Dagmar Prošková: Internet a můj handicap

04.01.2007 7:48

V roce 1996 jsem se začala se svým postižením hluchoslepoty zajímat o počítač, ale na sociálním úřadu mi bylo sděleno, že žádat mohou jen ti, kteří v něčem podnikají.

Nevzdávala jsem to a po čtyřech letech jsem absolvovala opět cestu na sociální úřad, ale již s doprovodem terénní pracovnice Lorm a vyzvedla si žádosti k potvrzení. A to také na Úřadu práce, kde jsem zažádala o rekvalifikaci na počítač. Při vyřizování žádostí jsem se setkala i s negativní reakcí: „Absolventi škol nemají práci a co vy na tom chcete dělat, tisknout komunistické letáky?“, ale přesto jsem potvrzené žádosti odevzdala.

 Počítač mi byl přidělen a rekvalifikaci jsem také zvládla.

 Dnes si již nedokážu představit, že bych neměla k ruce svého společníka rychlého zdroje informací, získávaných díky internetu, emailovému kontaktu s přáteli i s blízkými, i kdyby se nacházeli na druhém konci světa. Také možnost si zkontrolovat účet, zadat příkazy, aniž bych musela absolvovat cestu do banky. Objednat si zboží až do domu, psát články, dopisy i nadepisovat obálky. Také mne zajímá digitální fotografie a telefonování přes internet.

 To vše mohu zvládat jen díky zvětšovacímu programu, který mi umožňuje si nastavit velikost písma a kontrast barev tak, jak to mé oči ještě dokáží přečíst.

 Dnes jsem moc ráda, že jsem se tehdy nenechala ničím odradit a přestože technika i u počítačů prochází bleskovým vývojem, chci se neustále zdokonalovat v jejich obsluze a také apeluji na ostatní: „Nebojte se, počítač je věrný a dobrý společník.“