posteli, neustála. Manžel byl z ložnice vyhnán.
Ale i pevná telefonní linka skrývá netušená nebezpečí. Zde je můj příběh.
„Š L O B Y T O?“ zeptal se neznámý hlas v telefonu.
Poklidný večer ve dvou- já a můj muž. Do vlídné atmosféry zařve telefon: „Prosím“, ozvu se způsobně. „Eva? „Ano, u telefonu“. „Tady David“, říká sluchátko. „Kdo?“ „No David – Erotik klub“. „Čekám Tě „Přijdeš?“ naléhá. Počítám s Tebou dnes do privátu. Jeden němec, dva domorodci. Šlo by to?“
Nabídka mne trochu vykolejila, v Erotik klubu jsem v životě nebyla a žádného Davida neznám. Mlčím. Zmatený hlas mi začíná vykat. „Jste Eva?“ ptá se nejistě. „Umíte říct něco jiného než ano“, začíná zase hulákat. „Slyšela jste nebo jste hluchá?“, graduje telefon. „Slyším, ale nedbám. Zřejmě je to omyl.“ Říkám už ne tak mírně. „Jste nějaká drzá - to by se vám nemuselo vyplatit. Na pracovní nabídku zapomeňte! Končíme, vážená. Pro dnešek už mě nezajímáte“.
„V ten moment to ale začalo zajímat mne. Ignorovala jsem mužův zvídavý pohled a jeho dotaz o co jde jsem odmávala „Pst- o nějaký kšeft- asi o soulož- nevím přesně, pak Ti to vysvětlím“. A pokračovala jsem v hovoru „Snad nebude šéfe hned tak zle. Jistě se dohodneme“ (oslovením šéfe jsem ho evidentně potěšila). „Dobře zlato - jdeme na to“, pravil vlídně. Byl jen na drátě, tak mne to nevyděsilo. Pokračoval: „Jestli Vám sex nevyhovuje, můžeme se domluvit na něčem jemnějším. Co takhle soukromý striptýzek? „Základní taxa třicet - zbytek je na Vás, vyhovuje?“ - zeptal se. “Stovek nebo tisíc?“ chtěla jsem vědět „Evičko“, řekl mi familiárně, “nedělejte si srandu - ve stovkách my přece nejedem“. Takže třicet tisíc, došlo mi. „Ale je to za večer. Za tři vystoupení. Po 15 minutách“ dodal omluvně . „A další podmínky?“ ptala jsem se dál. „No napůl“.
„Půl pro mne a půl pro vás?“, byla další moje otázka. „Samozřejmě, že ne“, řekl, „Pro Vás třičtvrtě.“ „Tak proč říkáte napůl?“ „No napůl, tedy dopůl svlečená - šéf si to tak přeje - prý aby to ty staré papriky rajcovalo. Teprve v závěru - už v polotmě - všechno dolů. Takže ten striptýzek jo, šlo by to, jo?“ ujišťoval se. „Samosebou“ přitakala jsem. „Fajn. Měj se kotě,“ řekl a spokojeně zavěsil.
Můj muž, do té doby předstírající zdvořilý nezájem, ožil. „Kdo ti to volal?“ „David“, přiznala jsem popravdě. „Jaký David? ptal se dál. „Nevím“. „Tobě volal pan kdovíkdo – vybavuješ se s ním, a mně říkáš, že nevíš kdo to je?“„Jo, vlastně ne“ - odpovídám už úplně zblblá. „Tak jo- nebo ne?“ Odkud tě zná.?“ ptal se už ne tak vlídně. „Nevím. Byl to omyl“. Ale, ale, někam tě zval ne?“ „Jo“.„Kam?“ „No, mohla jsem si vybrat, nějaké tři chlapy v Erotik klubu, nebo striptýz v nějakém kvartýru,“ řekla jsem popravdě a moc jsem si nepomohla.
Takže přátelé telefonu i internetu - pozor na omyly a jiné faux pas.