Dcera slyší jen "pocitem"

04.02.2014 17:04

V naší rodině ani u příbuzných se nikdy nevyskytla vada sluchu, přesto naše jedenáctiletá dcera trpí praktickou hluchotou. Ke sluchu a řeči jí pomohl až kochleární implantát.  

Karolínka se po porodu jevila jako zdravé miminko a také se tak vyvíjela. První pochyby, zda dobře slyší, jsme začali s manželkou mít až v jejím roce a půl. Dcera totiž málo mluvila! "Je v pořádku," dozvěděli jsme se od dětské lékařky při orientační zkoušce sluchu. Přesto nám to nedalo. Snažili jsme se na ni co nejvíce mluvit a vytvářeli různé zvuky, přičemž jsme sledovali její reakce.  

Mátla tělem

Karolínka byla už odmalička velmi bystrá a inteligentní holčička, a tím nás všechny včetně lékařů převezla. Naučila se poměrně brzy odezírat a reagovat pohotově na vibrace. Ještě dnes mám před očima, jak se manželka schovala a nenápadně ťukala na postýlku, přičemž se Karolínka hned otočila. Vůbec nám tehdy nedošlo, že slyší "pocitem". Musím přiznat, že jsme byli docela zmatení, jelikož jindy se venku neotočila ani na několikeré zavolání. Při odborném vyšetření na ORL však nic neodhalili a my si sluchovou vadu ani nechtěli připustit. "I její starší bratranec začal přece mluvit pozdě," uvažovala manželka a já také věřil, že jsme jen zbytečně starostliví rodiče. Karolína dál skvěle "mátla tělem", vyrůstala totiž v blízkosti sestřenic a spoustu věcí od nich odkoukala. Nicméně jak rostla, naše podezření se stupňovalo, a v necelých třech letech nakonec absolvovala vyšetření sluchu ve FN Motol. Na začátku dokonce zmátla i pana doktora a na oboustrannou percepční vadu sluchu, praktickou hluchotu, se přišlo až při speciálním vyšetření v narkóze. Karolínka dostala sluchadla a zapsali ji jako kandidáta na kochleární implantaci. V tu chvíli jsme netušili, co všechno bude výchova neslyšící dcerky obnášet.

Volant, který řídí sluch

"Jsou ještě horší nemoci, to musíme zvládnout," prohlásila žena, a měla pravdu. I když přiznávám, že to hlavně zpočátku bylo velmi náročné. Zvláště manželka, jež v tu dobu čekala naši druhou dcerku, se snažila Karolínce co nejvíce věnovat. Díky sluchadlům se dcerce dostalo smyslu, který dosud nepoznala. Když jí je poprvé lékařka nasadila, hned se otáčela za zvukem flétny. K rozvoji řeči ovšem potřebovala slyšet daleko lépe, a to jí umožnil až kochleární implantát, který jí voperovali ve čtyřech letech. "Doufám, že takový "volant" Karolína potřebovat nebude. Vždyť to vypadá hrozně," ohodnotila žena vzhled této skvělé pomůcky. Dnes jsme ale za implantát nesmírně šťastní, Karolínku posunul k normálnímu životu a ona cizí předmět voperovaný do hlavy přijala bez pláče. Dokonce si volant ani nestrhávala z hlavy, jak tomu často u dětí bývá. Dodnes mne dojímá ten úžasný okamžik, kdy jsme spolu šli z prvního nastavení řečového procesoru, a dcerka poprvé v životě uslyšela cvrlikání ptáčka. Dojemné chvilky ale vystřídala nikdy nekončící rehabilitace sluchu a řeči. Trénovali jsme při každé příležitosti, venku i doma, k určování významu slov jsme využívali různé obrázky. Zvláště manželka musela neustále na dceru mluvit a vysvětlovat, sem tam si zažila i nějaké to vztekání a křik a sama si občas také zakřičela. Skvělým pomocníkem se nám stal počítač se speciálním programem. Ve škole pak Karolínka vyráběla obrázkový slovník a paní učitelka jí tam lepila gramatiku českého jazyka, protože se obtížně učí slova s abstraktním významem.

Chytrá krabička do kapsy

Kolektivní zařízení nám dalo zpočátku pěkně zabrat. Do běžné školky Karolínku kvůli jejímu handicapu ve třech letech nevzali. Navštěvovala tedy speciální MŠ Na Lysinách a poté přešla do MŠ pro sluchově postižené v Holečkově ulici. Tady nakonec nastoupila i do ZŠ. Já ji tam vozil ráno autem a manželka ji po obědě vyzvedávala s Anežkou v kočárku. Jedna cesta jim trvala asi tři čtvrtě hodiny. Ve čtvrté třídě dcera konečně přestoupila do běžné ZŠ v místě bydliště. Velmi nás překvapila rychlá a kladná reakce pana ředitele, který neměl s Karolíniným přijetím problém. Dcerka tedy začala komunikovat se slyšícími dětmi. A to byl obrovský úspěch, ke kterému nám dopomohl právě kochleární implantát. Karolína ho bude využívat celý život, slyší s ním dobře a zvykla si na něj. Řečový procesor, což je "chytrá krabička" na zpracování zvuku, kabely a magnet s vysílací cívkou si sundává pouze na spaní, koupání či plavání. "Dávej si pozor na hlavu," vštěpujeme jí stále, protože úraz hlavy pro ni znamená hned dvojnásobné nebezpečí. V současnosti uvažujeme o lepším typu řečového procesoru, který je umístěný pouze za uchem, je odolnější vůči vodě, a hlavně umožňuje ještě lepší přenos a zpracování zvuku. Všechno je ale otázka peněz, stojí totiž tři sta tisíc korun a pojišťovna na něj přispívá nejdříve po deseti letech, a to musí být ten současný ještě nefunkční a neopravitelný. Proto zvažujeme veřejnou sbírku, která by náklady mohla částečně pokrýt.

S neslyšícími znakuje

I přes všechny nesporné výhody implantátu má Karolína přece jen potíže s řečí. Češtinu se učí jako cizí jazyk a v mluvené řeči dělá stále gramatické chyby. Jinak je ale úplně normální holka, se slyšícími dětmi si povídá a s neslyšícími používá znakovou řeč. Vyrostla z ní skvělá slečna, je milá, chytrá, inteligentní, kamarádská a ráda se stará o menší děti. Navíc je nadaná na ruční práce i výtvarné činnosti, ráda navléká korálky nebo s tetou šijí oblečky na panenky. "Pojedeme letos k moři?" ptá se snad už od zimy, jelikož v moři by se vydržela potápět hodiny. Ráda chodí do divadla, muzea, na výstavu, do planetária a na výlety po hradech a zámcích a také do přírody. Dost sleduje televizi a z oblíbených přírodovědných dokumentů získává informace. Na druhou stranu musím přiznat, že dokáže být pořádná "vzteklina a tvrdohlavec" a občas si nenechá nic v klidu vysvětlit. Vše chce mít rychle hotové a sem tam je nepozorná a zbrklá. Chtěla by být v něčem moc dobrá, ale zatím se ještě hledá a my se snažíme na ni přenést více odpovědnosti za školu. Moc ji chválíme a obdivujeme a víme, že i když má život pořádně ztížený, už toho tolik dokázala. Normálně slyšící člověk si někdy ani neuvědomí, jak jsou pro ni některé situace složité. Nedávno si postěžovala: "Jsem smutná, že si holky ve třídě se mnou málo povídají a nemám tam zatím dobrou kamarádku." A my jí s manželkou přejeme, aby se co nejvíce vyrovnala svým slyšícím vrstevníkům, a hlavně aby byla šťastná a spokojená. Jiří Páca, Praha

---

INFO

Kochleární implantát je elektronická smyslová náhrada. Umožňuje vnímat zvuky prostřednictvím stimulace sluchového nervu miniaturními elektrodami zavedenými mikrochirurgicky do vnitřního ucha. Díky tomu mohou děti s vrozenou hluchotou slyšet, rozumět řeči a mluvit. Pokud dítě dostane implantát včas a je zajištěna kvalitní rehabilitace, může navštěvovat běžnou školu a uplatnit se mezi slyšícími. V současné době je v ČR 480 dětí a 180 dospělých uživatelů tohoto implantátu. Více na www.suki.cz

O autorovi: Odpovědná redaktorka: Jana Hájíčková

Klíčová slova: