Dobroslav Möhwald: Obyčejný příběh

21.03.2009 13:08

Dovolte mi, prosím, vypovědět vám jeden svůj příběh. Je to prostý příběh o úsilí stárnoucího, prakticky nevidomého člověka snažícího se zachovat svědectví o minulosti, příběh, ve kterém hraje významnou roli internet.

Začalo to nevinně – vánočním dárkem. Jednalo se o přepis 8mm filmů z prvních let života mé dcerky a jiných rodinných filmů na DVD s příslibem, že do roka připravím zvukovou verzi. V té době jsem netušil, jaký na sebe pletu bič.
První problém tkvěl v tom, že filmy byly zaznamenány ve formátu VOB a video-program v mém počítači nedovedl s tímto formátem pracovat. Kupovat k vůli tomu některý drahý program se mi nechtělo. Kde hledat pomoc, samozřejmě na internetu. Ukázalo se ale, že ani jiné programy si s VOB nerozumí. Hledal jsem pomoc v počítačovém klubu, ale ani tam se mi nepodařilo, i přes veškerou ochotu a snahu, problém vyřešit. Firmy, které jsem žádal o pomoc e-maily, mi neodpovídaly. Vyzkoušel jsem řadu programů, ale bez výsledku. Nakonec jsem na internetu přece jenom vyšťoural jeden program, který byl ochoten mi zkonvertovat 5 minut filmu. Musel jsem tedy vyhledat a vyzkoušet program, který mi půlhodinové filmy rozdrobil na 4-5min. úseky a ty jsem konečně zkonvertoval. Byla to sice zdlouhavá práce, ale díky internetu se mi nakonec přece jenom podařilo dosáhnout žádaného výsledku.
 
A nastal druhý problém – zvuk. Především bylo třeba si opatřit program pro záznam a editaci mluveného slova a hudby. Opět bylo nutno zalovit ve vodách internetu. První zkoušky po instalaci programu však odhalily závadu zvukové karty, a sice malou citlivost mikrofonního vstupu. Musel jsem spustit lavinu reklamací a urgencí, než jsem se dočkal výměny zvukové karty. Komunikace probíhala elektronickou poštou, tedy zase pomocí internetu.
 
Další kapitolou byla hudba. Velkou část potřebné hudby jsem si musel vytvořit sám pomocí starého syntezátoru. Nejprve ale bylo nutno jej připojit k počítači. Musel jsem si tedy opatřit speciální kabel. A opět přišel ke slovu internet, přesněji řečeno internetový obchod. Zde jsem si vybral a zakoupil potřebný kabel.
 
Tím byla skončena technická příprava. Půda pro tvůrčí práci byla připravena. Texty jsem měl připraveny předem, zbývalo je namluvit a sestříhat.
 
Horší to bylo s hudbou. Pro některé scény nebylo možné použít hudbu z CD, a proto jsem si ji musel nejprve složit, naučit se ji zpaměti a pak zahrát na syntezátoru, vybrat nebo vytvořit vhodné zvuky a posléze zaznamenat do počítače. Pro některé části filmů jsem chtěl použít dobové písničky. Některé jsem na CD nenašel. Nezbývalo, než si vhodné písničky složit a opatřit textem. To by ještě nebylo to nejhorší, ale zazpívat je, to vyžadovalo, při mém věku a hlasové dispozici, notnou dávku odvahy a opovážlivosti.
 
Nakonec se i tuto překážku podařilo překonat a mohl jsem se pustit do konečné úpravy filmů. Sestříhat obraz i zvuk, doplnit titulky a nakonec vše vypálit na DVD.
 
Tím končí vyprávění o mém úsilí. Zůstává po něm dobrý pocit ze splněného příslibu a tento obyčejný příběh.